Sochařská
výzdoba kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně
K významným památkám
renesančního umění na Slánsku patří kostel v Hozpozíně.
Tradičně je řazen do tzv. Velvarského okruhu, který s ním tvoří
sakrální stavby v nedalekých Velvarech, na jejichž podobě se
podíleli italští stavitelé. Kostel v dnešní podobě nechal
postavit v r. 1595 Jan st. Hrobčický z Hrobčic, aby nahradil
dosluhující kostelík, jehož existence je doložena již ve
14.století.
Nový svatostánek
vystavěný v renesančním slohu je poměrně jednoduchou stavbou,
která však zaujme návštěvníka svou sochařskou výzdobou. Ta
jediná dnes v interiéru po nájezdech vandalů a zlodějů zůstala
na svém místě. 1.)
Ještě než do chrámu
Páně vstoupíme spočine náš zrak na bohatě zdobený renesanční
portál hlavního vchodu. Portál, jehož datace je dána latinským
nápisem ANNO a letopočtem 1595 pod volutami nádpražní římsy,je
ve spodní části ( ostění ) ozdoben rozetami a okřídlenými
hlavičkami andělů, horní část ( nadpraží ) je poté vyhrazeno
heraldické výzdobě doplněné nápisovými páskami. Text na dvou
z nich se zachoval dodnes. Erby náleží staviteli kostela (
uprostřed ) a jeho manželkám Benigně Hrobčické z Hrobčič (
napravo ) a Eufrozině rozené Rabicové z Rabic ( nalevo ).
Restaurace provedená v r. 1992 odhalila na znacích zbytky
polychromie. Jak vypadalo barevné provedení obou znaků Hrobčických
z Hrobčic si lze představit, avšak u Rabicarů z Rabic nejsou
tintktury jejich erbu známy. Erb Hrobčických vypadal patrně
původně takto: v červenomodře čtvrceném štítu dva hadi
dvakrát propletení, vpravo zlatý, vlevo stříbrný, možná oba s
korunkami opačných barev . Klenotem byli tíž hadi na paví kytce,
přikryvadla modrá a červená. Znak Rabicarů z Rabic lze popsat
asi takto : štít je dvakrát dělen, klenotem je dvakrát dělený
kužel zakončený na vrcholu pery, ty jsou také u jeho spodku. 2.)
Vejdeme – li do chrámu
hlavní vchodem procházíme pod kruchtou. Její tíhu nesou dva
toskánské sloupy a dva polosloupy u zdí, které jsou od sebe
stejně vzdáleny. Poprsnici kruchty nad sloupy zdobí čtyři
prázdné renesanční kartuše. Celé provedení empory nám
vzdáleně připomíná kůr sv. Kateřiny ve Velvarech. 3.)
Nejzajímavější z
náhrobků nacházející se v kostele jsou náhrobní desky Jana st.
Hrobčického z Hrobčic a na Hospozíně a Benigny Hrobčické z
Hrobčic, které jsou umístěni naproti sobě v lodi kostela.
Náhrobníky, které jsou provedené v hlubokém reliéfu, zobrazují
figuru zemřelého. V případě Jana Hrobčického je to rytíř v
renesanční plátové zbroji, který v levé ruce drží helm s
chocholem a v pravé svírá meč. Hlava zemřelého spočívá na
velkém polštáři. U pravé nohy je erb Hrobčických z Hrobčic,
jehož štít má navzdory heraldickým pravidlům podobu kartuše.
Okraj náhrobku vytváří okolo postavy rám, na kterém je v
staročeském jazyku napsáno jméno a datum zesnulého. Obdobně je
proveden také náhrobek Benigny Hrobčické. Na něm vidíme dámu v
dlouhém šatu dle tehdejší módy, s límcem kolem krku a čapcem
na hlavě. Ta spočívá na bohatě tvarované podušce. Ruce
překřížené na břiše drží modlitební knížku a křížek,
který je dnes stěží viditelný. U levého spodního okraje
náhrobníku je v rostlinném oválu umístěn znak Hrobčických a
lem náhrobní desky zdobí gotickým písmem provedení nápis, jenž
sděluje jméno zesnulé a datum jejího úmrtí. 4.)
Co víme o zemřelých?
