tag:blogger.com,1999:blog-59894354244259725962024-03-14T03:50:45.509-07:00CleipolisPavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.comBlogger9125tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-27871272186225616302023-05-05T09:31:00.001-07:002023-05-05T09:32:27.725-07:00<p><br /></p>
<p align="center" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><b>Heraldické
památky na slánských hřbitovech</b></span></p>
<p align="center" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Jedním
z míst, kde se setkáváme s velkou koncentrací heraldických
památek, jsou pohřebiště. Poté co se v důsledku josefínských
reforem přestalo pohřbívat v kostelech, začaly také vyšší
vrstvy většinou pochovávat své zemřelé na hřbitovech a jejich
hroby se pyšnily bohatou výzdobou, jejíž součástí byla často
heraldika. Tak tomu bylo také ve Slaném.</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Nejstarším
místem místem posledního odpočinku slánských měšťanů byl
kostel sv. Gotharda a k němu přiléhající hřbitov. Ten dnes
již připomínají pouze náhrobní desky vladyk ze Šimberka a
rodiny Damešů umístěné na vnější straně kněžiště
a bronzový epitaf kněze Havla Tera umístění uvnitř v
chrámu za hlavním oltářem. Z nich pouze deska Šimberků je
ozdobena jejich rodovým znakem. / 1 /</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Úsvit
novověku přinesl do Slaného také změnu pohřebiště. Malý a
úzký kostelní hřbitov již v XVI. století přestal vyhovovat a
Slanští se proto rozhodli zřídit nový hřbitov za hradbami
města. V r. 1571 vykoupili pozemek, který do té doby sloužil jako
popraviště a proto se mu říkalo „ Na Golgotě “. Ten obehnali
zdí, kterou zdobí vestavěné niky. Hřbitov začal plnit svoji
funkci o svatodušních svátcích r.1576 a do současnosti
zachovali renesanční náhrobní desky z r. 1584. V letech 1581
až 1602 byl vystavěn hřbitovní kostel Nejsvětější
Trojice, který zprvu sloužil protestantům. Po bělohorské porážce
se již jako katolický stal v r. 1655 základem pro nový
františkánský klášter.
</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"> <span style="font-family: verdana;">V
r. 1744 došlo k oddělení hřbitova od kláštera zdí, byla
vystavěna nová vchodová brána a postaven domek pro hrobníka. Po
úpravách v 1. pol XIX. století dostal první hřbitov téměř
takovou podobu, jakou známe dnes. / 2. / Šlechtické erby jsou zde
součástí výzdoby těchto náhrobků: hrob Antona Panosche z
Kreuzinfeldu, hrob Stockarů z Bernkopfu, hrobka rodiny Hemerkových
a hrobka Brožovských. Dále tu nacházíme pomník hraběte Eduarda
Barclaye de Tolly. / 3. / V hrobce Hemerkových je pohřbeno
několik příslušníků šlechtického rodu Spens z Bodenu. /
4. / Mezi jmény pochovaných v hrobce Klarnerových je uvedena také
Klementina baronka Bodman – Möggingen. / 5. /</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Po
zaplnění hřbitova v r. 1866 nechal podle jeho vzoru vybudovat
slánský purkmistr Josef Hlaváček hřbitov druhý, jenž v
následujícím roce posvětil 23. června kanovník Metropolitní
kapituly sv. Víta Jan Bernard. / 6. / Na něm můžeme spatřit
pouze jediný šlechtický znak a to na dnes značně zpustlém hrobu
rodiny Honorého de Liser. Vedle podobně zanedbaný hrob
Theodora Bolzana by také mohla být ozdoben rodovým erbem. / 7. /</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Za
purkmistra Augusty Hemerky vzniká r. 1888 hřbitov třetí. Jeho
posvěcení ( 29.7.1888 ) provedl apoštolský protonotář a rektor
del Animy v Římě mons. dr. Karel Jaenig. Zde je
šlechtická heraldika zastoupena na hrobce svobodného pána
Frölicha a na hrobu Kotzů.
</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Ve
XX. století dochází o rozšíření tohoto pohřebiště o čtvrtý
hřbitov ( 1916 ) a urnový háj ( 1965 ). Tady se však již s
rodovými erby či pohřbenými příslušníky šlechtických rodů
nesetkáme. / 8. /</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Na
tomto hřbitovním areálu vedle šlechtických znaků však
nalezneme také heraldické symboly, které se vážou patrně k
profesím zemřelých. Jedná se symboliku obchodu na jedné hrobce
na druhém hřbitově a znak kdysi patřící cechu malířskému na
dvou náhrobcích na třetím hřbitově. / 9. /</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="center" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><b>Katalog
náhrobků se šlechtickými erby</b>
</span></p>
<p align="center" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol type="A">
<li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hřbitov
u kostela sv. Gotharda</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"></p>
</li></ol>
<ol>
<ol>
<li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Náhrobní
deska / Epitaf / vladyků ze Šimberka</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><span><span style="font-weight: normal;">Popis:
</span></span><span><span style="font-weight: normal;">Deska
z r. 1584 je z červené opuky. Horní část celou vyplňuje nápis
ve staré češtině. Spodní část zdobí medailon s rodovým
erbem. Ten je úplný.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Erb:
Na renesančním štítu je kohout. Nad ním je kolčí helm s
točenicí a přikryvadly. Klenotem je lidská hlava s hrdlem.
Barevné provedení neznáme. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitelé
erbu: Fridrich ze Šimberka a jeho syn Jan. Náhrobek nechala
zhotovit Fridrichova manželka a Janova matka Anna Novodomská se
svým novým manželem mistrem Erhartem. Původ tohoto rodu ze
Šimberka je neznámý. Snad souvisel se zaniklou vsí Šimberk
na Chomutovsku. / 10. /</span></p>
</ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol start="2" type="A">
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">I.
hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol>
<ol>
<li value="1"><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrob
Antona Panosche z Kreuzinfeldu</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Popis:
Náhrobek je tvořen empírovou vázou, na které je přehozena
látka. Váza stojí na hranolovém soklu. Na podstavci je
německý nápis a úplný rodový erb. Ten je poškozen.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Erb:
Na zeleném štítě je hnědý kříž na štříbrném vršku,
vpravo od něho se nachází zlatý bazilišek bez nohou, vlevo
rytíř v brnění držící v pravé ruce obnažený meč špicí
dolů. Nad ním je korunovaná turnajská přilba se zeleno –
zlatými a zeleno – stříbrnými přikryvadly. Klenotem je
obrněná paže, která svírá kapra, mezi párem rozevřených
orlích křídel dělených stříbrno – zeleně a zeleně –
zlatě. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitel
erbu: Anton Joseph Panosch z Kreuzinfeldu ( * 1751 - + 31.7.1817 /
?/ ), guberniální rada, krajský hejtman ve Slaném, x Praha 1793,
Maxmiliana Petrasch ( *1775 - + 20.1. 1840 ). Anton byl povýšen
do šlechtického stavu majestátem císařovny Marie Terezie
vydaným ve Vídni dne 11.3.1779. / 11. /</span></p>
</ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol>
<ol start="2">
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrob
Stockarů z Bernkpofu</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Popis:
Náhrobek má podobu kříže, jehož horní a obě postranní
ramena jsou jetelovitě ukončena. Uprostřed kříže je
český nápis: „Dokonáno jest“. Na podstavci je úplný rodový
erb a nápis: „Rodina Stockarů z Bernkpofu“. Znak je již
značně poškozený.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Erb:
Štít polcený. V horní červené polovině převrácená stříbrná
krokev, provázená v hlavě štítu černou orlicí / Stockar /. Ve
spodní zlaté polovině rytíř ve zbroji držící ve své pravé
ruce medvědí hlavu, vše přirozené barvy / Bernkopf /. Nad
štítem turnajská přilba s černo-zlatými přikryvadly. Klenotem
je pět pštrosích per střídavě černých a zlatých. / Bernkopf
/ Na štít se dávala také druhá přilba s černo – červenými
přikryvadly. Klenotem byla černá orlice s červenou zbrojí /
Stockar /. Ta však na náhrobku chybí. V této podobě byl udělen
znak frýdlantským vévodou Albrechtem z Valdštejnem jako
palatinem Johanu ze Stockaru v r. 1630. Erb Stockarů byl tehdy
doplněn o znak rodu Bernkopfů, z něhož pocházela jeho manželka
Kateřina.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitelé
erbu: Ve Slaném zemřel Sigfied Kajetán Rudolf Stockar z Bernkopfu
( *26.11.1803 – 6.12. 1882 ),c.k. hejtman, syn Karla Aloise rytíře
Stockara z Bernkopfu. vrchního úředníka a inspektora pražské
metropolitní kapituly ( + 3.2.1830 ) a Anny Vašatkové a jeho
manželka ( x Chržín u Velvar 19.11.1850 ) Anna Pokorná ( +
9.7.1875 ), dcera mistra kovářského Jana Pokorného a Kateřiny
Pokorné. Někteří členové rodu působili jako úřednící na
panstvích v okolí města a to ve Vraném pro pražskou
metropolitní kapitulu ( Karel Alois ) nebo ve Zlonicích pro
Kinské ( Rudolf Adalbert + 1859 ). V českých zemích se poprvé
setkáváme s tímto rodem v osobě frýdlantského hejtmana Johana
ze Stockaru, kterému Albrecht z Valdštejna potvrdil r.1630
jeho šlechtický stav a udělil mu nový predikát „ z
Bernkopfu “. / 12. /</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
<ol>
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrobka
Hemerků</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Popis:
Hrobka má podobu kapličky. Ve výklenku je socha Panny Marie. Nad
ní na klenáku je erb Hemerků ze Stanmíru. Jedná se pouze o štít
v podobě kartuše. V horních rozích nad výklenkem jsou
hlavičky andílků s křídly. Po jeho stranách jakoby nad sebou
daných samostatných tabulích jsou zde česky vypsána jména
pochovaných členů rodů Hemerků a Spens z Bodenu. Nad nimi
je velký nápis: „Hrob Hemerků“. Na čelní straně štítu
kapličky je umístěn kříž. Na zdech po jejích stranách jsou
umístěni velké mramorové desky se jmény dalších zemřelých.
Jména jsou však dnes již špatně čitelná. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Erb:
Na modrém štítě stříbrný úhoř, který je stočený ve tvaru
S a jenž je stříbrným šípem prostřelen za žaberní ploutví.
Nad štítem turnajská přilba s modro – stříbrnými
přikryvadly. Klenotem je pár rozevřených orlích křídel,
vpravo modro – stříbrná a vlevo stříbrno – modrá. Erb
původně náležel rodu Stanů z Milého, který na slanském
předměstí vlastnil Stanovský dvůr. Ten se později stal
majetkem Hemerků a po povýšení Augusta Hemerky st. do
šlechtického stavu mu byl udělen znak vymřelých vladyků. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitelé
erbu: August Hemerka st. šlechtic ze Stanmíru ( *29.10.1842 - +
25.2.1911 ), starosta Občanské záložny ve Slaném 1871 – 1905,
slánský purkmistr 1881 – 1887, syn Karla st. Hemerky, slánského
měštana, obchodníka a statkáře, v letech 1837 – 1850
slanského radního a jeho manželky Antonie Apeltauerové ( +
28.2.1882 ) x 1867 Praha /? /, Karolina sv. pí. Spens z Bodenu (
*26.7.1838 - + 11.11.1916 ), dcera Karla Magnuse sv. p. Spens z
Bodenu a jeho manželky Marie Chlumské. V r. 1888 Augusta Hemerku
st. povýšil císař František Josef I. do dědičného
šlechtického stavu s přídomkem „ze Stanmíru“.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">August
Maria Karel Hemerka ml. šlechtic ze Stanmíru ( 18.1.1869 –
12.12.1942 ) starosta Občanské záložny ve Slaném 1908 -1911,
poslanec českého zemského sněmu 1909 – 1913, rytmistr a
poručík 1. dragounského pluku ( 1918, 1919 ), ředitel Hypoteční
banky v Praze ( 1919 – 1921 / ? / ), syn Augusta Hemerky st. a
Karolíny Spens z Bodenu. / 13. /</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
<ol>
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrobka
Brožovských</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Popis:
Hrobka má podobu kapličky. Ve výklenku jsou zasazeny náhrobní
desky. Nahoře oválná deska Bernarda Antonína Brožovského a
jeho manželky Anny Marie Radnické. Pod ní jsou obdelníkové
desky vlevo Františka Kašpara Brožovského z Pravoslav a vpravo
jeho manželky Johanny Schaabnerové ze Schönbaaru. Dole je deska s
úplnými erby heraldicky vpravo Františka Kašpara a heraldicky
vlevo Johanny. Ty jsou dnes značně poničené.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Erby:
Brožovských z Pravoslav – štít polcený. V pravé modré
polovině na zelené trávě stojí zlatý úl, jenž je obklopený
zlatými včelami, v levé stříbrné polovině na ( červené )
hradební zdi sedí sova ( v přirozené barvě, červená nebo
černá ). Turnajská přilba s točenicí má modro – zlatá
přikryvadla. Klenotem je vyrůstající stříbrný korunovaný
lev. Schaabnerů ze Schönbaaru – štít čtvrcený. V 1. a 4.
červeném poli zlatý lev, ve 2. a 3. modrém poli stříbrný
jednorožec ve skoku. Nad ním turnajská korunovaná přilba s
přikryvadly, vpravo červeno – zlatými a vlevo modro –
stříbrnými. Klenotem je doprava otočený vyrůstající stříbrný
jednorožec mezi párem rozevřených orlích křídel, dělenými
vpravo zlato -červeně a vlevo modro – stříbrně. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitelé
erbů: František Kašpar Brožovský z Pravoslav ( *24.10.1765 -
+26.6.1830 ), právník, bibliofil a zakladatel nadace slánské
hudební školy, v letech 1807 – 1830 apelační rada v Praze, syn
Antonína Bernarda Brožovského ( + 23.3.1816 ), mistra sedlářského
a literáta, slánského měšťana ( 1758 ) a v letech1761 –
1778 radního a Anny Marie Radnické ( + 13.6.1811 ), dcery Martina
Radnického a Františky Figanové. R. 1811 povýšen císařem
Františkem I. do dědičného šlechtického stavu s predikátem „z
Pravoslav“.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">x
Praha 16.2.1817 Johanna Karolina Josefa Antonie šlechtična
Schaabner ze Schönbaarů ( *25.1.1790 - + 13.6.1830 ), dcera
Jeronýma Bernarda Ambrože Augusta šlechtice Schaabner ze
Schönbaaru ( + 14.6.1814 ).Dr. jur., zemského advokáta, 1806
děkana právnické fakulty pražské univerzity, majitele statku
Trhová a jeho manželky Kristiany Guldenhoeftové (+7.4.1819 ),
dcery Jana Nepomuka Guldehoefta a Kristiny Dintzenhoferové. Do
dědičného šlechtického stavu byl povýšen její děd Dr.
med.et phil. Jan Antonín Schaabner císařovnou Marii Terezií
majestátem vydaným ve Vídni 8. června 1764 a obdržel prediktát
„ze Schönbaarů“. / 14. /</span></p>
</ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol start="3" type="A">
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">II.hřbitov</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
<ol>
<li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span><span style="font-weight: normal;">H</span></span><span><span style="font-weight: normal;">rob
Honorého de Liser</span></span></span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Popis:
Náhrobní deska má podobu průčelí antického chrámu. Na
vrcholovém akrotériu je úplný znak rodu de Liser. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Erb:
V zeleném štítě stříbrná kotva doprovázená třemi
kosočtverci ( 2, 1 ). Nad štítem turnajská korunovaná přilba s
( zeleno – stříbrnými /?/ ) přikryvadly v podobě pláštíku.
Klenotem je obrněná paže svírající stříbrnou kotvu.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitel
erbu: Honoré svobodný pán ( baron ) de Liser ( *12.1.1834 - +
27.3.1914 ), podnikatel, 1874 – 1900 spolumajitel přádelny v
Ouvalově ulici ve Slaném, 1903 vlastník přádelny v Malém Kvíci
u Slaného, x 26.5.1865 Helena Augusta Kateřina Benedikta Pasch (
*6.5.1845 - + ? ), dcera Fridricha Karla Františka Pasche a Marie
Gertrudy Huetgenbach. Šlechtický rod Liseronů pocházel z
Moselska. V 17. století se přestěhoval na území pozdější
Belgie. Z ní také pocházel Honoré, kterému byl v r. 1902 uznán
v Sasku – Meininingsku šlechtického stav a obdržel zde hodnost
svobodného pána. Ta mu byla v r. 1906 potvrzena také v
předlitavské části rakousko – uherské monarchie. / 15. /</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">III.hřbitov</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
<ol>
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrobka
Juliuse sv.p. Frölicha von Elmbach und Groara</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Popis:
Hrobka má podobu kapličky. Ve výklenku je socha Ježíše
Krista. Nad ní alianční znak rodů Frölichů a de Liser. Vpravo
je štít frölichovský a vlevo štít Liserů. Nad nimi je
umístěna korunka svobodných pánů ( baronů ). Liseronovský
znak je schodný s erbem na hrobě továrníka Honorého de
Liser. Z erbu svobodných pánů Frölichů je však použita
pouze pravá polovina znaku z r. 1898. Pod ní nápis s osobními
údaji zemřelého. Na vrcholu štítu kapličky je umístěn kříž.
Náhrobek nechala vybudovat r. 1906 vdova po zesnulém
Gabriella Charlotta de Liser. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Erby:
Znak Frölichů jako svobodných pánů ( 1898 ) - štít polcený,
v pravém modrém poli stříbrné břevno provázené dvěma
zlatými hvězdami, v levém červeném poli obrněná paže s
tasenou šavlí, která seká žerď s červeno – bílo –
modrým praporem, jenž je vztyčená na nízkém kopci, špička
šavle ukazuje na pět zlatých hvězd tvořících kruh ( původní
erb z r. 1824 ). Na štítě koruna svobodných pánů. Z
korunované turnajské přilby vyrůstá černá orlice s červenou
zbrojí. Přikryvadla jsou vpravo modro – stříbrná vlevo
červeno -zlatá. Existují však také další varianty znaku
tohoto šlechtického rodu.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Popis
erbu de Liser je totožný jako na hrobu Honorého de Liser.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Držitelé
erbů: Julius sv. p. Frölich von Elmbach und Groara ( *12.4. 1865
- +14.7. 1905 ), c.k. rytmistr hulánského pluku č. 4., syn
Ludviga Jiřího sv. p. Frölich von Elmbach und Groara ( +
12.11.1902 ), polního zbrojmistra, a jeho manželky Emilie
Wittingové ( + 15.1. 1902 ), dcery zemského soudního rady Josefa
Wittinga a Jany Cikánové. Jeho děd Joseph Frölich byl za svou
službu v rakouské armádě císařem Františkem I. povýšen do
rakouského šlechtického stavu s predikátem ,,von Elmbach“
( 4.5.1827 ). Otec Ludwig získal za Františka Josefa I. rytířský
titul s dalším predikátem „von Groara“ ( 5. 6. 1879 ) a
později se mu podařilo obdržet hodnost svobodného pána (
2.11.1898 ). </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">x
Slaný 7.11. 1895 Gabriella Charlotta sv. pí. de Liser ( *8.5.
