Sochařská výzdoba kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně

K významným památkám renesančního umění na Slánsku patří kostel v Hozpozíně. Tradičně je řazen do tzv. Velvarského okruhu, který s ním tvoří sakrální stavby v nedalekých Velvarech, na jejichž podobě se podíleli italští stavitelé. Kostel v dnešní podobě nechal postavit v r. 1595 Jan st. Hrobčický z Hrobčic, aby nahradil dosluhující kostelík, jehož existence je doložena již ve 14.století.

Nový svatostánek vystavěný v renesančním slohu je poměrně jednoduchou stavbou, která však zaujme návštěvníka svou sochařskou výzdobou. Ta jediná dnes v interiéru po nájezdech vandalů a zlodějů zůstala na svém místě. 1.)

Ještě než do chrámu Páně vstoupíme spočine náš zrak na bohatě zdobený renesanční portál hlavního vchodu. Portál, jehož datace je dána latinským nápisem ANNO a letopočtem 1595 pod volutami nádpražní římsy,je ve spodní části ( ostění ) ozdoben rozetami a okřídlenými hlavičkami andělů, horní část ( nadpraží ) je poté vyhrazeno heraldické výzdobě doplněné nápisovými páskami. Text na dvou z nich se zachoval dodnes. Erby náleží staviteli kostela ( uprostřed ) a jeho manželkám Benigně Hrobčické z Hrobčič ( napravo ) a Eufrozině rozené Rabicové z Rabic ( nalevo ). Restaurace provedená v r. 1992 odhalila na znacích zbytky polychromie. Jak vypadalo barevné provedení obou znaků Hrobčických z Hrobčic si lze představit, avšak u Rabicarů z Rabic nejsou tintktury jejich erbu známy. Erb Hrobčických vypadal patrně původně takto: v červenomodře čtvrceném štítu dva hadi dvakrát propletení, vpravo zlatý, vlevo stříbrný, možná oba s korunkami opačných barev . Klenotem byli tíž hadi na paví kytce, přikryvadla modrá a červená. Znak Rabicarů z Rabic lze popsat asi takto : štít je dvakrát dělen, klenotem je dvakrát dělený kužel zakončený na vrcholu pery, ty jsou také u jeho spodku. 2.)

Vejdeme – li do chrámu hlavní vchodem procházíme pod kruchtou. Její tíhu nesou dva toskánské sloupy a dva polosloupy u zdí, které jsou od sebe stejně vzdáleny. Poprsnici kruchty nad sloupy zdobí čtyři prázdné renesanční kartuše. Celé provedení empory nám vzdáleně připomíná kůr sv. Kateřiny ve Velvarech. 3.)

Nejzajímavější z náhrobků nacházející se v kostele jsou náhrobní desky Jana st. Hrobčického z Hrobčic a na Hospozíně a Benigny Hrobčické z Hrobčic, které jsou umístěni naproti sobě v lodi kostela. Náhrobníky, které jsou provedené v hlubokém reliéfu, zobrazují figuru zemřelého. V případě Jana Hrobčického je to rytíř v renesanční plátové zbroji, který v levé ruce drží helm s chocholem a v pravé svírá meč. Hlava zemřelého spočívá na velkém polštáři. U pravé nohy je erb Hrobčických z Hrobčic, jehož štít má navzdory heraldickým pravidlům podobu kartuše. Okraj náhrobku vytváří okolo postavy rám, na kterém je v staročeském jazyku napsáno jméno a datum zesnulého. Obdobně je proveden také náhrobek Benigny Hrobčické. Na něm vidíme dámu v dlouhém šatu dle tehdejší módy, s límcem kolem krku a čapcem na hlavě. Ta spočívá na bohatě tvarované podušce. Ruce překřížené na břiše drží modlitební knížku a křížek, který je dnes stěží viditelný. U levého spodního okraje náhrobníku je v rostlinném oválu umístěn znak Hrobčických a lem náhrobní desky zdobí gotickým písmem provedení nápis, jenž sděluje jméno zesnulé a datum jejího úmrtí. 4.)