Jan ( + 1599 ), byl synem Adama ( Mikše ) Hrobčického z Hrobčic a
vnuk pražského staroměstského měšťana Jana Mikše, který se
stal s povolením krále Ferdinanda I. v. r. 1538 erbovním strýcem
Jeronýma z Hrobčic a mohl tak používat jeho erb a přídomek.
Mikeš a jeho syn Adam postupně rozšířili rodový majetek o
Páleč, Budenice, Jarpice. Adamův syn Jan se v pramenech poprvé
vyskytuje v r. 1571, kdy byl již zletilý a otec jej nechal oženit
s Benignou ( + 1588 ), jejíž věno nechává zapsat na Velké
Pálči. Ta byla patrně vnučkou Jeronýma z Hrobčic, který už
před r.1526 obdržel erb od krále Ludvíka Jagellonského a snad
byl i povýšen do vladyckého stavu. Benigna r. 1583 kupuje od
Bedřicha a Albrechta Štrouchů z Chlumku Hospozín. Po Adamově
smrti v r. 1587 si jeho synové dělí zděděný majetek a Janovi
připadají Šlapanice. Po smrti manželky ( 1588 ) dědí Jan
Hospozín, r. 1594 přikupuje ves Jarpice a o tři roky později
získává Úděšice. V tu dobu je již podruhé ženat, poté co r.
1592 uzavírá sňatek s Eufrozinou, dcerou Karla Rabicara z Rabic a
na Drmoulu a jeho manželky Amalie rozené Knopové z Losištejna.
Jan umírá bezdětný a dědictví se ujímají jeho bratrové. 5.)
Nedaleko od náhrobního
kamene Benigny stojí kamenná kazatelna. Je to patrně to
nejcennější, co se zde nachází a tak jí dnes před nenechavci
chrání dřevěné bednění. Jak vypadá se tak dozvíme pouze z
vyobrazení a popisu, který zanechal Ferdinand Velc. Ten její tvar
přirovnal k renesančnímu kalichu. Námětem její sochařské
výzdoby je Strom Jesse, který je výtvarným vyjádřením
Izajášova proroctví o tom, že z potomstva Jesse ( Jišaje ), otce
izraelského krále Davida, se zrodí Mesiáš. Vedle zpodobnění
Kristova rodokmenu je však také znázorněním spojitostí mezi
Novým Zákonem ( zastoupenými evangelisty ) a Zákonem Starým (
proroci ). Ve spodku kazatelny jsou vytesány tři lvi ( symboly
bdělosti patrně též odkazující ke Kristu ) stojící na skále.
Na jejich hřbetě leží stařec s plnovousem, který si hlavu
podpírá rukou. Jejím Jesse, jak se dozvídáme s pásky přehozené
přes jeho tělo. Z něho vyrůstá strom, jehož větve se čím dál
bohatěji košatí a vedou k jednotlivým biblickým postavám, které
by jako z něho vyrůstali. Prvou skupinu tvoří král David, prorok
Jeremiáš a neznámá postava s páskou s latinským textem. Je to
úryvek z Izajášova proroctví o ratolesti, která vyrazí z pahýlu
Jesse ( Izj. 11, 1.- 2. : ,, Vyrazí ratolest ( větev – P. Marie )
z kořene Jesse, vypučí výhonek ( květ – Ježíš Kristus) z
jeho pahýlu. Na něm spočine duch Hospodinův“ ). Další tvoří
čtyři poprsí s korunou na hlavě. Mohlo by se ve všech případech
jednat o židovské krále, ale z nápisových pásek víme, že
vedle krále Šalamouna je jednou z postav také prorok Nathan.
Zbývající dvě poprsí nejsou označena. Velc se domníval, že se
jedná o proroky Daniela a Eliáše, ale součástí stromu bývají
i jiní proroci, jako je tomu třeba na jednom z oken katedrály v
Chartres. Strom se dále větví do dvou linií. Jedna vede od poprsí
Jáchyma k jeho dceři Marii, aby se na závěr rozdvojila tak, aby
její konce vedly k symbolům evangelistů Marka ( okřídlený lev )
a Jana ( orel ). Druhá se vine od Jakoba přes Josefa, načež se
také rozdvojuje, aby její vrcholy tvořily zbývající dva
evangelisté Lukáš ( okřídlený vůl ) a Matouš ( nezvykle
vousatá tvář starce ). Průsečíkem těchto linií je evangelisty
obklopený Syn Boží, zpodobněný jako malé nahé sedící dítě,
které v jedné ruce drží kříž a druhou žehná světu. Nad ním
se vznáší Duch svatý v podobě holubice a pod ním je prázdná
kartuš. Jaké bylo původní barevné provedení kazatelny netušíme,
protože dnešní vzhled získala až při restauraci v 19.století.