1872 - ? ), dcera Honorého de Liser ( +27.3.1914 ), majitele
přádelny, a jeho manželky Heleny Augusty Pasch. / 16. /</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrob
Kotzů</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span>Popis:
Dva náhrobky v podobě křížů s podstavci, jenž jsou umístěné
na hřbitovní zdi oddělující III. a IV. hřbitov. Kříže jsou
dnes již ulomené. Uprostřed podstavců jsou zasazeny náhrobní
desky se jmény zemřelých. Na levé se pod sebou nachází údaje
Karla Kotze, rytíře z Dobrže a Jindřicha Kotze a na levé Marie
Grassové a manželky Karla Kotze Luisy Kotzové. Nad deskou Kotzů
je umístěn jejich rodový znak. </span>
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Erb:
Polepšená varianta znaku Kotzů z Dobrže – v modrém poli dva
zlatí gryfové drží modrý štítek se zlatým čtyřloukotovým
kolem. Nad štítem korunovaná turnajská přilba s modro –
zlatými přikryvadly. Klenotem je zlaté kolo ze štítu mezi
modro -zlatě a zlato -modře dělenými orlími křídly.</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Držitelé
erbu: Karel Kotz rytíř z Dobrže ( + 14.4.1902 ), c. a k.
hospodářský správce, x Luisa ( + 6.10. 1922 ). Jindřich
Kotz ( 19. 7. 1898 – 13.8.1954 ). Kotzové z Dobrše byli starý
český šlechtický rod. Jako první doložený příslušník
rodu je uváděn Přibík Kocík (+1377 ), jenž postavil tvrz
Dobrž. Rod se rozdělil do několika linií, z nichž některé
byli povýšeni později do stavu svobodných pánů a Diviši
Jindřichu ( +1641 ) z bystřické větve se podařilo sebe a
své potomky vyzvednout do říšského a českého hraběcího
stavu. Kam zařadit Kotze pohřbené ve Slaném nevíme. / 17. /</span></p>
</li></ol>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;">
…………………………………………………………………………………………………………</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Poznámky:</span></p>
<ol>
<li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Božena
Franková, Iva Hušáková, Slánské hřbitovy. Slaný 2002,s.4 a
Ferdinand Velc, Soupis památek historických a uměleckých v
Království českém, XX. Politický okres slánský, Praha 1904,
s. 241 – 243.</span></p>
</li><li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Franková,
Hušáková, Slánské ( pozn.č. 1. ), s. 4. - 5.</span></p>
</li><li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;">Hrabě
Eduard Barclay de Tolly (*28.8 / 9.9. / 1794 – + 31.8. /12.9. /
1813 ), premier leutnant ruské carské gardy, syn Ericha Johanna
hraběte Barclaye de Tolly (<span lang="en-US"> </span><span lang="cs-CZ">+
12.6.1819 ), generálmajora ruské armády, a jeho manželky
Margarethy Sophie von </span><span lang="cs-CZ">Lilienfeld (
+ 9.12.1825 ),dcera Heinricha Otty von Lilienfild a Charloty
Cathariny von Smithen, synovec ruského vojevůdce Michaila
Bogdanoviče Barclay de Tolly. </span><span lang="cs-CZ">Pocházel
ze skotského šlechtického rodu usedlého od 17. století v
Livonsku. Rodový erb prošel změnami. </span><span lang="cs-CZ">V podobě
z r. 1792 pro Augusta Wilhema Barc. de Tolly vypadal takto: na
modrém štítě zlatá krokev doprovázená třemi zlatými
tlapatými kříži ( 2, 1 ), nad ním turnajská přilba s stříbrno
– modro - zlatou točenicí a modro – stříbrnými a s
přikryvadly, která jsou vpravo modro - zlatá a modro – stříbrná
a vlevo modro - stříbrná a modro – zlatá. </span><span lang="cs-CZ">Klenotem
je obrněná paže, která svírá meč.</span><span lang="cs-CZ">
</span><span lang="cs-CZ">Jiná varianta má krokev stříbrnou (
zlatou ), klenotem je zlatý tlapatý kříž a přikryvadla
jsou modro – zlatá. Jeho původní náhrobek pořízení rodinou
snad mohl také obsahovat </span><span lang="cs-CZ">rodový</span><span lang="cs-CZ">
znak. Ten, však byl pro svou zchátralost </span><span lang="cs-CZ">odstraněn
a</span><span lang="cs-CZ"> na počátku 20. století snad v
souvislosti s výročím bitvy u Chlumu a Přestanova, v níž </span><span lang="cs-CZ">byl
</span><span lang="cs-CZ">hrabě těžce zraněn a na toto poranění
také poté ve Slaném zemřel, nahrazen novým </span><span lang="cs-CZ">klasicistním
mramorovým pomníkem v podobě pylonu. Franková, Hušáková,
Slánské ( pozn. č.1 ), s. 10,
</span><a href="https://docplayer.org/13737766-Barclay-de-tolly-wappen-1792.html">https://docplayer.org/13737766-Barclay-de-tolly-wappen-1792.html</a><span lang="cs-CZ">.</span></span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ">J</span><span lang="cs-CZ">edná
se o Karla Magnuse / také Maria Karla Magnuse Vinc</span><span lang="cs-CZ">enc</span><span lang="cs-CZ">e
/ svobodného pána Spens </span><span lang="cs-CZ">z Bodenu</span><span lang="cs-CZ">
( 9.3.1806 – 23.10. 1869 ), </span><span lang="cs-CZ">pána na
Dolních Počernicích, jehož ostatky byly </span><span lang="cs-CZ">sem
</span><span lang="cs-CZ">přeneseny z olšanských hřbitovů
8.8.1910. </span><span lang="cs-CZ">Jeho manželku</span><span lang="cs-CZ">
Marii, rozenou Chlumskou </span><span lang="cs-CZ">( * 28.9.1813
- + </span><span lang="cs-CZ">28.1.1878 </span><span lang="cs-CZ">),
dceru Antonína Chlumského a Marie Josefy Veselé. </span><span lang="cs-CZ">Jejich
dcery Karolínu ( + 11.11.1916 ) provdanou za Augusta Hemerku st.,
Marii Annunciatu ( *8.2.1847 - +19.4.1910 ) </span><span lang="cs-CZ">provdanou
Karla Hemerku ml. ( * 9. 5. 1838 – + 24.2.1873 ) a Gabrielu (
*10.1.1852 - </span><span lang="cs-CZ">+</span><span lang="cs-CZ">
9. 7.1892 ). Ve Slaném zemřel</span><span lang="cs-CZ">i</span><span lang="cs-CZ">
také jeho vnuk Karel sv. p. Spens z Bodenu ( *29.7.187</span><span lang="cs-CZ">6
- +2.8. 1954 )</span><span lang="cs-CZ">, který po vymření
Hemerků </span><span lang="cs-CZ">ze Stanmíru</span><span lang="cs-CZ">
r. 1942 zdědil jejich majetek,</span><span lang="cs-CZ"> jeho
druhá </span><span lang="cs-CZ">žena</span><span lang="cs-CZ">
Em</span><span lang="cs-CZ">y</span><span lang="cs-CZ">, rozená
Leinweben ( *18.9.1892 -+ 2.8.1954 ) </span><span lang="cs-CZ">a
jejich</span><span lang="cs-CZ"> dcera Johanna ( 2.8.1929 –
29.3.1944 ). Zesnula zde také Karlova sestra Johanna ( *10.1. 1881
- +24.4.1959 ). Spens z Bodenu byl </span><span lang="cs-CZ">původně
</span><span lang="cs-CZ">skotský šlechtický rod, </span><span lang="cs-CZ">jehož
jeden příslušník</span><span lang="cs-CZ"> se v 17. století
usadil na Těšínsku. R. 1781 byl povýšen do českého panského
stavu. </span><span lang="cs-CZ">Jeho znak vypadal takto: na modrém
štítě zlatý lev s korunkou a červenou zbrojí, přes štít je
položen červený kosmý pruh s třemi černými routami. Nad ním
je korunovaná turnajská přilba s </span><span lang="cs-CZ">modro
-zlatýmí a červeno – zlatými přikryvadly. Klenotem je
rostoucí lev ze štítu. Ludvík Schmid, Miroslav Baroch, Irská a
skotská emigrace do střední Evropy, </span><span lang="cs-CZ"><i>Heraldická
minucí 1987 –</i></span><span lang="cs-CZ"> </span><span lang="cs-CZ"><i>1988</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
Praha 1988, s.63., Libor Dobner, Hemerkové a Slaný, </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Slánské
listy</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">roč.
10</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">č.
16, 2002, s.12 a Milan Baron – Rod Spens,
</span></span><a href="http://www.heraldica.cz/articles/spens.htm">http://www.heraldica.cz/articles/spens.htm</a><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
vyhledáno 7.8.2020.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">C</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">lementin</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">e</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">svobodná
paní /</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
baronka </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">/</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
von Bodman, </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">rozená
Klarner</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
( *1855 - + 7.6. 18</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">7</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">5
), dcera Franze Klarnera </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">(
+ 24. 11.1885 ), lékárníka,</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
a Theresy Klarner </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">(
+ 26.8.1895 )</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">,
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">manželka
Johanna Eberharda Friedricha Maxe sv. p. </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">/</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">barona</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">/</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
von Bodman z linie Möggingen. </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Bodmanové
užívali původně jak rodový znak stříbrný štít s</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">e</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
třemi zelenými dolu obrácenými lipovými listy ( 2, 1 ), který
později čtvrtili se zlatým štítem, v němž byl černý
kozoroh. Někteří z nich vkládali doprostřed čtvrceného štítu
ještě srdeční zlatý štítek s černými jeleními parohy.
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">V
této nejsložitější podobě byli umístěny nad štítem tři
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">korunované
turnajské</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
přilby s klenoty – uprostřed složená orlí křídla, vpravo
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">vysoká
hermelínová čepice ( kužel ) zakončená na vrcholu zlatou
korunkou s níž </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">vyrůstá
paví kýta</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
a vle</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">vo
rostoucí kozoroh ze štítu. Jindy bývala umístěna pouze jedna
korunovaná při</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">l</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">ba
s přikryvadly vpravo černo – zlatými a vlevo zeleno –
stříbrnými </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">(
či pouze </span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">černo
- zlatými )</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">
</span></span></span></span><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">a
s klenotem v podobě vysokého klobouku, jenž náležel rodu od
počátku. </span></span></span></span>
</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><a href="https://www.geni.com/people/Clementine-Freiin-von-Bodman/6000000109811331885">https://www.geni.com/people/Clementine-Freiin-von-Bodman/6000000109811331885</a><span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">,
vyhledáno 7. 8. 2020,</span></span></span></span><span style="color: black;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span></span><a href="https://de.wikipedia.org/wiki/Bodman_(Adelsgeschlecht">https://de.wikipedia.org/wiki/Bodman_(Adelsgeschlecht</a><span style="color: black;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">)</span></span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
vyhledáno 7. 8. 2020</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;">
Franková, Hušáková, Slánské ( pozn. č. 1. ), s. 5.</span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol start="7">
<li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Theodor Bolzano
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">šlechtic
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">von
Krönstatt ( *9.5. 1834 - +12.7. 1884 ), zakladatel strojírenského
závodu Bolzano, Tadesco a spol. ( pozdější ČKD ) ve Slaném,
syn Ludvíka Bolzana </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">šlechtice
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">von
Krönstatt ( + 13.4.187</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">6
), obchodníka v Praze a Karoliny Magdaleny Barbory Scharschmidt von
Adlertreu ( + 2.12.1884 ), x Praha 1860, Augusta Reissigová (
+ 23.3.1907 ). Přídomek „von Krönstatt“ užíval rod od
18. století, kdy byl císařovnou Marií Terezií povýšen do
šlechtického stavu pražský měš</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ť</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">an
a obchodník Jan Křtitel Bolzano. Majestátem uděleným ve Vídni
22.7.1777 mu byl udělen tento znak: štít polcen</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ý,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">v
pravém červeném poli čtyři ( 1, 2, 1 ) zlaté koruny, v levém
modrém poli dva zlaté kůly. Nad štítem korunovaná turnajská
přilba s přikryvadly </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">vpravo
červeno – zlatými a vlevo modro -zlatými. Klenotem jsou
otevřená orlí křídla dělená vpravo zlato – modře a vlevo
červeno -zlatě. Karel Vavřínek, Petr Mašek a Vladimír Pouzar,
Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 200</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">8</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
Brandýs nad Labem 2007, s. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">57.
- 58.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;">
Franková, Hušáková,Slánské ( pozn.č.1 ), s. 5.</span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Na hrobce rodiny
Procházkovi j</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">sou</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
v kartuši symbol</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">y</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
římského boha obchodu Merkura – kaduceus ( hůl, kterou obtáčí
dva hadi,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
na vršku okřídlená )</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
a na </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ní
posazený</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
okřídlený klobouk. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Dva
stejně provedené náhrobky na třetím hřbitově zdobí andílek,
u jehož nohou se nachází štít s ratolestí a hadem. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Znak</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
na štítu </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">je
považov</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">a</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">n</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ý</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
za</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
symbol malířství. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Původně
patřil</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
malířsk</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ým</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
cech</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ům
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">a</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">v
Čechách </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">je</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
poprvé doložen v r. 1435. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Císař
Rudolf II. polepšil v r. 1595 cechu malířů a ští</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">t</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">ařů
Starého a Menšího města pražského jeho erb. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Ten vypadal
takto: na červeném štítu tři stříbrné štítky ( 2, 1 ). </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Nad
ním kolčí helma s tříhrotou korunou a červeno –
stříbrnými přikryvadly. Klenotem jsou </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">stříbrné</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
dančí parohy a mezi nimi umístěná rostoucí bohyně Pallas
Athena </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">v
brnění, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">s
červeným pláštěm a zlatou přilbou s červeno - stříbrnými
pštrosími pery, která v pravé ruce drží zlatý štít s hlavou
Medusy a v levé svírá oštěp.</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span>
</span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Merkur_(mytologie">https://cs.wikipedia.org/wiki/Merkur_(mytologie</a><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">),
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">vyhledáno
8.8.2020, Mojmír Chromý, Cechovní heraldika, </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Heraldická
ročenka 1980</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
Praha 1981, s. 57.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Velc, Soupis (
pozn. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">č.
1 ), s. 241. - 242., August Sedláček, Českomoravská heraldika
II., </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Praha
1925,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
s. 627, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">heslo
Šimberk, in: </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Ottův slovník
naučný </i></span><span lang="cs-CZ"><i>XXIV</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Praha
1906,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">s.618.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Franková,
Hušáková, Slánské ( pozn. č. 1 ), s. 8., Karel Vavřínek,
Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach českých šlechtických a
rytířských rodů 2013, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Brandýs
nad Labem 2010,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
s. 351.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Vavřínek,
Mašek a Pouzar, Almanach 2008 ( pozn.č. 7. ), s. 389 – 391,
Ladislav Rektoris, Rod Stockar von Bernkopf,
</span></span><a href="http://rektoris.wz.cz/rod-stockar.html">http://rektoris.wz.cz/rod-stockar.html</a><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">vyhledáno
8.8.2020</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Franková,
Hušaková, Slánské ( pozn. č. 1 ), s. 11, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">August
Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">VIII.
- Rakovnicko a Slánsko, Praha 1891,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">tab.
VI. Znaky rodů na Rakovnicku a Slánsk</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">u</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
osedlých</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
Libor Dobner, Slaný: kapitoly </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">z
historie královského města, Slaný 2016, s. 46. - 47., </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">idem,
Šlechtic Hemerka ze Stanmíru, </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Slánské
listy</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">2011,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
roč. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">19,
č. 6,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">idem,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
Hemerkové </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">(
pozn. č. 4. ), s. 12</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Božena
Franková, Slánské pamětihodnosti: Drnovský dvůr a Hemerkův
statek, </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Slánská radnice</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
2003, roč. 6, č. 7,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Národní
archiv – Hemerka August ze Stanmíru,</span></span></span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">http://www.badatelna.eu/fond/595/uvod/744</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">vyhledáno
8.8.2020</span></span></span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol start="14">
<li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Libor Dobner,
Slaný II.: kapitoly z historie královského města, Slaný 2017,
s. 295. – 296., idem, Ať oživnou hroby již zapomenuté:
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Brožovští
z Pravoslavů aneb návrat po dvou stech letech</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><i>Slánské listy</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
1994, roč.</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">2
, č. 22</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
str. 12, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">O.
F. Babler, Kašpar Brožovský z Pravoslav</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
</span></span><span lang="cs-CZ"><i>Erbovní knížka 1936</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
Praha </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">1937.,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">s.
60.</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">62.
– 64.,</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">
Karel Vavřínek, Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach
šlechtických a rytířských rodů 2009, </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">s.
315 – 316.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Zdeněk Víšek,
Belgický podnikatel baron de Liser ve Slaném, </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Slaňáci
ve světě – Slaný a</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"> </span></span><span lang="cs-CZ"><i>Slánsko
ve XX.století : sborník z historické konference</i></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
Slaný 2017, s. </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">10.,
18., 23., Libor Dobner, Továrník Honoré de Liser a město Slaný,
Slánské listy, 2004, roč.</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">12.,
č. 2, s. 12, Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku od Bílé hory </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">do </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">současnost</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">i,
Díl I. A – M, Praha 2008, s. 565.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;"><span style="font-family: verdana;"><a href="https://www.armorial.org/produit/59009/liser-de.html">https://www.armorial.org/produit/59009/liser-de.html</a><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
vyhledáno 8.8.2020.</span></span></span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</li><li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Franková,
Hušáková, Slánské ( pozn . č. 1 ), s. 18., Karel Vavřínek,
Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach šlechtických a rytířských
rodů 2012, Brandýs nad Labem </span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">2010</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">s.
111 – 112.</span></span></span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol start="17">
<li><p align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Vladimír
Pouzar ( ed. ), Almanach šlechtických rodů 1999, Praha 1999, s.