Co víme o zemřelých? Jan ( + 1599 ), byl synem Adama ( Mikše ) Hrobčického z Hrobčic a vnuk pražského staroměstského měšťana Jana Mikše, který se stal s povolením krále Ferdinanda I. v. r. 1538 erbovním strýcem Jeronýma z Hrobčic a mohl tak používat jeho erb a přídomek. Mikeš a jeho syn Adam postupně rozšířili rodový majetek o Páleč, Budenice, Jarpice. Adamův syn Jan se v pramenech poprvé vyskytuje v r. 1571, kdy byl již zletilý a otec jej nechal oženit s Benignou ( + 1588 ), jejíž věno nechává zapsat na Velké Pálči. Ta byla patrně vnučkou Jeronýma z Hrobčic, který už před r.1526 obdržel erb od krále Ludvíka Jagellonského a snad byl i povýšen do vladyckého stavu. Benigna r. 1583 kupuje od Bedřicha a Albrechta Štrouchů z Chlumku Hospozín. Po Adamově smrti v r. 1587 si jeho synové dělí zděděný majetek a Janovi připadají Šlapanice. Po smrti manželky ( 1588 ) dědí Jan Hospozín, r. 1594 přikupuje ves Jarpice a o tři roky později získává Úděšice. V tu dobu je již podruhé ženat, poté co r. 1592 uzavírá sňatek s Eufrozinou, dcerou Karla Rabicara z Rabic a na Drmoulu a jeho manželky Amalie rozené Knopové z Losištejna. Jan umírá bezdětný a dědictví se ujímají jeho bratrové. 5.)

Nedaleko od náhrobního kamene Benigny stojí kamenná kazatelna. Je to patrně to nejcennější, co se zde nachází a tak jí dnes před nenechavci chrání dřevěné bednění. Jak vypadá se tak dozvíme pouze z vyobrazení a popisu, který zanechal Ferdinand Velc. Ten její tvar přirovnal k renesančnímu kalichu. Námětem její sochařské výzdoby je Strom Jesse, který je výtvarným vyjádřením Izajášova proroctví o tom, že z potomstva Jesse ( Jišaje ), otce izraelského krále Davida, se zrodí Mesiáš. Vedle zpodobnění Kristova rodokmenu je však také znázorněním spojitostí mezi Novým Zákonem ( zastoupenými evangelisty ) a Zákonem Starým ( proroci ). Ve spodku kazatelny jsou vytesány tři lvi ( symboly bdělosti patrně též odkazující ke Kristu ) stojící na skále. Na jejich hřbetě leží stařec s plnovousem, který si hlavu podpírá rukou. Jejím Jesse, jak se dozvídáme s pásky přehozené přes jeho tělo. Z něho vyrůstá strom, jehož větve se čím dál bohatěji košatí a vedou k jednotlivým biblickým postavám, které by jako z něho vyrůstali. Prvou skupinu tvoří král David, prorok Jeremiáš a neznámá postava s páskou s latinským textem. Je to úryvek z Izajášova proroctví o ratolesti, která vyrazí z pahýlu Jesse ( Izj. 11, 1.- 2. : ,, Vyrazí ratolest ( větev – P. Marie ) z kořene Jesse, vypučí výhonek ( květ – Ježíš Kristus) z jeho pahýlu. Na něm spočine duch Hospodinův“ ). Další tvoří čtyři poprsí s korunou na hlavě. Mohlo by se ve všech případech jednat o židovské krále, ale z nápisových pásek víme, že vedle krále Šalamouna je jednou z postav také prorok Nathan. Zbývající dvě poprsí nejsou označena. Velc se domníval, že se jedná o proroky Daniela a Eliáše, ale součástí stromu bývají i jiní proroci, jako je tomu třeba na jednom z oken katedrály v Chartres. Strom se dále větví do dvou linií. Jedna vede od poprsí Jáchyma k jeho dceři Marii, aby se na závěr rozdvojila tak, aby její konce vedly k symbolům evangelistů Marka ( okřídlený lev ) a Jana ( orel ). Druhá se vine od Jakoba přes Josefa, načež se také rozdvojuje, aby její vrcholy tvořily zbývající dva evangelisté Lukáš ( okřídlený vůl ) a Matouš ( nezvykle vousatá tvář starce ). Průsečíkem těchto linií je evangelisty obklopený Syn Boží, zpodobněný jako malé nahé sedící dítě, které v jedné ruce drží kříž a druhou žehná světu. Nad ním se vznáší Duch svatý v podobě holubice a pod ním je prázdná kartuš. Jaké bylo původní barevné provedení kazatelny netušíme, protože dnešní vzhled získala až při restauraci v 19.století. Kdo byl autorem podobně jako u předchozích děl nevíme, lze však spekulovat o tom, že pocházel z řad italských mistrů usazených ve Velvarech. 6.)