Kdo byl autorem podobně jako u předchozích děl nevíme, lze však
spekulovat o tom, že pocházel z řad italských mistrů usazených
ve Velvarech. 6.)
Kamenosochařská výzdoba
nejen kazatelny řadí hospozínský kostel mezi přední
pamětihodnosti regionu. Její stav i přes dílčí opravy však
podobně jak u mnoha dalších venkovských svatyní není dobrý a
potřebuje nutně urychlenou opravu. Nezbývá tedy doufat, že se v
budoucnu najdou potřebné finanční prostředky a lidé budou moci
spatřit opět kostel v celé své nádheře. 7.)
Poznámky :
- Ferdinand Velc, Soupis památek uměleckých a historických v Království českém, XX.díl, Politický okres slánský, Praha 1904, s. 34. - 45., termín Velvarský okruh uvedla do literatury Eva Šamánková, Architektura české renesance, Praha 1961, str. 94 – 95, která do něj zahrnuje vedle kostela v Hospozíně farní kostel sv. Kateřiny a hřbitovní kostel sv. Jiří ve Velvarech, k nim http://www.velvary.cz/mesto/historie/, vyhlédáno 29.8.2015, stav kostela v r. 2012 ilustrují fotografie na http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/, vyhledáno 29.8.2015
- Velc, Soupis ( pozn. 1 .), s. 35, Šamánková, Architektura ( pozn. 1 ), s. 94, která nachází v jeho provedení určitou podobnost s portálem hřbitovní kostela v Mladé Boleslavi, k restaurování Vladimír Přibyl, Monumenta rediviva, Památky restaurované v letech 1990 – 1993 na Kladensku a Slánsku ( kat. výst. ), Kladno 1993, k erbům - znak Hrobčických z Hrobčic vyobrazení a popis Jiří Louda - Rudolf Anděl ( ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III.díl, Severní Čechy, Praha 1984, nestr. příloha a znak Rabicarů z Rabic Milan Mysliveček, Erbovník aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě, Praha 1993, s.46.
- Na podobnost s Velvary již upozornila Šamánková, Architektura ( pozn.1. ), s. 94
- Náhrobky popsány Velcem – Velc, Soupis ( pozn .1 ), s. 40 – 41, dnešní stav http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/, vyhledáno 29.8.2015
- Josef Janáček – Jiří Louda, České erby, Praha 1988, s.119, August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého, VIII. díl, Rakovnicko a Slánsko, Praha 1891, s.210 – 211, Sčk. [ August Sedláček ], heslo Hrobčický z Hrobčic,in: Ottův slovník naučný, XI. díl, Praha 1897, s.766 -767.
- Velc, Soupis ( pozn. 1 ), s. 39 – 40., fotografie také Stanislav Krajník – Zdeněk Pospíšil, Kladensko, Praha 1985, s. 64 – 65., motiv Strom Jesse je většinou v sakrálních prostorech součástí výzdoby vitráží ( např. katedrála v Chartres, Yorku nebo v Canterbury ) nebo námětem fresek, ale jeho zpodobnění na kazatelnách již není tak obvyklé ( např. kostel sv. Jakuba ve Villachu v Rakousku. ), k ikonografii – Hynek Rulíšek, heslo Lev, in: Hynek Rulíšek, Postavy, atributy,symboly. Slovník křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005, nestr. a Hynek Rulíšek, heslo Jesse, in: ibidem, nestr.
- Aktuální stav památky – Vladimír Přibyl, Alena Urbanová, Slánsko – soupis nemovitých kulturních památek – stav k 31.5.2015 na http://www.pamatky.slany.cz/images//seznam.pdf