221, idem, Almanach šlechtických rodů 2009, Brandýs nad
Labem 2008, s. 2</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">03</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">,
</span></span><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;">Milan
Mysliveček, Erbovník, Praha 1993, s. 27, 51., Jan Halada, Lexikon
české šlechty, Praha 1992, s. 75., </span></span><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Rudolf
Johann Graf Meraviglia-Crivelli, (1886)</span></span></span></span></span></span></span><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-weight: normal;">,
</span></span></span></span></span></span></span></span><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span><span style="letter-spacing: normal;"><span lang="cs-CZ"><span style="font-style: normal;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-weight: normal;">Der
Böhmische Adels, Nürnberg 1866, taf. 47.</span></span></span></span></span></span></span></span></span></p>
</li></ol>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-style: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<ol type="A">
<ol start="2">
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</p>
</ol>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: verdana;"><br />
</span></p>
<p align="justify" style="font-weight: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br />
</p>Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-78493783966874160002020-03-23T13:57:00.000-07:002020-03-23T13:57:35.686-07:00<br />
<div align="center" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;"><b><span style="font-size: medium;">Vyobrazení
Ferdinanda I. Habsburského </span><span style="font-size: medium;">ve
Fuggerově Ehrenspiegelu a s ním spojená heraldická výzdoba.</span></b></span></div>
<div align="justify" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Mezi heraldické prameny se
vztahem k českým zemím patří také významné literární dílo
německé renesance Ehrenspiegel des Hauses Österriech, které
vzniklo z podnětu bankéře a patrona umění Johanna Jakoba Fuggera
( *1516 – +1576 ). Oslavou habsburského rodu byl pověřen Clemens
Jäger ( cca. 1500 – 1561 ) a jeho text doplnily barevné ilustrace
vytvořené umělcem z okruhu dílny Jörga Brea mladšího ( *ca
1510 – +1547 ). Je rozděleno do dvou svazků. První z nich (
kniha I. – VI. ) vydaný v Augsburgu r. 1555 obsahuje dějiny
habsburského rodu od nejstarších dob až do smrti císaře
Fridricha III. ( *1415 – +1493 ). Druhý ( kniha VII. ) vydaný
tamtéž v r. 1559 zahrnuje období let 1493 – 1554 a je věnován
především životu a dílu císaře Maxmiliána I. ( *1459 –
+1516 ). / 1. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Oba svazky jsou bohatě
ilustrovány. Na ilustracích lze spatřit fiktivní portréty
panovníků, jejich manželek a příslušníků šlechty, nebo
veduty měst, hradů a klášterů či zobrazení bitev a obléhání.
Jsou zde zpodobněni korunovační klenoty, řády, pečetě a hroby
panovníků. Velký prostor patří též heraldice. Je zde
vyobrazeno mnoho erbů zemských, rodových a městských. Znaky jsou
součástí také několika rodokmenů. Českého zájemce o toto
dílo zaujme například vyobrazení českého krále a rakouského
vévody Rudolfa I., řečeného Kaše, nebo zachycení bitev na
Moravském poli ( 1278 ) a u Moháče ( 1526 ). Naše pozornost se
však zaměří na ilustraci, na které je vedle dalších členů
habsburské dynastie zachycen také Ferdinand I., jenž byl v té
době mimo mnoha dalších hodností králem římským, uherským
a českým.</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Titulní ilustrace druhého
svazku „Trůnící Maxmilián I a před ním klečící Karel V.
a Ferdinand I.“ , na které jsou dále na svých
trůnech vyobrazeni Filip I. „Sliční“ a Jana I. „Šílená“,
je oslavou Maxmiliánovi sňatkové politiky, která stála u
zrodu habsburského světového impéria v 16. století. Jak už
její název napovídá ústřední postavou výjevu je císař
Maxmilián I. Je oblečen v císařském ornátu, na hlavě má
císařskou korunu a okolo krku zavěšen řád Zlatého rouna.
V rukách drží pomocí řemínků štíty se znaky svých
vnuků ( vpravo Ferdinandův a vlevo Karlův ). Je usazen na trůně,
který je součástí složité fantaskní architektury. Ta je
tvořena kulatými polosloupky, jenž jsou na vrcholu zakončeny
granátovými jablky, hranatými pilastry jenž nesou stříšku,
nikou v níž je zavěšen závěs s rostlinnými motivy a
konchou, kterou zdobí jeho znak a nad nímž, je umístěna
nápisová páska s textem ,, Maxmilianus Imp.“. Čelo stříšky
je ozdobeno dvěma křížkovými kříži v kruzích. Na opěradlech
trůnu jsou položeny zbylé panovnické insignie - říšské žezlo
( vpravo ) a jablko ( vlevo ). Napravo od Maxmiliána je na svém
trůně s baldachýnem sedí královna Jana „Šílená“. Je
oblečena dle tehdejší módy, vlasy má zčesané do drdolu a
zakryté síťkou, hlavu zdobí královská koruna a v uších jsou
zavěšeny perly. V rukách drží žezlo a jablko. Nad ní je na
látce s rostlinným motivem umístěn její erb a nad ním v pásce
její jméno a titul ,, Johana Reg. hisp.“ Opěradla jejího trůnu
jsou bohatě řezbářsky zdobena a mají tvar delfína. Nalevo
od Maxmiliána je na svém trůně s baldachýnem usazen Filip
„Sličný“. Je oblečen v královském ornátu, na hlavě má
korunu s červenou čapkou a v rukách drží žezlo a jablko. Také
nad ním je umístěn jeho znak a v pásce jméno a titul ,,
Philippus Rex hisp.“. Opěradla jeho trůnu jsou taktéž bohatě
řezbářsky zdobena a mají tvar delfína. Před císařem klečí
jeho vnuci. Jsou znázorněni v dospělém věku, který
odpovídá době vzniku ilustrace. Vpravo klečí Ferdinand I. jako
římský král. Je oblečen v královském ornátu, na hlavě má
korunu a v rukama přidržuje svůj znak. Je zahalen v zlatém
plášti s vyšitou říšskou orlicí ( orlem ? ). Lem pláště je
posázen drahokamy a perlami. Na podlaze pod ním je zlatý
nápis „ Ferdinandus I. Ro: Rer.“ a před ním jsou na podušce
položeny vladařské insignie – žezlo a říšské jablko. Vlevo
klečí Karel V. jako římský císař. Je oblečen v císařském
ornátu, na hlavě má korunu, která je posazena na červené
čapce(?) a rukama přidržuje svůj štít. Halí ho zlatý plášť
s říšským orlem. Lem pláště je zdoben drahokamy a perlami.
Na podlaze pod ním je zlatý nápis „ Carolus I. Ro: Imp:“a
před ním na podušce panovnické insignie – žezlo a říšské
jablko. Výjev je umístěn do paláce. Vzadu jsou vidět sloupy,
které drží strop. Podlaha místnosti má podobu šachovnice. /<span style="font-style: normal;">
2.</span> /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Prostřednictvím Ferdinanda I. a
jeho potomků erby vyobrazené na této ilustraci můžeme najít
také na českých památkách. S obdobou Maxmiliánova erbu, který
užívali i jeho nástupci, se můžeme setkat třeba na Pražské
bráně ve Velvarech postavené za císaře Rudolfa II. Některé
znaky tvořící erby ostatních panovníků nalezneme v areálu
Pražského hradu. Jsou součástí znakových galeriích, které se
nacházejí na Matyášově bráně a v jeho pavilonku či ve
svatovítské katedrále na arkádových stěnách chóru nebo na
rakvi Rudolfa II. v královské hrobce. / 3. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;"><b>Popis erbů a jejich majitelé:</b></span></div>
<br />
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">a.) <i>Erb
Maxmiliána I</i>.</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">V zlatém poli černý orel,
který má na hrudi srdeční štítek, jenž je polcený –
heraldicky vpravo je stříbrné břevno na červeném poli (
Rakousko, původně znak Babenberků, který užívali Habsburk ) a
heraldicky vlevo pole pětkrát zlato modře kosmo dělené s
červeným lemem ( Burgundsko, starý znak ). Erb představuje
Maxmiliána především jako římského císaře. / 4. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Maxmilián I. ( * 22.3.1459
Vídeňské Nové Město - + 12.1. 1519 Wels ), římský císař (
1508 ) a král ( 1483 / 1493 ), burgundský vévoda ( 1477
spoluvládce manželky Marie Burgundské ), rakouský arcivévoda
(1493 ) etc., syn císaře Fridricha III. (+ 1493 ) a Eleonory
Portugalské ( +1463), x 1mn. 19 / 20.8.1477 Gent Marie Burgundská (
*13.2.1457 - + 27.3.1482 ), dcera burgundského vévody Karla Smělého
( + 1477 ) a jeho druhé manželky Isabely Bourbonské ( + 1465 ),
2.mn. Hall ( Tyrolsko ) Bianka Maria Sforza ( *5.4.1472 - +
31.12.1510), dcera milánského vévody Galeazzea Maria Sforzy ( +
1476 ) a jeho druhé manželky Bony Savojské ( + 1485 ). / 5. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">b. ) <i>Erb J</i><i>any</i><i>
„Šílené“ </i></span>
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Štít je třikrát polcen a
dvakrát dělen, takže vytváří dvanáct polí. V 1. červeném
poli je zlatý hrad se třemi věžemi a zavřenou bránou (
království Kastilie ), ve 2. stříbrném poli je červený lev
ve skoku ( království Leon ), ve 3. zlatém poli je jsou čtyři
červené kůly ( království Aragon ), 4. pole je čtvrcené
pokosem, nahoře a dole ve zlatém čtyři červené kůly, vpravo a
vlevo ve stříbrném černá orlice (království Sicílie ), v
5. stříbrném poli je granátové jablko přirozených barev (
království Granada ), v 6. modrém poli je zlatá uzavřená
oblouková koruna ( království Toledo ), v 7. červeném poli jsou
spojené zlaté řetězy ( království Navarra ), v 8. modrém poli
opevněné město s věžemi v přirozených barvách a na zeleném
palouku / většinou pouze zlaté / ( království Valencia ), v 9.
modrém poli zlaté ciborium ( království Galicia ), v 10. zlatém
poli trůnící černý král / sv. Ferdinand III. Kastilský,
většinou však bývá modré pole se zlatým trůnícím králem /
( království Sevilla ), v 11. červeném poli sedm / většinou
šest / zlatých otevřených korun / 2 - 2 – 2 - 1 / ( království
Murzia ) a ve 12. zlatém poli jsou tři červená břevna (
království Cordoba ). Erb představuje Janu jako dědičku
královstvích katolických Veličenstev Isabely Kastilské a
Ferdinanda Aragonského čili pozdější španělské říše. / 6.
/</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Jana I. „Šílená“ ( * 6.11.
1479 - + 12.4. 1555 Tordesillas), královna Kastilie a Leonu ( 1504,
spoluvladaři Filip I. Sličný, Ferdinand Aragonský a Karel V. ) a
královna Aragonu ( 1516 spoluvladař Karel V. ), burgundská
vévodkyně, rakouská arcivévodkyně etc., dcera aragonského krále
Ferdinanda II. ( +1516 ) a kastilské a leonské královny Isabely I.
Katolické ( + 1504 ), x 12.11.1496 Liera Filip I. „Sličný“.
/ 7. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">c.) <i>Erb Filipa I.
„Sličného“</i></span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Štít je třikrát polcen a
dvakrát dělen, takže je rozdělen dvanáct polí. V 1. zeleném
poli stříbrný panther s červenou zbrojí chrlící oheň (
Štýrsko ), ve 2. černém poli zlatý lev s červenou zbrojí
ve skoku ( Brabant ), ve 3. poli je starý znak Burgundska, ve
4. poli je znak Rakouska / erb Babenberků /, v 5. stříbrném poli
je modrá orlice s červenou / zlatou / korunou a červeno stříbrně
šachovaným perizoniem ( Kraňsko ), 6. pole je stříbrně a modře
dělené a je na něm červený dvouocasý lev ve skoku ( Lucembursko
), 7. pole je polceno, na pravé straně na zlatém pod sebou tři
černý kráčející lvi a na levé straně v červeném stříbrné
břevno ( Korutansko ), v 8. zlatém poli je červený lev ve
skoku ( Habsburk ), v 9. zlatém poli je černý lev ve skoku (
Flandry ), 10. pole je modré poseté zlatými liliemi a
olemované červeno stříbrným kouskovaným lemem ( Burgundsko,
nový znak ), v 11. stříbrném poli červená orlice se zlatou
korunou, se zlatou zbrojí a zlatými polovinami perziona na
křídlech ( Tyrolsko ) a ve 12. stříbrném poli je černý lev ve
skoku ( v případě, že by lev byl červený Limburk / ? / ).
Erb představuje Filipa jako burgundského vévodu a rakouského
arcivévodu. / 8. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Filip I. „Sličný“ ( *22.6.
1478 - + 26.9.1506 ), král Kastilie a Leonu ( 1504 jako spoluvladař
Jany I. Šílené ),burgundský vévoda ( 1482 ), rakouský
arcivévoda etc., syn císaře Maxmiliána II. ( + 1519 ) a Marie
Burgundské ( + 1482 ), x Jana I. „Šílená“. / 9. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">d. ) <i>Erb Ferdinanda I.</i></span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Štít je třikrát polcen a
třikrát dělen, takže je rozdělen na dvacet polí. V 1.poli je
znak Rakouska / erb</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Babenberků /, 2. pole je
polcené, vpravo šestkrát stříbro červeně dělené, vlevo na
červeném štítě ze zeleného trojvrší vyrůstá patriarší
kříž ( Uhry ), ve 3. červeném poli je stříbrný dvouocasý lev
se zlatou korunou ve skoku ( Čechy ), ve 4. poli je znak
Štýrska, v 5. poli je znak Korutanska,v 6. zlatém poli
je černá orlice se stříbrným perzioniem, který je uprostřed
ozdoben křížkem a na koncích jetelovými trojlístky ( Slezsko
), v 7. červeném poli je zlaté břevno pokosem provázené po obou
stranách třemi zlatými otevřenými korunami / 2 - 1 / ( Horní
Alsasko ), v 8. poli je znak Kraňska / značně poškozen /, v 9.
modrém poli je červeno stříbrně šachovaná orlice zlatě
korunovaná orlice se zlatou zbrojí ( Morava ), 10. pole je červeně
a stříbrně šestkrát šikmo dělené a je přes něj
položený zlatý kůl ( Burgau ), v 11. zlatém poli jsou pod sebou
tři kráčející černý lvi ( Švábsko ), ve 12. poli je rodový
erb Habsburků, v 13. červeném poli je zlaté břevno pokosem
provázené po obou stranách jedním kráčejícím zlatým lvem ve
skoku ( Kyburg ), ve 14. poli je znak Tyrolska, v 15 červeném poli
je stříbrné břevno a je na něm otevřená zlatá brána na
zeleném trojvrší ( Portenau / Pordenone / ), 16. pole je kosmo
dělené, vpravo čtyřikrát stříbrno červeně šikmo dělené,
vlevo v modrém kráčející zlatý lev ( Gorice ), v 17. červeném
poli jsou dvě odvrácené zlaté parmy ( Pfirt ), v 18. zlatém poli
je vysoký černý klobouk s červenou podšívkou a dvěma červenými
šňůrami s střapci ( Vindická marka ), 19. poli je polcené,
vlevo v černém zlatá orlice a vpravo šestkrát červeno stříbrně
polcené ( Horní Rakousy ), 20. pole je červeno stříbrně dělené
( neurčeno ). Erb představuje Ferdinanda I. jako českého a
uherského krále a rakouského arcivévodu. / 10. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Ferdinand I. ( *10.3.1503 Alcalá
de Henares u Madridu - + 25.1564 Vídeň ), římský císař ( 1556
) a král ( 1531 ), král český ( 1526 ) a uherský (1526 ),
arcivévoda rakouský ( 1519 ) etc., syn kastilského krále Filipa
I. „Sličného“ ( + 1506 ) a královny Jany I. „Šílené“( +
1555 ), x 25.5.1521 Linz Anna Jagellonská ( * 23.7.1503 - +
27.1.1547 ), dcera českého a uherského krále Vladislava II.
Jagellonského ( + 1516 ) a jeho třetí manželky Anny de Foix ( +
1506 ). / 11. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">d. ) <i>Erb Karla V.</i></span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Štít je třikrát polcen a
třikrát dělen, takže je rozdělen do dvaceti polí. 1. až 12.
pole jsou totožná s poli v erbu Johany Šílené. V 13. poli
je starý znak Burgundska, v 14. poli je znak Brabantska, v 15.
poli je znak Lucemburska, 16. pole je polcené, vlevo v modrém zlatý
lev ve skoku / Geldern / a vpravo ve zlatém vlevo otočený černý
lev ve skoku / Jülich / ( Jülich – Geldern ), v 17. poli je znak
Habsburků, v 18. poli je nový znak Burgundska, na 19. stříbrném
poli v dolní polovině tři vlnité modré pruhy, z nich v horní
polovině vyrůstá červený lev ve skoku ( Seeland ), ve 20. poli
je znak Flander. Erb představuje Karla V. jako španělského
krále a burgundského vévodu. / 12. /</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Karel V. ( *24.2.1500 Gent – +
21. 9. 1558 San Jerónimo de Yuste ), římský císař ( 1530 ) a
král ( 1519 ), španělský král ( 1516 ), burgundský vévoda (
1506 ), rakouský arcivévoda etc., syn kastilského krále Filipa
I.,,Sličného“ ( +1506 ) a královny Johany I.„ Šílené“ (
+1555 ), x 10. 3. 1526 Sevilla infantka Isabela Portugalská ( *24.