Kamenosochařská výzdoba nejen kazatelny řadí hospozínský kostel mezi přední pamětihodnosti regionu. Její stav i přes dílčí opravy však podobně jak u mnoha dalších venkovských svatyní není dobrý a potřebuje nutně urychlenou opravu. Nezbývá tedy doufat, že se v budoucnu najdou potřebné finanční prostředky a lidé budou moci spatřit opět kostel v celé své nádheře. 7.)

Poznámky :

1. Ferdinand Velc, Soupis památek uměleckých a historických v Království českém, XX.díl, Politický okres slánský, Praha 1904, s. 34. - 45., termín Velvarský okruh uvedla do literatury Eva Šamánková, Architektura české renesance, Praha 1961, str. 94 – 95, která do něj zahrnuje vedle kostela v Hospozíně farní kostel sv. Kateřiny a hřbitovní kostel sv. Jiří ve Velvarech, k nim http://www.velvary.cz/mesto/historie/, vyhlédáno 29.8.2015, stav kostela v r. 2012 ilustrují fotografie na http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/, vyhledáno 29.8.2015
   
   
2. Velc, Soupis ( pozn. 1 .), s. 35, Šamánková, Architektura ( pozn. 1 ), s. 94, která nachází v jeho provedení určitou podobnost s portálem hřbitovní kostela v Mladé Boleslavi, k restaurování Vladimír Přibyl, Monumenta rediviva, Památky restaurované v letech 1990 – 1993 na Kladensku a Slánsku ( kat. výst. ), Kladno 1993, k erbům - znak Hrobčických z Hrobčic vyobrazení a popis Jiří Louda - Rudolf Anděl ( ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III.díl, Severní Čechy, Praha 1984, nestr. příloha a znak Rabicarů z Rabic Milan Mysliveček, Erbovník aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě, Praha 1993, s.46.
   
   
3. Na podobnost s Velvary již upozornila Šamánková, Architektura ( pozn.1. ), s. 94
   
   
4. Náhrobky popsány Velcem – Velc, Soupis ( pozn .1 ), s. 40 – 41, dnešní stav http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/, vyhledáno 29.8.2015
   
   
5. Josef Janáček – Jiří Louda, České erby, Praha 1988, s.119, August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého, VIII. díl, Rakovnicko a Slánsko, Praha 1891, s.210 – 211, Sčk. [ August Sedláček ], heslo Hrobčický z Hrobčic,in: Ottův slovník naučný, XI. díl, Praha 1897, s.766 -767.
   
   
6. Velc, Soupis ( pozn. 1 ), s. 39 – 40., fotografie také Stanislav Krajník – Zdeněk Pospíšil, Kladensko, Praha 1985, s. 64 – 65., motiv Strom Jesse je většinou v sakrálních prostorech součástí výzdoby vitráží ( např. katedrála v Chartres, Yorku nebo v Canterbury ) nebo námětem fresek, ale jeho zpodobnění na kazatelnách již není tak obvyklé ( např. kostel sv. Jakuba ve Villachu v Rakousku. ), k ikonografii – Hynek Rulíšek, heslo Lev, in: Hynek Rulíšek, Postavy, atributy,symboly. Slovník křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005, nestr. a Hynek Rulíšek, heslo Jesse, in: ibidem, nestr.
   
   
7. Aktuální stav památky – Vladimír Přibyl, Alena Urbanová, Slánsko – soupis nemovitých kulturních památek – stav k 31.5.2015 na http://www.pamatky.slany.cz/images//seznam.pdf