10. 1503 - + 1.5. 1539 ), dcera portugalského krále Manuela I. ( +
1521 ) a jeho druhé manželky Isabely z Asturie ( + 1517 ). / 13. /</span></div>
<div style="border-bottom: 1pt solid rgb(0, 0, 0); border-left: none; border-right: none; border-top: none; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; padding: 0cm 0cm 0.07cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Poznámky:</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<ol>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Dílo je v digitální podobě
dostupné na:
<a href="https://www.digitale-sammlungen.de/index.html?c=thema&kl=Ehrenspiegel&l=de">https://www.digitale-sammlungen.de/index.html?c=thema&kl=Ehrenspiegel&l=de</a>,
vyhledáno 3.8.2019.</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Digitální kopie titulní
ilustrace VII. knihy je na :
<a href="http://daten.digitale-sammlungen.de/0010/bsb00103106/images/index.html?id=00103106&groesser=&fip=eayaenyztsxseayaxdsydeayaewqfsdr&no=7&seite=7">http://</a><a href="http://daten.digitale-sammlungen.de/0010/bsb00103106/images/index.html?id=00103106&groesser=&fip=eayaenyztsxseayaxdsydeayaewqfsdr&no=7&seite=7">www.</a><a href="http://daten.digitale-sammlungen.de/0010/bsb00103106/images/index.html?id=00103106&groesser=&fip=eayaenyztsxseayaxdsydeayaewqfsdr&no=7&seite=7">daten.digitale-sammlungen.de/0010/bsb00103106/images/index.html?id=00103106&groesser=&fip=eayaenyztsxseayaxdsydeayaewqfsdr&no=7&seite=7</a>,
vyhledáno 3. 8. 2019. </span>
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Heraldická výzdoba plášťů
Karla V. a Ferdinanda I. nahrazují na iluminaci jejich znaky jako
římského císaře a římského krále. Lze tedy u Ferdinanda I.
jako římského krále uvažovat o říšské orlici, která byla
součástí jeho erbu, tak jak ji lze spatřit třeba na titulní
straně Hájkovy Kroniky české z r. 1541 na:
<a href="http://digital.onb.ac.at/OnbViewer/viewer.faces?doc=ABO_%2BZ167203406">http://digital.onb.ac.at/OnbViewer/viewer.faces?doc=ABO_%2BZ167203406</a>,
vyhledáno 3.8.2019.</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Na bráně postavené r. 1580 je
vytesaný říšský orel bez štítu, srdeční štítek je obtočen
řádem Zlatého rouna a u znaku Burgundska chybí lem. Ferdinand
Velc, Soupis památek historických a uměleckých v Království
českém, XX. Politický okres slánský, Praha 1904, s. 378,
vyobrazení: fotografie Mgr. Markéty Škrancové na webových
stránkách Odboru památkové péče MěÚ Slaný:</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;"><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMXvfoDYOw_gfTH40GHxVTJghwXpiRAZ2EOAg6BDGMtYF5QjcvSE2gj9laQGNltxw/photo/AF1QipOorR2v9gLwvgYR_yOcDKHEs_CbH-KY_J5eydmm?key=U29LWU1LZmRXWkVtVkgtaGhkS1h1U3dJMERqU3Bn">https://photos.google.com/share/AF1QipMXvfoDYOw_gfTH40GHxVTJghwXpiRAZ2EOAg6BDGMtYF5QjcvSE2gj9laQGNltxw/photo/AF1QipOorR2v9gLwvgYR_yOcDKHEs_CbH-KY_J5eydmm?key=U29LWU1LZmRXWkVtVkgtaGhkS1h1U3dJMERqU3Bn</a>,
vyhledáno 5.8.2019 .</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">K erbům na Pražském hradě
Petr Chotěbor, Pražský hrad. Podrobný průvodce, Praha 2005, s.
54. a 73. a Jiří Burian, Jiří Svoboda, Pražský hrad, Praha
1976, s. 37., 47. a 97.</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Popis znaku dle: František
Lobkowicz, Zlaté rouno v zemích českých, Praha 1991, s. 238 –
239., Josef Dolejší / Zdirad J. K. Čech, Duch místa: průsečíky
času. Panský dvůr ve Velkém Přítočně v letech 1306 až 1997,
/ Velké Přítočno 1997 /, s. 106, 109., Jiří Louda / Michael
Maclagan, Lines of succesion. Heraldry of the royal families of
europe, Praha 1995, s. 149.</span></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Mr.
( Gerda Mrázová ), heslo Maxmilián I, in: Brigitte Hamannová (
ed. ), </span><span style="font-family: "times new roman" , serif;"><i>Habsburkové.</i></span><span style="font-family: "times new roman" , serif;">
</span><span style="font-family: "times new roman" , serif;"><i>Životopisná
encyklopedie</i></span><span style="font-family: "times new roman" , serif;">,
</span><span style="font-family: "times new roman" , serif;">Praha
1996, s. 33</span><span style="font-family: "times new roman" , serif;">1</span><span style="font-family: "times new roman" , serif;">.
– 334., </span><a href="http://genealogy.euweb.cz/">http://genealogy.euweb.cz/</a>
, vyhledáno 3. 8. 2019.</div>
</li>
</ol>
<ol start="6">
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "times new roman" , serif;">Popis
podle :
</span><a href="https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/drwFugger1668/1282/image">https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/drwFugger1668/1282/image</a>,
vyhledáno 3. 8. 2019.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Pie.( Horst Pietschmann ), heslo Jana I. Kastilská „ Šílená“,
in: Brigitte Hamannová ( ed. ), <i>Habsburkové. Životopisná
encyklopedie</i>, Praha 1996, s.175. – 177.,
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<a href="http://genealogy.euweb.cz/">http://genealogy.euweb.cz/</a>,
vyhledáno 3.8. 2019.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Popis podle Dolejší / Čech, Duch času ( pozn. 4. ), s. 109 -
111, Louda / Maclagen, Lines of succession ( pozn. 4. ), s. 148. –
149.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Bl.( Wim Blockmans ), heslo Filip „Sličný“, in: Brigitte
Hamannová, <i>Habsburkové</i>. <i>Životopisná encyklopedie</i>,
Praha 1996, s. 111. – 113., <a href="http://genealogy.euweb.cz/">http://genealogy.euweb.cz/</a>,
vyhledáno 5.8.2019.
</div>
</li>
</ol>
<ol start="10">
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ve Svaté říši římské národu německého červeno –
stříbrně polceného znaku užívalo např. Magdeburské
arcibiskupství či švýcarské kantony Unterwalden ( v starší
době ) a Solothurn. S Habsburky je spíš spojován stříbrno –
červeně polcený znak, který patří hrabství Hohenberg. Popis
znaku podle Dolejší / Čech, Duch času ( pozn. 4 ), s. 109 –
111., digitální kopie erbovní knihy ,,German MS 2“ z r. 1565 z
knižnice Univerzity Manchesteru na
<a href="https://luna.manchester.ac.uk/luna/servlet/media/book/showBook/Manchester~91~1~433848~225786?fbclid=IwAR26n0BHMWhYR6rI_Pb4g_gQNnvV7eVM0K4UFqKhdXc6OhyM0c0EIoYIfV0">https://luna.manchester.ac.uk/luna/servlet/media/book/showBook/Manchester~91~1~433848~225786?fbclid=IwAR26n0BHMWhYR6rI_Pb4g_gQNnvV7eVM0K4UFqKhdXc6OhyM0c0EIoYIfV0</a>,
vyhledáno 5. 8. 2019, a digitální kopie kolorovaného dřevorytu
Albrechta Altdorfera tzv. Triumfálního pochodu Maxmiliána I. z
let 1513 až 1515
na <a href="http://bdh-rd.bne.es/viewer.vm?id=0000012553&page=1">http://bdh-rd.bne.es/viewer.vm?id=0000012553&page=1</a>,
vyhledáno 5. 8. 2019.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
T. / V. ( Christiane Thomasová / Vít Vlnas ), heslo Ferdinand I.,
in: Brigitte Hamannová, <i>Habsburkové. Životopisná
encyklopedie.</i> Praha 1996, 91. - 94., <a href="http://genealogy.euweb.cz/">http://genealogy.euweb.cz/</a>,
vyhledáno 5.8.2019.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Popis podle Václav Měřička, Řád Marie Terezie, Praha 1990, s.
100. a digitální kopie VII. knihy Ehrenspiegelu na :</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<a href="http://daten.digitale-sammlungen.de/0010/bsb00103106/images/index.html?id=00103106&groesser=&fip=eayaenyztsxseayaxdsydeayaewqfsdr&no=13&seite=15">http://daten.digitale-sammlungen.de/0010/bsb00103106/images/index.html?id=00103106&groesser=&fip=eayaenyztsxseayaxdsydeayaewqfsdr&no=13&seite=15</a>,
vyhledáno 5.8. 2019.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
<li><div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Ko. ( Alfred Kohler ), heslo Karel V., in: Brigitte Hamannová,
<i>Habsburkové</i>. <i>Životopisná</i> <i>encyklopedie</i>,
Praha 1996, s. 194. - 198., <a href="http://genealogy.euweb.cz/">http://genealogy.euweb.cz/</a>,
vyhledáno 5.8. 2019.</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
</li>
</ol>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
</div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-55336184540134258702015-10-11T13:09:00.000-07:002015-10-11T13:09:01.058-07:00
<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: medium;"><b>Sochařská
výzdoba kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hospozíně</b></span></div>
<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
K významným památkám
renesančního umění na Slánsku patří kostel v Hozpozíně.
Tradičně je řazen do tzv. Velvarského okruhu, který s ním tvoří
sakrální stavby v nedalekých Velvarech, na jejichž podobě se
podíleli italští stavitelé. Kostel v dnešní podobě nechal
postavit v r. 1595 Jan st. Hrobčický z Hrobčic, aby nahradil
dosluhující kostelík, jehož existence je doložena již ve
14.století.</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Nový svatostánek
vystavěný v renesančním slohu je poměrně jednoduchou stavbou,
která však zaujme návštěvníka svou sochařskou výzdobou. Ta
jediná dnes v interiéru po nájezdech vandalů a zlodějů zůstala
na svém místě. 1.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Ještě než do chrámu
Páně vstoupíme spočine náš zrak na bohatě zdobený renesanční
portál hlavního vchodu. Portál, jehož datace je dána latinským
nápisem ANNO a letopočtem 1595 pod volutami nádpražní římsy,je
ve spodní části ( ostění ) ozdoben rozetami a okřídlenými
hlavičkami andělů, horní část ( nadpraží ) je poté vyhrazeno
heraldické výzdobě doplněné nápisovými páskami. Text na dvou
z nich se zachoval dodnes. Erby náleží staviteli kostela (
uprostřed ) a jeho manželkám Benigně Hrobčické z Hrobčič (
napravo ) a Eufrozině rozené Rabicové z Rabic ( nalevo ).
Restaurace provedená v r. 1992 odhalila na znacích zbytky
polychromie. Jak vypadalo barevné provedení obou znaků Hrobčických
z Hrobčic si lze představit, avšak u Rabicarů z Rabic nejsou
tintktury jejich erbu známy. Erb Hrobčických vypadal patrně
původně takto: v červenomodře čtvrceném štítu dva hadi
dvakrát propletení, vpravo zlatý, vlevo stříbrný, možná oba s
korunkami opačných barev . Klenotem byli tíž hadi na paví kytce,
přikryvadla modrá a červená. Znak Rabicarů z Rabic lze popsat
asi takto : štít je dvakrát dělen, klenotem je dvakrát dělený
kužel zakončený na vrcholu pery, ty jsou také u jeho spodku. 2.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Vejdeme – li do chrámu
hlavní vchodem procházíme pod kruchtou. Její tíhu nesou dva
toskánské sloupy a dva polosloupy u zdí, které jsou od sebe
stejně vzdáleny. Poprsnici kruchty nad sloupy zdobí čtyři
prázdné renesanční kartuše. Celé provedení empory nám
vzdáleně připomíná kůr sv. Kateřiny ve Velvarech. 3.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Nejzajímavější z
náhrobků nacházející se v kostele jsou náhrobní desky Jana st.
Hrobčického z Hrobčic a na Hospozíně a Benigny Hrobčické z
Hrobčic, které jsou umístěni naproti sobě v lodi kostela.
Náhrobníky, které jsou provedené v hlubokém reliéfu, zobrazují
figuru zemřelého. V případě Jana Hrobčického je to rytíř v
renesanční plátové zbroji, který v levé ruce drží helm s
chocholem a v pravé svírá meč. Hlava zemřelého spočívá na
velkém polštáři. U pravé nohy je erb Hrobčických z Hrobčic,
jehož štít má navzdory heraldickým pravidlům podobu kartuše.
Okraj náhrobku vytváří okolo postavy rám, na kterém je v
staročeském jazyku napsáno jméno a datum zesnulého. Obdobně je
proveden také náhrobek Benigny Hrobčické. Na něm vidíme dámu v
dlouhém šatu dle tehdejší módy, s límcem kolem krku a čapcem
na hlavě. Ta spočívá na bohatě tvarované podušce. Ruce
překřížené na břiše drží modlitební knížku a křížek,
který je dnes stěží viditelný. U levého spodního okraje
náhrobníku je v rostlinném oválu umístěn znak Hrobčických a
lem náhrobní desky zdobí gotickým písmem provedení nápis, jenž
sděluje jméno zesnulé a datum jejího úmrtí. 4.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Co víme o zemřelých?
Jan ( + 1599 ), byl synem Adama ( Mikše ) Hrobčického z Hrobčic a
vnuk pražského staroměstského měšťana Jana Mikše, který se
stal s povolením krále Ferdinanda I. v. r. 1538 erbovním strýcem
Jeronýma z Hrobčic a mohl tak používat jeho erb a přídomek.
Mikeš a jeho syn Adam postupně rozšířili rodový majetek o
Páleč, Budenice, Jarpice. Adamův syn Jan se v pramenech poprvé
vyskytuje v r. 1571, kdy byl již zletilý a otec jej nechal oženit
s Benignou ( + 1588 ), jejíž věno nechává zapsat na Velké
Pálči. Ta byla patrně vnučkou Jeronýma z Hrobčic, který už
před r.1526 obdržel erb od krále Ludvíka Jagellonského a snad
byl i povýšen do vladyckého stavu. Benigna r. 1583 kupuje od
Bedřicha a Albrechta Štrouchů z Chlumku Hospozín. Po Adamově
smrti v r. 1587 si jeho synové dělí zděděný majetek a Janovi
připadají Šlapanice. Po smrti manželky ( 1588 ) dědí Jan
Hospozín, r. 1594 přikupuje ves Jarpice a o tři roky později
získává Úděšice. V tu dobu je již podruhé ženat, poté co r.
1592 uzavírá sňatek s Eufrozinou, dcerou Karla Rabicara z Rabic a
na Drmoulu a jeho manželky Amalie rozené Knopové z Losištejna.
Jan umírá bezdětný a dědictví se ujímají jeho bratrové. 5.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Nedaleko od náhrobního
kamene Benigny stojí kamenná kazatelna. Je to patrně to
nejcennější, co se zde nachází a tak jí dnes před nenechavci
chrání dřevěné bednění. Jak vypadá se tak dozvíme pouze z
vyobrazení a popisu, který zanechal Ferdinand Velc. Ten její tvar
přirovnal k renesančnímu kalichu. Námětem její sochařské
výzdoby je Strom Jesse, který je výtvarným vyjádřením
Izajášova proroctví o tom, že z potomstva Jesse ( Jišaje ), otce
izraelského krále Davida, se zrodí Mesiáš. Vedle zpodobnění
Kristova rodokmenu je však také znázorněním spojitostí mezi
Novým Zákonem ( zastoupenými evangelisty ) a Zákonem Starým (
proroci ). Ve spodku kazatelny jsou vytesány tři lvi ( symboly
bdělosti patrně též odkazující ke Kristu ) stojící na skále.
Na jejich hřbetě leží stařec s plnovousem, který si hlavu
podpírá rukou. Jejím Jesse, jak se dozvídáme s pásky přehozené
přes jeho tělo. Z něho vyrůstá strom, jehož větve se čím dál
bohatěji košatí a vedou k jednotlivým biblickým postavám, které
by jako z něho vyrůstali. Prvou skupinu tvoří král David, prorok
Jeremiáš a neznámá postava s páskou s latinským textem. Je to
úryvek z Izajášova proroctví o ratolesti, která vyrazí z pahýlu
Jesse ( Izj. 11, 1.- 2. : ,, Vyrazí ratolest ( větev – P. Marie )
z kořene Jesse, vypučí výhonek ( květ – Ježíš Kristus) z
jeho pahýlu. Na něm spočine duch Hospodinův“ ). Další tvoří
čtyři poprsí s korunou na hlavě. Mohlo by se ve všech případech
jednat o židovské krále, ale z nápisových pásek víme, že
vedle krále Šalamouna je jednou z postav také prorok Nathan.
Zbývající dvě poprsí nejsou označena. Velc se domníval, že se
jedná o proroky Daniela a Eliáše, ale součástí stromu bývají
i jiní proroci, jako je tomu třeba na jednom z oken katedrály v
Chartres. Strom se dále větví do dvou linií. Jedna vede od poprsí
Jáchyma k jeho dceři Marii, aby se na závěr rozdvojila tak, aby
její konce vedly k symbolům evangelistů Marka ( okřídlený lev )
a Jana ( orel ). Druhá se vine od Jakoba přes Josefa, načež se
také rozdvojuje, aby její vrcholy tvořily zbývající dva
evangelisté Lukáš ( okřídlený vůl ) a Matouš ( nezvykle
vousatá tvář starce ). Průsečíkem těchto linií je evangelisty
obklopený Syn Boží, zpodobněný jako malé nahé sedící dítě,
které v jedné ruce drží kříž a druhou žehná světu. Nad ním
se vznáší Duch svatý v podobě holubice a pod ním je prázdná
kartuš. Jaké bylo původní barevné provedení kazatelny netušíme,
protože dnešní vzhled získala až při restauraci v 19.století.
Kdo byl autorem podobně jako u předchozích děl nevíme, lze však
spekulovat o tom, že pocházel z řad italských mistrů usazených
ve Velvarech. 6.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Kamenosochařská výzdoba
nejen kazatelny řadí hospozínský kostel mezi přední
pamětihodnosti regionu. Její stav i přes dílčí opravy však
podobně jak u mnoha dalších venkovských svatyní není dobrý a
potřebuje nutně urychlenou opravu. Nezbývá tedy doufat, že se v
budoucnu najdou potřebné finanční prostředky a lidé budou moci
spatřit opět kostel v celé své nádheře. 7.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Poznámky :</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<ol>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Ferdinand Velc,
Soupis památek uměleckých a historických v Království českém,
XX.díl, Politický okres slánský, Praha 1904, s. 34. - 45.,
termín Velvarský okruh uvedla do literatury Eva Šamánková,
Architektura české renesance, Praha 1961, str. 94 – 95, která
do něj zahrnuje vedle kostela v Hospozíně farní kostel sv.
Kateřiny a hřbitovní kostel sv. Jiří ve Velvarech, k nim
<a href="http://www.velvary.cz/mesto/historie/"><span style="color: navy;">http://www.velvary.cz/mesto/historie/</span></a>,
vyhlédáno 29.8.2015, stav kostela v r. 2012 ilustrují fotografie
na <a href="http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/"><span style="color: navy;">http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/</span></a>,
vyhledáno 29.8.2015</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Velc, Soupis ( pozn.
1 .), s. 35, Šamánková, Architektura ( pozn. 1 ), s. 94, která
nachází v jeho provedení určitou podobnost s portálem hřbitovní
kostela v Mladé Boleslavi, k restaurování Vladimír Přibyl,
Monumenta rediviva, Památky restaurované v letech 1990 – 1993 na
Kladensku a Slánsku ( kat. výst. ), Kladno 1993, k erbům - znak
Hrobčických z Hrobčic vyobrazení a popis Jiří Louda - Rudolf
Anděl ( ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, III.díl, Severní Čechy, Praha 1984, nestr. příloha a
znak Rabicarů z Rabic Milan Mysliveček, Erbovník aneb kniha o
znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě, Praha
1993, s.46.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Na podobnost s
Velvary již upozornila Šamánková, Architektura ( pozn.1. ), s.
94</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Náhrobky popsány
Velcem – Velc, Soupis ( pozn .1 ), s. 40 – 41, dnešní stav
<a href="http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/"><span style="color: navy;">http://www.obec-</span></a><a href="http://www.obec-hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/"><span style="color: navy;">hospozin.cz/fotografie/kostel-steti-sv-jana/</span></a>,
vyhledáno 29.8.2015</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Josef Janáček –
Jiří Louda, České erby, Praha 1988, s.119, August Sedláček,
Hrady, zámky a tvrze království Českého, VIII. díl, Rakovnicko
a Slánsko, Praha 1891, s.210 – 211, Sčk. <span lang="en-US">[
August </span><span lang="cs-CZ">Sedláček</span><span lang="en-US">
], </span><span lang="cs-CZ">heslo Hrobčický z Hrobčic,in: Ottův
slovník naučný, XI. díl, Praha 1897, s.766 -767.</span></div>
<div align="JUSTIFY" lang="cs-CZ" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Velc, Soupis (
pozn. 1 ), s. 39 – 40., fotografie také Stanislav Krajník –
Zdeněk Pospíšil, Kladensko, Praha 1985, s. 64 – 65., motiv
Strom Jesse je většinou v sakrálních prostorech součástí
výzdoby vitráží ( např. katedrála v Chartres, Yorku nebo v
Canterbury ) nebo námětem fresek, ale jeho zpodobnění na
kazatelnách již není tak obvyklé ( např. kostel sv. Jakuba ve
Villachu v Rakousku. ), k ikonografii – Hynek Rulíšek, heslo
Lev, in: Hynek Rulíšek, Postavy, atributy,symboly. Slovník
křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005, nestr. a Hynek
Rulíšek, heslo Jesse, in: ibidem, nestr.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
Aktuální stav
památky – Vladimír Přibyl, Alena Urbanová, Slánsko – soupis
nemovitých kulturních památek – stav k 31.5.2015 na
<a href="http://www.pamatky.slany.cz/images//seznam.pdf"><span style="color: navy;">http://www.pamatky.slany.cz/images//seznam.pdf</span></a></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
</li>
</li>
</li>
</li>
</li>
</li>
</li>
</ol>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br />
</div>
Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-3068008277088711952012-10-05T12:58:00.000-07:002012-10-05T12:58:39.856-07:00
<br />
<h1 align="CENTER" class="western">
Umění doby jagellonské ve Slaném</h1>
<br />
<div align="CENTER">
<br /><br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Toto léto hostila Kutná Hora zajímavý
mezinárodní výstavní projekt Europa Jagellonica, který
návštěvníka seznámil s uměním a kulturou ve Střední Evropě,
jenž vzniklo za vlády dynastie Jagellonců. Samo město jakoby
by bylo součástí této expozice ( chrám sv. Barbory,
Kamenný dům a Kamenná studna ). Avšak nejen jeho tvář tato doba
změnila, také v ostatních českých městech tehdy panoval
čilý stavební ruch. To do dnešních časů připomíná řada
památek, z nichž lze namátkou jmenovat Vladislavský sál na
Pražském hradě, Prašnou bránu na Starém Městě Pražském,
kostel sv. Mikuláše v Lounech či Vysokou bránu v Rakovníku.
Nejinak tomu bylo ve Slaném, i když stopy, které tato doba
zanechala, nejsou tak čitelné jako jinde. ( 1.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Na počátku panování Vladislava II.
Jagellonského v českých zemích je ve Slaném dokončena přestavba
městského opevnění, jejíž počátky lze datovat těsně po
skončení husitských válek, ale nejvíce je spojená s dobou
Jiřího z Poděbrad. O tom, že však skončila až za jeho
nástupce, se usuzuje z nedochovaného nápisu ze zbořeného
barbakánu Pražské brány, jehož text poprvé publikoval F. B.
Mikovec ve svých Starožitnostech a památkách země české.
Hovoří o tom, že r.1472 v prvém roce Vladislavovy vlády
byla založena nebo vyzdvižena bašta čili dnešní terminologii
výše zmíněný barbakán. Jakou vypovídací hodnotu má však
tato zpráva pro zdokumentování vzniku této stavby, se dosud
odborníci neshodli. ( 2.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
S městskými hradbami patrně souvisí plastika
trůnícího krále, jenž bývá někdy považovaná za zpodobnění
prvního Jagellonce na českém trůnu. Zda však její původní
místo bylo stejné jako to v 19.století, kdy se nacházela
ve výklenku na hradební zdi, nebo sem byla přemístěna dodatečně
z některé z bran, bašty či průčelí některého
měšťanského domu, se již bohužel nedovíme. V současné
době je spolu s figurou zbrojnoše s orlicí, jenž pochází z
dalšího výklenku ze zbořeného slánského opevnění, umístěna
v prvním patře městského muzea. Snad v minulosti existovala ještě
druhá figura, zbrojnoš se lvem, o níž se zmiňují Ottovy Čechy,
ta se však nedochovala. Lze si tak představit, že se mohlo zprvu
jednat o sousoší – uprostřed trůnící král, po jeho stranách
zbrojnoši, které podobou své kompozice připomíná mladší
miniaturu W. Frölicha ve Znojemské právní knize z 1523, na
které mladý král Ludvík Jagellonský sedí na trůně a po jeho
stranách jsou stojí dva štítonoši s praporci a štíty se znaky
Království českého ( lev) a Jagellonců ( orlice ). Zda se v
našem případě jednalo u zbrojnošů o erbovní zvířata, lze
dnes již těžko rozhodnout. Dochované plastiky se nám
zachovali v poškozeném stavu a jsou pokryty neurčitým šedým
nátěrem, jenž je patrně výsledkem snahy konzervovat narušený
povrch kamene, takže nelze bezpečně určit, zda byli
polychromované, i když je to pravděpodobné. Výtvarně vykazují
příbuznost se skulpturami, jenž dosud můžeme spatřit zazděné
ve výklencích Maňasovského domu ve Štechově ulici, jenž snad
pochází z 15. nebo počátku 16.století. J. Štovíček ve svém
článku Slánská skulptura Jiřího z Poděbrad
upozorňuje na určitou podobnost mezi slánskou sochou Vladislava
Jagellonského a plastikou připisovanou tomuto panovníkovi z hradu
Křivoklátu, jenž se za Jagellonců dočkal výrazné přestavby. (
3.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Někdy na začátku 16.století se slánští
radní rozhodli přestavět Velvarskou bránu, aby lépe čelila
případnému útoku. Přestavba však z nejasných důvodů nebyla
dokončena. Původní lomové zdivo na hlavním severním průčelí
mělo být nahrazeno kvádrovým, ale nakonec se tak stalo pouze
zčásti. Současně s tím také patrně z podnětu investorů této
přestavby vznikla nová heraldická výzdoba věže. Vedle symbolů
některých slánských cechů se tu setkáváme s erby šlechtickými
a znakem města. Tato heraldická galerie je výjimečná ze dvou
důvodů, jednak se cechovní symbolikou na branách českých
měst v této podobě nesetkáváme tak často a za druhé snoubí
prvky pozdně gotické ( kolčí štíty) s raně renesančními (
edikula ). ( 4.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Panování Jagellonců je v našem městě
spojeno také s dostavbou kostela sv. Gotharda do podoby, kterou
známe z Willenbergovy kresby Slaného z roku 1602. R 1520 je
považován za datum dokončení sakristie, jenž byla přistavěna k
jižnímu boku presbyteria. Dovršilo se tak konečně dílo, jenž
mělo odstranit následky, které chrámu způsobilo obléhání
města tábory a sirotky vedené Janem Roháčem z Dubé v r.1425.
Komplikovaný stavební vývoj a nedostatek písemných pramenů
znemožňuje přesnější dataci nejstarší výzdoby chrámu. Z té
vnější se svou podobou do doby jagellonské hlásí městský znak
na severní straně presbytáře, jenž vykazuje určité známky
příbuznosti s heraldickou galerií na Velvarské bráně. Ostatní
venkovní sochařská výzdoba se zachovala v torzovitém stavu,
takže lze těžko přesně určit dobu jejího vzniku. Vnitřní
výzdobě kněžiště vévodí svorník s hlavou Krista, který
podle staršího staršího bádání vzniknul před r. 1460, ale to
novější ho klade až na přelom 15. a 16. století. Stejný
problém vyvstává v otázce doby zhotovení pozdně gotických
maleb v presbytáři. Zobrazení andělů s nástroji umučení
a Krista s kalichem bývá datováno před r.1463, je
však možné jej také spojit s r.1471, kdy král Vladislav II.
potvrdil svému městu jeho privilegia. Přesto se však s ohledem na
danou ikonografii přiklání naše přední odbornice na středověké
nástěnné malířství Z. Všetečková k názoru, že malby
pocházejí spíše z věku poděbradského. Bereme-li však za
směrodatnou tézi, že mezi vznikem presbyteria a sakristie byl jen
nevelký odstup, musejí být podstatně mladší. ( 5.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Z tehdejšího vybavení chrámu se do dnešních
dob zachovala křtitelnice, kterou lze bezpečně datovat do r.1511.
Je to nádoba ve tvaru zvonu, která spočívá na třech zoomorfních
nohách s hlavami vousatých starců, snad proroků ze Starého
Zákona. Je uzavřena víkem, jenž bylo v baroku doplněno o kříž.
Na plášti obíhá dvouřádkový latinský nápis provedený v
gotické minuskuli, jenž nás informuje o době vzniku a autorech,
jimiž jsou pražský staroměstský mistr Jan Faber ( +1515 ) a
patrně novoměstský cínař Pavel Beran. Výzdoba je tvořena
liliovou korunou, nad níž jsou čtyři evangelisté zastoupeny
svými symboly. Ostatní inventář, který lze z té doby
předpokládat, se nám v důsledku barokizace chrámu
nedochoval, takže lze pouze uvažovat o nějakém sochařském
či malířském díle v podobě oltářní archy podobné
oltáři z Ledců či ze Smečna. Máme však zachovány dva ze tří
zvonů, které v jagellonské době vznikli. První z nich,
celkově největší, je Gothard z r.1494 a je na něm vyobrazen sv.
Gothard jako biskup spolu s Pannou Marii. Druhý Vojtěch z r.1508
zdobí reliéf Panny Marie. Ten, který se nedochoval, se
jmenoval Dominik ( 1521), byl v 19.století přelití
Josefem Diepoldem a padnul za oběť válečnému šílenství.
( 5.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Panování králů z dynastie Jagellonců se
dějin města zapsalo jako doba poměrného klidu a prosperity.
To dokazuje i dokončení stavebních aktivit započatých v
předchozím poděbradském věku. Městské opevnění je
zmodernizováno tak, aby lépe chránilo před účinky palných
zbraní. Snad jako projev díků za potvrzení městských
privilegií a udělení výsady pečetit své listiny červeným
voskem pak Slánští umisťují na hradby sochu Vladislava
Jagellonského. Téměř současně finišuje generální oprava
kostela, který dostává novou výzdobu a vybavení. Město tak z
větší části dostává tvář, kterou známe z jeho nejstaršího
Willenbergova zobrazení. ( 6.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
<br /><br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY">
Poznámky:</div>
<br />
<ol>
<li><div align="JUSTIFY">
Europa Jagellonica 1386 – 1572 Umění a
kultura ve Střední Evropě za vlády Jagellonců, Kutná Hora /
GASK 20.5.- 30.9.2012. K umění doby jagellonské J. Homolka a
kol., Pozdně gotické umění v Čechách, Praha 1978 a především
na architekturu zaměřená práce J. Kuthana, Královské dílo
za vlády Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců, Praha 2010.</div>
<li><div align="JUSTIFY">
Nepřímým důkazem o tom, že přestavba
opevnění byla již dokončena je zpráva o tom, že r. 1477
bylo v mírových dobách povoleno využívat jedné z věží
hlavní hradební zdi k soukromým účelům jednoho ze
slánských měštanů, jenž ji za to měl opravit viz. Vladislav
Razím, Opevnění města Slaného v minulosti a dnes, in Slaný
České město ve středověku, Kladno – Slaný 1997. Počátek
výstavby barbakánu se většinou klade již do doby
Jiřího z Poděbrad nebo ještě starší, čemuž snad
nasvědčuje označení Pražské brány jako Hradské z r.1468, a s
Vladislavem je spojováno patrně jeho úplné dokončení nebo
nějaké přestavby či opravy. Nápis však také vůbec nemusí
souviset s barbakánem a mohl se na něj dostat druhotně. K
barbakánu nejnověji Z. Kuchyňka, Pražská brána ve Slaném.
Příspěvek ikonografie k datování stavby, in Slánský obzor
roč.13(113)/2005, Slaný 2006, tam i starší literatura
k tématu.</div>
<li><div align="JUSTIFY">
Socha bývá někdy považována za zpodobnění
Jiřího z Poděbrad např .F. Velc, Plastické umění na Slánsku,
Slánský obzor III, Slaný 1895 nebo týž, Soupis památek
historických a uměleckých Kralovství českého XX.
Politický okres slánský, Praha 1904. Naproti tomu tzv. Ottovy
Čechy, Díl XII- Rakovnicko, Slánsko a středočeské meziříčí,
Praha 1903, a nověji J. Štovíček, Slánská skulptura
Jiřího z Poděbrad. Vlastivědný zpravodaj Polabí, roč.11,1971
ji dávají do spojitosti s Vladislavem Jagellonským. V. Přibyl
nadhodil hypotézu o možném příbuzenství skulptur z
Maňasovského domu se svorníkem s hlavou Krista z presbytáře
kostela sv. Gothatda ve Slaném, který vzniknul patrně okolo r.
1500 viz. V.Přibyl a kol.,.Sv.Gothard ve Slaném v proměnách
věků ( 1137 – 2007), Slaný 2007.</div>
<li><div align="JUSTIFY">
K Velvarské bráně viz. J. Žižka, E.
Volfová, Průzkum průčelí Velvarské brány, in Slaný. České
město ve středověku, Kladno -Slaný 1997 a stavebně historický
výzkum V. Všetečky, Slaný, Velvarská brána a Černá bašta,
SHP ,rkp, Praha 1986.</div>
<li><div align="JUSTIFY">
Obecně o kostelu nejnověji V.Přibyl a kol.,
Sv. Gothard ve Slaném......,Slaný 2007, ke stavebnímu vývoji
J. Sommer, Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Gotharda ve Slaném,
in Slaný. České město ve středověku, Kladno – Slaný
1997, svorník s Kristem Z. Kuchyňka, Marginálie ke svorníku s
plastikou Krista v presbytáři kostela sv. Gotharda, tamtéž,
k nástěnným malbám Z. Všetečková, Pozdně nástěnné
malby v kostele sv. Gotharda ve Slaném, tamtéž, a týž a
kol., Středověká nástěnná malba ve Středních Čechách,
Praha 2011, ke křtitelnici V. Přibyl, Umění jako poselství
a příběh, studijní materiál pro SAVČ, Kladno 2006 a k
oltářům V. Přibyl, Poznámky ke starému umění na Slánsku –
plastika a malba, studijní materiál pro SAVČ, Kladno 2007.</div>
<li><div align="JUSTIFY">
Dějiny města v daném období např. kol.,
Kniha o Slaném, Slaný 1994. Souvislost mezi vznikem sochy krále a
Vladislavovým potvrzení privilegií J. Štovíček, Slánská
skulptura.........</div>
</li>
</li>
</li>
</li>
</li>
</li>
</ol>
Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-91687359790291331912012-04-25T13:10:00.000-07:002012-05-01T10:51:46.490-07:00<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0mm;">
<b>Archa Puchnerova –
Stigmatizace sv.Františka z Assisy</b></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<b> </b><span style="font-weight: normal;">
Většina z nás si sv. Františka z Assisy dá do spojitosti s
řeholním společenstvím, které nese jeho jméno. Avšak v
symbolické rovině stál u zrodu též jiného řádu, který je
těsně spojen s českými zeměmi, a to křížovníků s
červenou hvězdou. Tato myšlenka našla své vyjádření na jedné
zajímavé středověké památce.</span><sup><span style="font-weight: normal;">1.
)</span></sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;">
K
významným dílům středoevropského umění v naších sbírkách
náleží deskové malby z rozebraného křížovnického
oltáře, zvaného též Puchnerova archa, které jsou součástí
stálé expozice Národní galerie v Praze v Anežském klášteře.<sup>2.)</sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;">
Svůj
druhý název obdržel podle svého objednavatele a patrně též
ideového tvůrce, kterým byl řádový mistr a generál Mikuláš
Puchner. Ten jej nechal zhotovit r.1482 jako hlavní oltář
marianského zasvěcení pro kostel sv. Františka při klášteře
řádu na Starém Městě pražském. Tam patrně zůstal do doby
jeho barokní přestavby, kdy byl odstraněn a rozebrán. Ve dvacátém
století se jeho podstatná část stala součástí sbírek
nynější Národní galerie.<sup>3.)</sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBPN3rQLPb7AEW4Pj1GEYnn4nOM8rRh5WZeTbu1qV752_xjSNPiWvGDdmkFSmFzr1wfGZ6RmmpCUXbfCjFugkLpjrL6bGx1ZVJ3TOaZVM1-7RkrJ5lD5pmcQSw7vJt8p3grShllu3Mo7w/s1600/P1310393.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="247" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBPN3rQLPb7AEW4Pj1GEYnn4nOM8rRh5WZeTbu1qV752_xjSNPiWvGDdmkFSmFzr1wfGZ6RmmpCUXbfCjFugkLpjrL6bGx1ZVJ3TOaZVM1-7RkrJ5lD5pmcQSw7vJt8p3grShllu3Mo7w/s400/P1310393.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><em>Rekonstrukce Puchnerova oltáře na výstavě o sv. Anežce České</em><br />
<em>Foto V. Přibyl</em></td></tr>
</tbody></table>
Jak
patrně vypadal je známo z popisu vybavení původního gotického
kostela, který byl sepsán v době baroka. Skládal se ze tří
dílů, byl zlacený a jeho výzdoba byla jak malířská, tak
sochařská. Střední a hlavní část otevřeného oltáře
zahrnovala v trojboké skříni dřevořezbu tzv. Assumpty -
Korunované P.Marie na půlměsíci s dvojicí andělů. Součástí
středu byla pevná křídla s obrazy sv. Barbory, u jejíž nohou
klečí donátor prosebně obrácený k Assumptě, a sv. Kateřiny,
opatřená nápisem pod úrovní zmíněné sochy. Ten informoval o
tom, kdo a kdy nechal oltář zhotovit. Pohyblivá boční křídla
zdobily na evangelijní straně obrazy Anežka Česká předává
špitální kostel křížovníkovi (řádovému mistru Albertu),
dole Dvanáct apoštolů s P.Marií, na epištolní straně pak
obrazy z výjevy Anežka Česká ošetřuje nemocného,dole
Ukřižování. Zavřená pohyblivá křídla kryla celou střední
část, pevná křídla nevyjímaje. Zavřený oltář měl
na vnějšku pohyblivých křídel na levé straně dvě značně
poškozené postavy světců, v jedné je spatřován sv. Václav,
a výjev Stigmatizace sv. Františka, na pravé straně pak postavy
sv. Ludmily a sv. Voršily a scénu Sv. Augustin vyučuje křížovníky.
Liturgické využití během církevního roku se také odráželo v
pozadí obrazů na pohyblivých křídlech. Na vnějších stranách
křídel bylo pozadí stříbrné, na vnitřní (sváteční) bylo
zdobené rytým zlaceným brokátem.<sup>4.)</sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;">
Ikonografie
oltáře byla vedle tří zakládních obecně náboženských složek
- eschatologické, eucharistické a mariánské zaměřena také na
dějiny, poslání a spiritualitu řádu. Ta je obsažena především
v námětu scény Stigmatizace sv. Františka. Obraz sám však
odkazuje také k duchovnímu spojení zakladatelky řádu Anežka
Česká s tímto světcem a zároveň k patrociniu kostela, kam byl
oltář určen. To je první důvod, proč se touto malbou podrobněji
zabývat. Druhým pak je, že i když vznikla patrně podle grafické
předlohy od Mistra E.S., drží v severské deskové malbě
ikonografický primát.<sup>5. )</sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;">
Na
desce lipového dřeva potaženého plátnem o velikosti 124x96cm
jsme svědky události, která se podle legend stala dva roky před
světcovou smrtí na úbočí hory La Verna v Toskánsku. Tehdy, jak
praví. Bonaventurova Legenda Maior, spatřil František Ježíše
Krista v podobě ukřižovaného Serafa (anděla se třemi páry
křídel), kterýmu jako Boží znamení vtiskl do<i> </i><span style="font-style: normal;">rukou
a nohou a také do pravého boku krvácejcí stopy Kristových
ran na kříži. Kompozice obrazu je vyjádřením toho, že
František svým životem následoval Kristova příkladu a pro to v
souladu s Bonaventurou tuto událost líčí podobně jako
Ježíšovu modlitbu v zahradě Getsemanské. V popředí vídíme
klečícího světce obdařeného stigmaty. Před ním v trávě leží
otevřené evangelium a tyčí se hora. Za jeho zády u cesty
spí řeholník. Rukou si podepírá hlavu a v druhé drží zavřený
kodex. Tělo má opřené o kopec. Pozadí je zaplněno.městem,
vesnicí a krajinou. Nad tím vším se v levém horním rohu vznáší
Serafín.</span><sup><span style="font-style: normal;">6.)</span></sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;"> Kánonem
pro vyobrazení stigmatizace, jak jej vidíme na Puchnerově archě,
se stalo dílo Giottovo. Ten dal vzor pro zobrazení Františka s
"otevřeným" hábitem a probudnutým bokem</span></span><span style="font-size: small;">,
aby byla dobře viditelná rána na pravém boku. Serafovi dal Giotto
zase jednoznačnou podobu Krista přibitého na kříži. Dále jeho
jsou křídla níž a odhalují horní část trupu, takže je vidět
vztah mezi božskými a lidskými ranami. Oproti němu však na našem
vyobrazení chybí paprsky spojujcí Serafa s Františkem.</span><sup><span style="font-size: small;">7.
)</span></sup></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> Na závěr
je nutno se zmínit o autorech sochařské a především malířské
výzdoby křižovnického oltáře. Ta se vymyká tehdější běžné
produkci pražských dílen. Proto se v případě Assumpty zvažuje
možnost, že se jedná o dovoz z Norimberka. Avšak to se netýká
deskové malby. Její autor, zvaný Mistr křižovnického oltáře
(Puchnerovy archy), se musel seznámit se soudobým nizozemským
malířstvím. Jen tak lze vysvětlit realistické prvky v jeho díle.
Místem, kde k tomu podle odborníků mělo dojít bylo Porýní.
Patrně se tak stalo v některé dílně v Kolíně nad Rýnem.
Puchnerova archa je dosud jedinou mu připisovanou prací našeho
deskového malířství. Vyskytla se však domněnka, že by se mohl
podílet na výzdobě hradní kaple na Zbiroze.<sup>8.)</sup></span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>
<br /> <br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;">Poznámky:</span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 1.)
Zakladatelka křížovníků s červenou hvězdou Anežka Česká se
sama v listinách titulovala jako učednice sv. Františka a
dopisovala si s jeho soupotnicí sv. Klarou, jenž stála u zrodu
ženské větve františkánského hnutí. Anežka také založila
dvojklášter minoritů a klarisek Na Františku, kde se stala
abatyší jeho ženské části. Viz. např. J. Mikulka, Anežka
Přemyslovna, Slovo k historii č.13, Praha 1988</span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 2.)
Š. Chlumská ( ed. ), Čechy a střední Evropa 1200 - 1550, <i>Sbírka
starého umění Národní galerie v Praze</i><span style="font-style: normal;">,
Praha 2006. Z novějších prací o Puchnerově arše lze uvést
především J. Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance,
Praha 1950 a J. Kropáček, Ikonografický program oltáře velmistra
Mikuláše Puchnera z roku 1482, in Muzeum a současnost č.7,
Roztoky u Prahy 1984.</span></span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 3.)
O osobě dvacátého řádového mistra podrobně V. Bělohlávek,
Dějiny českých Křížovníků s Červenou hvězdou, Díl I.,
Praha 1930. K osudům oltáře J. Pešina, Česká malba....</span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 4.)
Popis dle J. Kropáčka, Ikonografický program....</span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 5.)
Viz.Š. Chlumská, Čechy.... a J. Kropáček,Ikonografický
program....</span></div>
<br />
<div style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm; text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"> 6.)
O stigmatech obecně J. Le Goff, N. Truong, Tělo ve středověké
kultuře, Praha 2006. K zobrazení sv. Františka viz.P. ThLic. R. Beneš
OFM, Hagiografie sv.Františka v obrazech ze 13.st., studijní
text Františkánských studií na stránkách
http://www.web.katolik.cz/ifs/. Zásadní pro ikonografii
stigmatizace sv. Františka je pak text Legendy Maior ( Větší
životopis svatého Františka 1260 - 1262 in. Františkánské
prameny I., Olomouc 1999, v internetové podobě
na http:// www.paterpio.tym.sk/kniznica/index.htm. Za tuto
informaci děkuji PhDr.Vl. Přibylovi.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 7.)
K významu Giotta pro zobrazení stigmatizace viz. R. Beneš,
Hagiografie...</span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm;">
<span style="font-size: small;"> 8.)
Viz Pešina, Ćeská malba..., J. Kropáček, Ikonografický
program.... a Š. Chlumská, Čechy......</span></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-style: normal; margin-bottom: 0mm;">
<br /></div>Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-86340570528537090662012-03-18T14:06:00.000-07:002012-03-18T14:06:51.186-07:00<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0mm;">
<b>Prašná brána v Praze</b></div>
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Naše vnímání
mnohých středověkých památek je ovlivněno tím, jak si
architekturu té doby představovali naši předkové v 19.století.
Nejcharakterističtějším příkladem je dnešní podoba hradu
Karlštejna. Nejinak je tomu v případě pražské Prašné brány,
jejíž současný vzhled je z převážné části dílem architekta
Josefa Mockera. ( 1.)</div>
<br />
<ul>
<li><div align="JUSTIFY">
<b>a.) Historie stavby</b></div>
</li>
</ul>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Počátky brány dnes
zvané Prašná jsou nerozlučně spojeny s existencí Králova
dvora. Ten v osmdesátých letech 14.století nechal vystavět Václav
IV. a jako sídlo českých panovníků poté sloužil téměř sto
let, než se r. 1384 Vladislav II. Jagellonský rozhodl přestěhovat
na Pražský hrad. ( 2.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Nedaleko dvora stávala
tzv. Králova věž, s ním spojená pavlačí, a blízko ní jako
součást staroměstského opevnění brána, které se na sklonku
její existence říkalo Odraná. Jak napovídá název její stav
byl v 15. století takový, že se Staroměstští rozhodli jí
zbořit a vystavět v těchto místech věž novou. Jelikož však po
vzniku Nového Města pražského staroměstské hradby pozbyly svého
účelu, byla nová stavba koncipována především jako objekt
reprezentační, náležící ke královské rezidenci. ( 3.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Jak se píše ve
Starých letopisech pražských základní kámen Nové věže
položil 20.března 1475 sám Vladislav II. Její výstavbou byl.
zprvu pověřen pražský mistr Václav ze Žlutic. Již roku 1476
však byl přizván jako spolupracovník zednického mistra bakalář
Matěj Rejsek, rektor týnské školy, jehož úkolem bylo především
pořízení kamenné výzdoby. Ten byl nakonec r. 1478 pověřen
vedením celé stavby. ( 4.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Zda bylo při jejím
budování využito základů staré brány, nevíme. Nová věž
měla půdorys čtverce se stranou 21 loket, čili půl provazce po
42 loktech. Byla vysunuta do městského příkopu a měla předsazený
zděný můstek. Orientována rovnoběžně s východozápadním
křídlem Králova dvora pak stála od něho ve vzdálenosti 42
lokty. Z královské rezidence byla přístupna pavlačí, která
byla postavena pravděpodobně na parkánové zdi. ( 5.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Patrně finanční
problémy a to, že panovník opustil své staroměstské sídlo však
způsobilo to, že dílo zůstalo nedokončené. Investoři stavby,
měšťané Starého města, rozhodli o tom. že r. 1389 nedostavěná
brána byla přikryta prozatímním krovem a mistr Rejsek osadil jen
část původně zamýšlené sochařské výzdoby fasády. K dalším
nepatrným úpravám pak došlo až v 16 století za primátora
Krocína z Drahobejle. Po zrušení pavlače, jenž byla dosud
jediným přístupem do brány, došlo k vybudování nového vchodu
a k severní stěně přistavěno točité schodiště. Podobu brány
v té době zachytil Roelant Savery. ( 6.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Prašná brána byla
vyšší, než jak jí známe. Věž má ještě jedno horní
podlaží, které na pozdějších vedutách již chybí. Podstatně
se liší od od Mockerem provedené podoby. Nad velkou hlavní římsou
bylo místo dnešních čtyř, osm věžic arkýřově vyložených
před mohutnou zdí ukončenou cimbuřím. Prozatímní krov vysoké
valbové střechy má rovnoběžný s průjezdem s průjezdem brány,
věžičkám střechy chybějí. ( 7.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Po další staletí
však stavba pro, kterou nebylo smysluplné využití chátrala, než
na počátku 18.století bylo rozhodnuto z ní udělat skladiště
střelného prachu. To dalo bráně její dnešní název. Ani pak se
však nedočkala řádné údržby a její stav se nadále zhoršoval.
Značně poškozena byla r 1757 při obléhání Prahy pruským
vojskem. Část poničené výzdoby je pak r.1799 odstraněna.
Havarijní stav však nadále trvá, r 1817 spadly nějaké další
kusy a věž začala ohrožovat své okolí. Současně začíná být
překážkou pro vzrůstající dopravu. V následujícím roce padne
návrh, aby byla zbořena, protože ohrožuje chodce a brání v
komunikaci. Naštěstí se to nepodaří prosadit, ale je rozhodnuto
o odstranění další části výzdoby. R. 1823 jsou na věž
umístěny hodiny. Tento vzhled brány známe již se starých
fotografiích. ( 8.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Konečně v druhé
polovině 19.století bylo přistoupeno k rekonstrukci a dostavbě
brány v novogotickém slohu. Ta byla svěřena architektu Josefu
Mockerovi a uskutečnila se v letech 1876 – 1892. Byla vedena v
duchu purismu, což mimo jiné znamenalo, že z této pozdně gotické
památky byly odstraněny všechny pozdější přídavky, jako např.
renesanční portál u šnekového schodiště. V souladu se zásadami
tehdejší neogotické estetiky nedošlo k pouhé obnově středověké
podoby brány, ale k přestavbě jenž měla zvýraznit podle
dobového mínění charakteristické prvky tohoto druhu staveb. V
rozporu s původním záměrem stavby byla dostavba vedena v duchu
myšlenky, že má být doložen její fortifikační účel. ( 9.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Brána byla opatřena
novou dlátkovou střechou a strážním ochozem se čtyřmi
baštovitými věžičkami. Nově byla dotvořena složitá struktura
původně gotických arkatur, která člení průčelí. Ostatní
zachovalá výzdoba byla buď doplněna o chybějící části nebo
nahrazena kopiemi. Došlo také k jejímu rozšíření o další
zcela nové prvky podle ideového návrhu Wacslawa Wladiwoje Tomka.
Mockerovým dílem jsou také všechny hvězdicové a síťové
klenby brány, nad přízemím s návazností na původní konsoly, v
1.patře jehlancové, ve 2.patře doplněné alegorickými ženskými
postavami. ( 10.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Obnova byla
definitivně ukončena r. 1909. Za dva roky poté byla brána
propojena zasklenou pavlačí s Obecným domem, jenž stojí na místě
zbořeného Králova dvora. Znovu byla věž restaurována v letech
1960 – 1963 a 1992 – 1993. ( 11.)</div>
<br />
<br />
<ul>
<li><div align="JUSTIFY">
<b>b.) Ikonografie výzdoby</b></div>
</li>
</ul>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Stavba, jenž měla
být obdobou antického triumfálního oblouku, byla budována
měšťany Starého města jako výraz jejich sebevědomí a
reprezentace, jako dar mladému králi, vedle něhož se staví
takřka do stejné úrovně. Tomu měla odpovídat bohatá sochařská
výzdoba brány zamýšlená jako památník tehdejší politické a
náboženské symbiózy utrakvistického města a katolického
panovníka. Tuto základní ideu hlásají i zachovalé nápisy na
římse mezi přízemím a prvním patrem východní i západní
strany. ( 12.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Rekonstruovat původně
navrženou podobu výzdoby je však pro její fragmentární
zachovalost velmi obtížné. Vychází se z předpokladu, že vzorem
pro ni byla Staroměstská mostecká věž. Vladislavská gotika
vědomě svým historismem navazovala na lucemburskou dobu. Rejskova
dílna tak kráčela ve stopách parleřovské huti. Je tedy
pravděpodobné, že také trojdílný rozvrh ikonografie mostecké
věže měl být napodoben i na Prašné bráně. Střed průčelí z
obou stran tak měli zdobit sochy trůnících panovníků, nad nimi
v úrovni 2.patra měli stát sochy reprezentující oblast nebeskou
a přízemí bylo vyhrazeno zásadně žánrovým výjevům. Ty se
dodnes zachovaly. V tom, že součástí výzdoby měly být sochy
panovníků, pro které byly připraveny výklenky v úrovni 1.patra,
se badatelé shodují, ale zda měla obsahovat i náboženské motivy
se jejich mínění různí.( 13.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Zachovalou část
původní výzdoby lze rozdělit do tří skupin: a.) heraldické
motivy, b.) vegatibilní a zoomorfní ornamenty a c.) motivy
figurální. Prvou tvoří na střední ose průčelí pod velkým
oknem umístěný znak Starého města a nad ním ve štítu okna erb
Českého království. Druhou zastupuje výzdoba na četných
konzolách, hlavicích a římsách ( např. heraldicky pravidelná
dvojice ptáků se spletenými krky, dvojice zvířat se spletenými
ocasy ). Nejzajímavější je pak ta třetí do níž spadají
žánrové motivy ( např. mladík dává dívce měšec ), figury s
páskami ( např. poprsí rytíře, stavitelův autoportrét) či
chrliče s lidskou podobu. Žánrové motivy ( šašek a dívka
hrající na loutnu ) snad mají spojitost s dvorským prostředí.
Matěj Rejsek tak chtěl patrně vyjádřit charakter stavby jako
součásti královské rezidence. S tím asi souvisí i bohatě
zdobené původní klenební konzole v obytných prostorách 1. a 2.
patra věže. ( 14.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Dnešní podoba
výzdoby je výsledkem rekonstrukce, jenž proběhla v 19.století.
Tomkem navržená ikonografie se patrně přibližuje původnímu
záměru středověkých stavitelů brány, je však rozšířena o
další prvky. Do dosud prázdných výklenků byli umístěny sochy
českých panovníků ( na východní straně Přemysl Otakar II. a
Karel IV., na západní Jiří z Poděbrad a Vladislav II.). Po
stranách jsou doprovázeny erby zemí, kterým vládli. Zemské erby
se pak objevují též ve výzdobě kleneb, vitráží a horního
ochozu. V rozích jsou alegorie panovnických ctností ( Trpělivost
a Síla, Moudrost a Spravedlivost ). Nad sochami panovníků jsou
andělé a na čtyřech rohových sloupech je vždy lev se znakem
Starého Města pražského. Konzole v druhém patře byli. osazeny
sochami zemských patronů ( sv. Václava, sv. Víta, sv. Vojtěcha,
sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv Zikmunda, sv. Cyrila a sv. Metoděje ),
v jejich středu na východní straně Kristus, na západní straně
Madona. Průčelí do Celetné ulice nese sochy Adama a Evy,
protilehlé sochy apoštolů Petra a Pavla. Nově zbudovaný ochoz je
ozdoben především znaky královských měst. V průjezdu jsou
vytesány bysty těch, kteří se o obnovu brány zasloužili a to:
starosty města Prahy Dr. Tomáše Černého, architekta Josefa
Mockera, městského radního Josefa Kanderta a ing. Václava
Taťouna, který prováděl stavební dozor. Na této výzdobě se
podíleli významní čeští sochaři, z nichž lze připomenout
např. Bohuslava Sniricha nebo Ludvíka Šimka. ( 15.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Volba soch zobrazených
panovníků byla dána tehdejším pohledem na české dějiny. Vedle
Vladislava, jehož z výzdoby nešlo vyloučit, byli proto zvoleny ty
nejvýraznější osobnosti, jenž Čechám vládli do konce 15.
století. Pro jejich podobu mohl být využit i bohatý středověký
ikonografický materiál. V případě Přemysla Otakara II. šlo
využít jeho parleřovský náhrobek ve sv. Víta nebo portrét ve
Zbraslavské kronice. Socha Otce vlasti, Karla IV, je fakticky
nápodobou skulptury ze Staroměstské mostecké věže. Podobu
husitského krále, Jiřího z Poděbrad, známe z kronik. Vladislav
je pak zobrazen ve Svatováclavské kapli v katedrále sv Víta nebo
na hradě Křivoklátě. ( 16.)</div>
<br />
<br />
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Již ve své době
výsledná podoba Prašné brány vzbuzovala značné rozpaky. Její
rekonstrukce byla uvedena jako příklad falešné touhy po zkrásnění
v díle Maxe Dvořáka Katechismus der Denkmapflege. Důvodem pro
takový postup byla Mockerova snaha začlenit obnovu památky do
soudobé ( neogotické ) tvorby. Přesto však jeho činnost nelze
zcela zatratit, jelikož špatný stavební stav objektu v mnoha
případech nedovoloval jiný než radikální postup, jenž znamenal
výměnu původních částí novými. Také co se týká vzhledu
brány, je dnes těžké si představit jinou podobu než jí dal
Josef Mocker. Máme ji již vžitou, podobně jako je tomu v případě
Karlštejna, a vnímáme jí jako by takovou byla od nepaměti. (
17.)</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
…............................................................................................................................................................</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
Poznámky:</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
1.) Literatura k Prašné
bráně: W.W.Tomek , Josef Mocker, Prašná věž v Praze, Praha
1889, Ant. Cechner, Sochařská výzdoba Prašné brány v Praze, in
Památky archeol. a místop. XXV, 1926/27, V Šperling, Obnova Prašné
brány, in Památková péče 24, 1964, Z. Fišera, Encyklopedie
městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2007,
kol., Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, Praha 1996
a další. K osobě Josefa Mockera viz. T. Petrasová, Josef Mocker
1835 – 1899 stavitel katedrály, Praha1999.</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
2.) Ke Královu dvoru
viz. V. Lorenc, Nové Město pražské, Praha 1973</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
3.) Stará brána po
dobu své existence dostala několik názvů a je v pramenech
označována jako brána Mikuláše od Věže nebo sv. Ambrože.
Jednalo spíše o menší bránu či fortnu. Označení Králova věž
se v městských knihách z let 1447 a 1449 patrně vztahuje i na
bránu viz W. W. Tomek, Dějepis města Prahy, díl I. II. VIII.,
Praha 1855, 1871, 1891, V. Lorenc, Nové Město …...</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
4.) K osobě a dílu
Matěje Rejska viz. B. Kraus, Mistr české gotiky Matěj Rejsek z
Prostějova, Prostějov 1946</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
5.) Popis podle V.
Lorence, Nové město…...</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
6.) V otázce, kdy došlo
k zastavení výstavby se badatelé neshodují, někteří usuzují
že se tak stalo ihned po odchodu krále z Králova dvora, jiní se
domnívají, že se tak stalo až na počátku 16.století. R.1489 je
považován za rok, kdy Rejsek odešel z Prahy do Kutné Hory a
předpokládá se tedy, že v tomto roce byla nejpozději stavba
přerušena viz literatura v předchozích poznámkách.
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
7.) Podle V. Lorence,
Nové Město....</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
8.) Fotografie a
vyobrazení brány mimo výše zmíněné literatury těž v J.
Špaček, Dějiny kráčely kolem Prašné brány, Praha 2009</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
9.) K otázce purismu a
neogotického stylu viz T. Petrasová, Josef Mocker …....</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
10.) Viz kol. Umělecké
památky Prahy …..</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
11.) Viz. kol. Pražská
architektura, Významné stavby jedenácti století, Praha 1990</div>
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
12.) Na východní
straně je to staročeský nápis: „Leta bozieho MCCCCCLXXV
dvaczaty den brezna miesiece Wladislaw kral nayiasniessi s pomoczi
Boha prwni kamen teto wize zalozil gest, kterazto naklady wlastnimi
miesstian a obcze slawneho miesta Stareho prazskeho ke cztia ku
oslawie obywatelom miesta giz psaneho wyzdwizena gest.“ Na západní
se poté nachází latinský nápis v českém překladu tohoto
znění: „Zříš tu obzvláště velikou stavbu, založenou rukou
jasného Vladislava krále, zrozeného ze vznešené krve knížat,
králů i císařů, roku tisího čtyřstého sedmdesátého
pátého, staví jí, zvelebuje i dokončuje svými náklady
znamenité a slavné Staré město pražské, hlava, ozdoba i sláva
království. Nechť dlouho stojí nepohnutě, nechť stojí šťastně
mnohé věky.“ K ikonografii viz. kol. Pozdně gotické umění v
Čechách ( 1471 – 1526 ), Praha 1984 a nápisy dle B. Krause,
Mistr české …....</div>
<div style="font-weight: normal;">
<br /></div>
<div style="font-weight: normal; text-align: justify;">
13.) O rekonstrukci
zamýšlené výzdoby se pokusil J. Homolka. Podle něho západní
průčelí měli zdobit sochy Václava IV. a Karla IV, východní
průčelí poté podoby Vladislava Jagellonského a Jiřího z
Poděbrad. Konzoly v úrovni druhého patra měli podle jeho názoru
nést sochy zemských světců ( Vít, Václav, Vojtěch, Zikmund,
Prokop, Ludmila, Cyril a Metoděj ), doprovázejících ústřední
sochy Krista na jedné a Marie na straně druhé. Viz. Pozdně
gotické …..</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
14.) Poprsí rytíře
opatřené páskou s latinským nápisem tohoto znění : „Hle,
Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou, tito nechť
prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro“ je
nad průjezdem na východě. Na opačné straně se nachází Rejskův
autoportrét, jenž drží pásku s touto latinskou prosbou: „Ó
měšťané, nedopusťte zlým lidem, kteří žijí bez zákona,
působiti násilí mně, nádobě ušlechtilé.“ Další poprsí
rytíře, jenž je umístěno na východní straně pod velkým oknem
v 1.patře, je ovinuto páskou, jenž má tento text „Raysek de
Prostieyov Bacc. Pragn. 1477“ Na západní straně na tomtéž
místě je poprsí anděla po stranách obklopeného páskou s
nápisem :“Matheus Raysek me fecit“ Viz. B. Kraus, Mistr české
…..</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
15.) Zemské znaky :
Přemysl Otakar - vpravo český, pod ním rakouský, vlevo
moravský, pod ním štýrský, Karel IV – vpravo říšský, pod
ním lucemburský, vlevo český, pod ním sulzbachský, Jiří z
Poděbrad – vpravo český, pod ním slezský, vpravo moravský,
pod ním dolnolužický, Vladislav – vpravo český, pod ním
moravský, vlevo uherský, pod ním slezský. Ve výzdobě bylo dále
užito erbů Horní Lužice, Kladska a Jagellonců. Ochoz je ozdoben
takto: na západní straně znaky Domažlic, Loun, Plzně, Písku, a
Berouna, na věžičce vlevo Malé Strany, vpravo Starého Města
pražského, na straně jižní Kouřimi, Chrudimi, Českých
Budějovic, Vysokého Mýta a Tábora, na vížce vlevo Čech, vpravo
Moravy, na straně východní Jaroměře, Kolína, Hradce Králové,
Českého brodu a Čáslavi, na věžičce vlevo Kutné Hory, vpravo
Nové ho Města pražského, na straně severní Králova Dvora,
Mělníka, Litoměřic, Nymburka a Ústí nad Labem, na vížce
Slezska a Lucemburska. Popis výzdoby dle W.W.Tomek, Josef Mocker,
Prašná věž …..</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
16.) Vybraní panovníci
také významně zasáhli do dějin Prahy: Přemysl Otakar II.
založil Menší Město pražské ( Malou Stranu ), Karel IV mimo
jiné vybudoval Nové Město pražské a nechal postavit nový
kamenný most, Jiří z Poděbrad pražským městům potvrdil a
rozšířil jejich privilegia a s Vladislavem je spojena výstavba
Prašné věže. Vzhledem ke Starému Městu by se však místo
Přemysla Otakara hodil spíše jeho otec Václav I. jako jeho
zakladatel, avšak ten se pro celkovou kompozici nehodil.</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
17.) K hodnocení díla
J. Mockera viz. T.Petrasová, Josef Mocker …...
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
<br /><br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
<br /></div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">
<br /></div>Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-75018706332552064082012-01-09T10:59:00.001-08:002023-05-05T09:27:23.158-07:00<b>Heraldická výzdoba kostela Nejsvětější Trojice ve Smečně
</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2E1naKVr0B5wjCOVHvkrlCwQmyj-uZWODzSI98wLiFssA1phxnOPbJgPyMmMv68PrYt3H25Mlsb_nTR6oAHBfZFj9sXzLFPac1u_q1rFb03MNZUiS3nR09bPiZq3-OtYbCR3gRdKjs0U/s1600/smecno_1.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2E1naKVr0B5wjCOVHvkrlCwQmyj-uZWODzSI98wLiFssA1phxnOPbJgPyMmMv68PrYt3H25Mlsb_nTR6oAHBfZFj9sXzLFPac1u_q1rFb03MNZUiS3nR09bPiZq3-OtYbCR3gRdKjs0U/s320/smecno_1.jpg" width="240" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Toto starobylé městečko nedaleko Slaného překvapí návštevníka množstvím uměleckých památek. K nejvýznamnějších z nich bezesporu patří děkanský kostel Nejsvětější Trojice. Počátky této renesančně-gotické stavby kladou odborníci do druhé poloviny 14.století, kdy je také poprvé zmiňovaná v písemných pramenech. V husitské době podobně jako mnoho jiných přešla do rukou přívrženců kalicha. Avšak již r.1578 je nově přestavěný a znovu vysvěcený kostel zásluhou Jiřího z Martinic a jeho choti Elišky Bruntálské z Vrbna navrácen katolíkům. R.1602 se pak stává děkanským. V průběhu dalších staletí je několikrát opravován. S tím patrně souvisí také jeho heraldická výzdoba. V interiéru chrámu se nachází několik namalovaných erbů držitelů smečenského panství a jejich manželek, kteří byli donátory kostela.
Na klenbě presbytáře těsně před oltářem je to uprostřed alianční znak Karla hraběte Clam-Martinic a lady Seliny Meade Guielfordové, nalevo od něho polepšený erb Martiniců a napravo Šternberků. V prostřední lodi se nachází na klenbě erby Jiřího z Martinic a Elišky Bruntálské z Vrbna. Ty jsou též na varhanách (spolu s korunami ozdobenými znaky šternberským a polepšeným martinickým), vyryty na cínové křtelnici a vytesány na vstupním renesančním portálu. Na klenbě levé postranní lodi pod oratoří je v připraveném oválu vyobrazen sdružený znak Jiřího Adama hraběte z Martinic a jeho druhé ženy Johany (Giovanny) Gonzaga di Castiglione. Protější loď je na témže místě vyzdobena aliančním erbem Františka Michala hr.z Martinic a jeho dvou manželek Marie Zuzany von Nostitz-Rieneck a Marie Anny ze Šternberka.
Heraldika je rovněž zastoupena na jednom z náhrobných kamenů vsazených zvenku do jižný zdi kostela. Je to náhrobek Václava Weydy z Bezděkova ze 17.století.
</div>
<div style="text-align: justify;">
Popis erbů a jejich majitelé:
</div>
<div style="text-align: justify;">
<em>1.)</em> <em>Znak Jiřího z Martinic</em></div>
<div style="text-align: justify;">
Původní erb Martiniců - dva stříbrné lekníny vyrůstajcí z jednoho kořene v červeném poli, klenot červená orlí křídla se stříbrnými lekníny a přikryvadla červeno-stříbrná. Jiří z Martinic *cca 1532 - 22.1.1598, nejvyšší kancléř Království českého 1597, syn Jana z Martinic (+1577) a jeho 1.manželky Izoldy Františky Berkové z Dubé (+1560).
</div>
<div style="text-align: justify;">
<em>2.) Znak Elišky Bruntálské z Vrbna</em></div>
<div style="text-align: justify;">
V modrém poli zlaté břevno doprovázené šesti zlatými liliemi (tři nad ním, tři pod ním), klenot zlatý šípem prostřelený sloup a přikryvadla zlato-modrá. Eliška Bruntálská z Vrbna +před 1585, dcera Bartoloměje Bruntálského z Vrbna (+ 1560) a jeho manželky Braxidy z Boskovic(+1573).
</div>
<div style="text-align: justify;">
<em>3.)</em> <em>Alianční znak Martiniců a Gonzagů-Castiglione</em></div>
<div style="text-align: justify;">
Heraldicky vlevo polepšený erb Martiniců - mezi lekníny přidána zlatá šternberská hvězda, štít obtočen řetezem Řádu zlatého rouna a nad ním korunka,vpravo pak znak Gonzágů,který je v knihách popsán takto: ve stříbrném štítě červený tlapatý kříž, provázený čtyřmi černými orlicemi s červenou zbrojí, střední štítek-1.pole červené se zlatým orlem, 2.p.čérvené se zlatým korunovaným lvem*, 3.p.pětkrát zlatě a černě dělené, 4.p.červené se zlatým křížem a čtyřmi odvrácenými půlměsíci, 5.p.zlaté se čtyřmi červenými kůly, 6.p.stříbrné s červenou hlavou, 7.p.devětkrát zlatě a černě dělené, přes vše kosmo zelená routová koruna, 8.p.modré poseté zlatými jetelovitými křížky a se dvěmi zlatými lososy postavemi hřbety k sobě a 9.p.střbrné se zlatým berličkovým křížem, doprovázeným mezi rameny čtyřmi zlatými křížky. Ve Smečně se však tinktury a figury některých těchto polí snad neznalostí malíře podstatně liší: 2.p.stříbrná orlice, 4.p.a 9.p.stříbrné berl. kříž červený doprovázený 4červenými křížky, 6.p.červené, 7.p.bez zelené routové koruny a 8.p.střbrné s černými rybami postavenými hřbety k sobě. Nad štítem zlatá korunka. Štítonoši aliance jsou zlatí gryfové z erbu Martiniců. Jiří Adam hrabě z Martinic* 9.6.1602- +21.11.1651, víceprezident královského apelačního soudu 1627-1628, prezident české komory 1628-1632, nejvyšší kancléř Království českého 1644, tajný rada a komoří, rytíř Zlatého rouna, syn Jaroslava Bořity z Martinic ( +1649) a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka( +1634 ), 1.mn.Marie Alžběta z Vrtby. Johana (Giovanna) Gonzaga di Castiglione *1612 - +1688, druhá manželka Jiřího Adama, dcera Františka (Francesca) Gonzagy, markýze di Castiglione(+1616) a Bibiany z Pernštejna (+1616), 2.mn.Diego Zapata, vícekancléř milánský.
</div>
<div style="text-align: justify;">
<em>4.) Alianční znak Martiniců,Nosticů a Šternberků</em>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC3vnYKOnS_uX61FbfkyEUpZ_V4ZrTRFO2Aiq6Vu7Ya6Ry8KGEWY6eIp_Z8ZELfWQ_XbOLfLbxsYoq9Mh-r6_f7J2HP1ARvdIgMEicqBFk-FD51ANCbR4bo0cPA0w_nZHOKWvAOLLdtW0/s1600/smecno_2.JPG" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiC3vnYKOnS_uX61FbfkyEUpZ_V4ZrTRFO2Aiq6Vu7Ya6Ry8KGEWY6eIp_Z8ZELfWQ_XbOLfLbxsYoq9Mh-r6_f7J2HP1ARvdIgMEicqBFk-FD51ANCbR4bo0cPA0w_nZHOKWvAOLLdtW0/s320/smecno_2.JPG" width="320" /></a>Erb Martiniců ( uprostřed ) - štít totožný se znakem Jiřího Adama, klenotem jsou dvě rozevřená orlí křídla, každé se střbrným leknem a mezi křídly rakouský štítek (střbrné břevno v červeném poli) s písmeny F,M,R (pod sebou) korunovaný knížecí korunou a přikryvadla červeno-stříbrná (nenamalována). Nosticové (heradicky vpravo) - čtvrcený štít se srdečním štítkem, jenž je červený se třemi zlatými pruhy (hrabství Rieneck). Přes celý velký štít je kotva střídavých barev zlaté a modré. V 1.p.modrém jsou na zlatém stoupajcím půlměsíci dva od sebe odvrácené červenostříbrně šachované kančí zuby, v 2.p.stříbrném je černé křídlo se zlatým břevnem, 3.p. je stříbrné a 4.p.modré. Klenotem je stříbrná vyrůstajcí labuť s červeným zobákem a přikryvadla jsou červeno-stříbrná /vlevo/ a černostříbrná /vpravo/ (nenamalována). Šternberkové - zlatá osmihrotá hvězda v modrém poli, v klenotu tatáž hvězda mezi dvěma modrými orlími křídly a přikryvadla modro-zlatá (nenamalován). Aliančními štítonoši jsou dva zlatý gryfové. František Michal hrabě z Martinic *1704 - +27 .1.1773, rada apelačního soudu na Hradě pražském 1727 – 1729, poté rada komorního soudu, hofmistr arciv. Marie Magdaleny, tajný rada, komoří a od r.1737 místodržící, syn Jiřího Adama Ignáce z Martinic(+1714) a jeho druhé manželky Marie Josefy ze Šternberka(+1747). Marie Zuzana von Nostitz-Rieneck *1707 - +1758, dcera hraběte Jana Karla von Nostitz-Rieneck (+1740) a jeho první ženy Marie Maxmiliany von Sinzendorf (+1718). Marie Anna ze Šternberka *18.9.1741 - +25.7.1818, dcera hraběte Adama Františka Arnošta ze Šternberka (+1789) a jeho prvé manželky Marie Terezie von Walburg-Zeil (+1749)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<em>5.) Erb Martiniců</em>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Je to jeho polepšená varianta, v klenotu je nad rakouským štítkem císařská koruna a štítonošmi jsou zlatí gryfové. Jinak je popis shodný se znakem hraběte Františka Michala</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<em>6.) Erb Šternberků</em>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Totožný popis jako u znaku hraběnky Marie Anny. Navíc jsou jen podobně jako u protějšího erbu Martiniců namalována též přikryvadla.
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<em>7.) Alianční erb Karla Clam-Martinice a Seliny Meade</em> <em>Guilfordové
</em></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Znak Clam-Martiniců(vpravo) - štít polcený, vpravo znak Clamů a vlevo polepšený erb Martiniců.Clamovská polovina je čtvrcená se srdečným štítkem korunovaným zlatou pohanskou korunou. Je na něm ve zlatém poli ze skalnatého trojvrší rostoucí nahá panna se zeleným věncem a rozevlátými vlasy, která má v pravé pozdvižené ruce jelení paroží,vše v přirozené barvě (Clam).1.a 4.pole je kosmo stříbrně a černě dělené (von Nopping). V 2. a 3.zlatém poli je šedá pruhovaná kočka ve skoku(von Polching). Znak Meade**(vlevo) - snížená hermelínová krokev provázená 3 stříbrnými jetelovými trojlisty / 2 v horní části,1 v dolní části / v červeném poli.Štíty spojeny nad nimi položenou hraběcí korunkou. Nad ní černý orel se zlatou zbrojí a zlatou iniciálou F II. na hrudi.Klenoty zleva: 1.složená křídla kosmo dělená stříbrno-černě, přikryvadla černo-stříbrná (von Nopping), 2.rostoucí panna se srdečního štítku,přikryvadla černo-zlatá(Clam), 3.červená křídla se stříbrnými lekny, mezi nimi císařskou korunou korunovaný rakouský štítek s černými literami F.M.R, přikryvadla červeno-stříbrná (Martinic) a 4.šedá pruhovaná kočka ve skoku,přikryvadla černo-zlatá (von Polching). Štítonošmi jsou zlatý gryf (vpravo) z erbu Martiniců a hnědá sedicí orlice se zlatou zbrojí,obojkem s řetězem a rolničkami na nohou ( vlevo) z erbu rodu Meade. Karel Jan Nepomuk hrabě Clam-Martinic, sv.p.vonHöhenberg *23.5.1792 - 29.1.1840 generální pobočník a člen státní rady rakouského císaře Ferdinanda I., syn Karla Josefa hraběte Clam-Martinic(+1826) a jeho manželky Marie Anny z Martinic (+1832). Selina Meade *2.5.1795 - +29.8.1872, dcera Roberta Meade, lorda Guilford de Gillhall, druhého earla of Clanwilliam(+1805) a jeho manželky Marie Karolíny z Thunu a Hohensteina (+1800)
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<em>8.) Znak Václava Weydy z Bezděkova ( +1629 </em>)
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Tvořího napříč dělený štít,v jehož horní polovině je běžící beran a dolní polovina je čtyřikrát dělená příčnými pruhy. Nad štítem je kolčí helm s točenicí a přikryvadly. Klenotem je polovina vyskakujcího berana. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
............................................</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
*Literatura uvádí též stříbrného dvouocasého lva [český lev - říšský vikariát udělený Karlem IV.] (Lobkowitz) nebo jednoocasého lva červeného ve střbrném poli (Vykouk)
<br />
**Vykouk udává pole modré.<br />
<br />
Použitá literatura:</div>
<div style="text-align: justify;">
A.Podlaha-Posvátná místa Království českého VII.Praha 1913, F.Velc-Soupis památek umě- leckých a historických v Království českém XX.Praha 1904 ,Ottův slovník naučný 28sv.Praha 1888-1909, J.Vykouk-Heraldika Smečna HERALDIKA A GENEALOGIE 4 / 1983, F.Lobkowitz- Zlaté rouno v Čechách HERALDIKA A GENEALOGIE 4 / 1991, P.Mašek - Modrá krev Praha 1992, J.Louda a M.Maclagan Lines of succession London 1991, Karel Kuča - Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI.Praha 2004, Almanach českých šlechtických rodů Brandýs nad Labem 1999
</div>
<div style="text-align: justify;">
Internet:htp://genealogy.euweb.cz</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Foto: V. Přibyl</div>Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-52102410909309915462011-12-21T12:13:00.000-08:002011-12-22T14:46:11.222-08:00<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><h3 align="CENTER" class="western">Slánský portrét císaře Matyáše</h3><div style="text-align: center;"><div style="text-align: -webkit-auto;"><br />
</div><div style="text-align: justify;">Některé obrazy jako svědci zašlých časů dokáží vyprávět příběhy. Splétají dohromady osudy tvůrců, objednatelů, zobrazených i majitelů. Jedním z takových je i portrét císaře Matyáše se sbírek Vlastivědného muzea ve Slaném. V jeho příběhu se nakrátko střetly životní cesty tří významných osobností končící předbělohorské doby. (1.)</div></div><div style="text-align: justify;"><br />
</div><ul><li><div align="JUSTIFY"><b>a.) Portrétovaný</b></div></li>
</ul><br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;"><table cellpadding="0" cellspacing="2" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-1X10SZbgqDo/TvN8FQEhThI/AAAAAAAAABU/v4tJuWh6IhU/s1600/P1120821.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="http://4.bp.blogspot.com/-1X10SZbgqDo/TvN8FQEhThI/AAAAAAAAABU/v4tJuWh6IhU/s400/P1120821.JPG" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"></td></tr>
</tbody></table>Na obraze je zobrazen Matyáš Habsburský v době, kdy stál na vrcholu své politické kariéry. Tedy poté co stal římským císařem. Dosažení této hodnosti se pak stalo patrně podnětem, ke vzniku tohoto díla. Vzorem pro něj byla podobizna téhož panovníka jako českého krále od Hanse von Aachena, která je dnes součástí Obrazárny Pražského hradu. Z té vychází celková kompozice malby, ale v detailech má blíže k dalšímu z mnoha portrétů tohoto vladaře a to tomu žitavskému, na němž je zobrazen jako markrabí Horní Lužice. Jak tedy obraz vypadá? Uprostřed stojí na schodišti panovník. Je oblečen v korunovačním oděvu, který tvoří suknice a plášť sepnutý bohatě zdobenou sponou. Na hlavě má biret, na kterém je ozdoba s perem. Je opásán pásem vykládaným drahými kameni, na němž je zavěšena šavle. Na krku má pověšen řád Zlatého rouna. Pravá ruka je dána v bok a v levé drží panovnické žezlo. Současně se sní opírá o vedle stojící stůl, na němž jsou položeny listiny a císařská koruna. Před ním v levém dolním rohu sedí doga s obojkem, který nese dataci 612. Nad stolem vlevo je závěs. Za postavou panovníka vidíme antickou stavbu( patrně chrám), jenž je obrostlá zelení. Vpravo od něho sedí na něj hledící postava s korunou. V jedné ruce drží tabulku s korunovaným znakem Českého království a latinským nápisem EN TIBIA PARTA CONA. Druhou rukou pak na ní ukazuje. Postava mladé dívky tedy dle atributů představuje Bohemii. Zde patrně symbolizuje skutečnost, že teprve nedávno získaná hodnost českého krále spojená s kurfiřtským hlasem mu mimo jiné dopomohla k dosažení císařského titulu. Nad ní v pozadí se rozprostírá pohled na neznámé město. Jedná li se skutečně o korunovační portrét nového vladaře Svaté římské říše, mohlo by se jednat o Frankfurtu nad Mohanem, které se stalo místem zvolení a korunovace císaře. Ještě výše v pravém rohu je pak umístěn andílek s legendou a datací: AMAT VICTORIA CVRAM 612.( 2.)</div><br />
<ul><li><div align="JUSTIFY"><b>b.) Majitel</b></div></li>
</ul><a href="http://3.bp.blogspot.com/-3oe44w83Zao/TvN7IYDXE1I/AAAAAAAAAA8/Ddr0CKVOBEo/s1600/P1120818.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-3oe44w83Zao/TvN7IYDXE1I/AAAAAAAAAA8/Ddr0CKVOBEo/s320/P1120818.JPG" width="200" /></a><br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">Portrétovaný panovník, jenž byl současně zadavatel díla, daroval obraz Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Byl to projev přízně jednomu z jeho věrných straníků, jenž patřil ke skupině radikálních katolíků. Svoji oddanost katolické církvi a habsburskému domu prokázal již za Matyášova předchůdce Rudolfa II. násilnou rekatolizací svého panství a odporem proti uzákonění náboženské svobody v zemi. To nastartovalo jeho slibnou politickou kariéru. Nejprve se stává královským radou, následuje hodnost dvorského maršálka a těsně před vypuknutím stavovského povstání pak obdržel místo Matyáše Thurna výnosný úřad purkrabího karlštejnského za panský stav. Zároveň však získává mnoho nepřátel v řadách protestantské šlechty. Nelze se proto ani divit, že po vypuknutí povstání byl jednou z obětí pražské defenestrace. Stává se tak paradoxně symbolem konce Matyášovy vlády v Čechách, to však nebrání tomu, aby po porážce povstání jeho kariéra dále úspěšně nepokračovala a jeho rodu nepřinesla prospěch. </div><br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">Obraz se stal patrně součástí zámecké galerie ve Smečně. V držení Bořitových potomků a jejich dědiců Clam – Martiniců zůstal až do počátků 20.století. Po rozpadu Rakouska – Uherska je však clam – martinický majetek zkonfiskován. Umělecké sbírky rodu jsou při záboru smečenského panství, kterému došlo v rámci pozemkového reformy v r. 1922, rozchváceny. Pouze malá část se dostává do slánského muzea. Mezi nimi též tento portrét, který dnes je umístěn v sakristii kaple Zasnoubení P. Marie piaristické koleje ve Slaném.( 3.)</div><br />
<ul><li><div align="JUSTIFY"><b>c.) Tvůrce</b></div></li>
</ul><br />
<div align="JUSTIFY"><span style="font-weight: normal;">Dílo není signováno a autorství tak lze určit pouze uměleckohistorickým rozborem. Předpokládá se, že se jedná o práci dílny malíře Hanse von Aachena.. Tento umělec přišel do Prahy za vlády uměnímilovného císaře Rudolfa, jenž ho již dříve jmenoval svým dvorním malířem. Po jeho smrti přešel do Matyášových služeb. Pro něho vytvořil několik různých podobizen. Z nichž výše zmíněná z Obrazárny Pražského hradu patřila, k těm z nichž vycházela dílenská produkce. Práce pro Rudolfova bratra nebyla již pro malíře umělecky tak zajímavá a ten se proto hodlal vrátit do Bavorska, kde před příchodem na císařský dvůr pobýval, avšak smrt tomu zabránila. Náš obraz tedy vzniká v dílně předního středoevropského manýristického malíře, jehož osud spěje k neodvratnému konci.</span></div><br />
<div align="JUSTIFY"><span style="font-weight: normal;">Zub času zapracoval i na obraze. Na jeho vytvoření bylo použito velmi řídké plátno, jehož reliéf značně ovlivňuje povrch malby. Tenký podklad nebyl před malbou zbroušen. To způsobilo, že na některých místech došlo k odření nebo odpadávání malby. Tak bylo nutno v minulosti přistoupit k několika restauracím, při niž došlo k přemalbě, jenž byla patrná na prstu prvé ruky a v okolí palce levé ruky. Poslední restaurátorská zpráva se dále zmiňuje o tom, že malba byla puchýřovitá zpečená, ve spodní části vystavená žáru svíce nebo horku při požáru. To je však vše co se o stavu obrazu v minulosti víme.</span></div><br />
<div align="LEFT"><span style="font-weight: normal;">Lze proto jen doufat, že se obraz někdy dostane do zorného úhlu odborníků a my se o něm a lidech s ním spojeným snad dozvíme o něco více než dosud. ( 4.)</span></div><br />
<div align="LEFT" style="font-weight: normal;">…...................................................................................</div><br />
<div align="LEFT" style="font-weight: normal;">Poznámky:</div><br />
<ol><li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">V r. 1969 uspořádalo slánské muzeum výstavu věnovanou umění spojeného s rodem Martiniců, na které byl obraz prezentován, katalog k ní vydaný katalog je také základním zdrojem informací o tomto portrétu viz. Barokní portrét, Martinicové, Slaný 1969</div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">K osobě císaře např. B. Hamannová a kol., Habsburkové, Životopisná encyklopedie, Praha 1996. Podobizna z Obrázárny je odlišná především typem pláště panovníka, kterým je v tomto případě kožešinou podšitý kaftan s typickým uherským zdobením. Oproti tomu u našeho obrazu tento prvek chybí a panovník tedy pravděpodobně není vyobrazen v uherském oděvu, jak se dosud soudilo. K hradnímu portrétu viz. J. Neumann, Obrazárna Pražského hradu, soubor vybraných děl, Praha 1966, kol. Obrazárna Pražského hradu, průvodce expozicí, Praha 1998 a E. Fučíková (ed.), Rudolf II a Praha, císařský dvůr....., katalog exponátů, Praha 1997. S žitavským obrazem se shoduje pouze v detailech např. ve vyobrazení psa. Tento obraz byl součásti výzdoby žitavské radnice a dnes se nachází v tamním městském muzeu. Viz. J.Bahlcke a kol., Dzieje Gornych Luzyc, Warszawa 2007. Popis slánského obrazu dle restaurátorské zprávy P. Blatný, závěsný obraz „Podobizna císaře Matyáše“. Za možnost jejího prostudování děkuji emeritní ředitelce muzea B. Frankové.</div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">Informace o Jaroslavu Bořitovi z Martinic v době předbělohorské viz. J. Jankovec, Dávné děje města Smečna – Muncifaj, Praha 2002, R. Hájek, Jaroslav Bořita z Martinic na počátku renesance svého rodu, in Slánský obzor 16/2009, Slaný -Kladno 2009, a J. Čechura, 5.5. 1609, Zlom v nejdelším sněmu českých dějin, Generální zkouška stavovského povstání, Praha 2009. Další osudy obrazu viz. Barokní portrét.......</div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">O životě a díle Hanse von Aachena viz. kol.Umění na dvoře Rudolfa II., Praha 1991, Dějiny českého výtvarného umění, Díl 2 sv.1, Praha 1989 a nejnověji katalog výstavy Hans von Aachen ( 1552 – 1615 ), Malíř na evropských dvorech, Praha 2010. Stav obrazu před poslední restaurací popsán dle zprávy P. Blatného.</div></li>
</ol><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;">Foto: Vladimír Přibyl</div><br />
<br />
<div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal;"></div><br />
<br />
<ol></ol>Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5989435424425972596.post-86841188434095929172011-12-10T13:12:00.000-08:002012-01-07T07:34:49.217-08:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;"><h3 align="CENTER" class="western" style="font-weight: normal;"><b>Purkrabí z Donína a město Slaný</b></h3><div align="CENTER" class="western" style="font-weight: normal;"><br />
</div><h3 class="western" style="font-weight: normal;"></h3><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Děkanský kostel sv. Gotharda ve Slaném se těší zasloužené pozornosti badatelů již od 19.století, přesto si uchovává mnohá tajemství, která pravděpodobně nevydá nám, ani naším potomkům.( 1.)</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Jednou ze záhad, která poutá naši zvídavost, je otázka nedochované heraldické výzdoby, jenž popsali ve svých dílech dávní návštěvnici chrámu, avšak jejich svědectví v nás vyvolávají jisté rozpaky.( 2.)</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Jak popisuje F. Velc v Soupisu památek historických a uměleckých politického okresu Slánského r.1840 bylo přistoupeno k nové výmalbě kostela. Při odstraňovaní staré omítky byly nalezeny dva znaky – prvý lze popsat takto: na štítu španělského typu tři kosy v červeném poli, u něho nápis Jan z Kozojed, a blason druhého je takovýto: štít s holubicí držící zelenou ratolest, u něho nápis Václav z Kounic. Současně byla obnovena druhá skupina erbů, kterou tvořil městský znak, dvouhlavý císařský orel a dva erby – troje černé parohy jelení v zlatém poli, s nápisy „Otto Purghrabie z Donina“ a „Wladislav Purghrabie z Donina. Tato skupina, která spolu s obrazy čtyř evangelistů tvořila výzdobu klenby presbytáře, je dávána do souvislosti z výmalbou kostela, ke které došlo r.1614 a za jejího autora je považován Matouš Šafránek a jeho pomocníci.( 3.) </span> </div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">To co nás na tomto popisu zaráží a budí naší pozornost jsou dvě věci – za prvé: až na erb rytířů z Kozojed nelze ztotožnit popsané znaky s erby šlechtických rodů, ke kterým náleží osoby z nápisů a za druhé: jaký vztah měli tyto šlechtici ke kostelu, potažmo ke Slanému. V tomto případě jsou nejlépe zdokumetovány přátelské styky purkrabí z Donína.</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;"><b>a.) Erby</b></span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Kdybychom se pokusili určit jednotlivé znaky pouze podle jejich popisu, došli bychom pravděpodobně k těmto závěrům. Prvý znak lze připsat Kozojedským z Kozojed, alespoň v tom případě, že budeme vycházet z toho jak jej popsal A. Sedláček. ( 4 .). </span> </div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">U druhého bychom s největší jistotou uvažovali o některé větvi vladyckého rodu ze Zásmuk, jenž měla od 16.století ve znaku holubici s olivovou větvičkou v zobáku. Erb se znamením holubice dále užívali některé šlechtické rody usídlené na Časlavsku a Kouřimsku. Patří k nim vladykové z Klučova, Bukovna a z Mlékovic. Z Tachovska je znám rod Holubů ze Štokova, erbu stříbrného holuba na modrém štítě. K erbu Zásmuckých ze Zásmuk byl r. 1594 přijat lomnický měštan Jan Šípař, jenž proto užíval shodný znak jako zmínění vladykové. Avšak těžko lze štít s holubicí či holubem spojovat z rodem Kouniců. Ten užíval erb dvou zkřížených stříbrných leknínů v červeném poli.( 5.)</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Zbývající dva šlechtické erby, bychom dle jejich popisu určili jako znamení některého příslušníka šlechtického rozrodu Hroznatovců, nazvaného F. Palackým dle bl. Hroznaty, a k němuž řadíme rody pánů z Vrtby, z Gutštejna, z Krašova a další. Těžko by nás však napadlo je spojovat s purkrabími z Donína, jejichž znakem byly dva zkřížené stříbrné parohy v modrém poli. V daném případě lze uvažovat, že původní erby jenž patřily k výmalbě z r. 1614 byly v průběhu staletí přemalovány do podoby, jak jí popsal ve svém díle F. Velc. ( 6.) </span> </div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;"><br />
<b>b.) Nápisy</b></span></div><ol style="font-weight: normal;"><li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">z Kozojed</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div></li>
</ol><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Rodová tvrz vladyků se nacházela ve vsi Kozojedy, ležící na rozhraní Lounska a Rakovnicka 17 km od Nového Strašecí. Prvními známými představitele rodu jsou Dalibor a jeho příbuzný Pakoslav, ktěří jsou uváděni r. 1316 jako majitelé této vsi a snad také již stojící tvrze. Dalibor padl r. 1346 v bitvě u Kresčaku a jeho potomci drželi rodový statek až do 15.století, kdy pravděpodobně tvrz zanikla, neboť se již neobjevuje dále v pramenech. Rod rytířů z Kozojed se zatím rozrůstal a získával majetek i jinde Čechách. Kterého člena rodu jménem Jan se týkal nápis v slánském kostele? Nevíme. Mohl to být třeba Jan st. z Kozojed, jenž zastával v letech 1454 – 1459 úřad purkrabího na Křivoklátě. Nebo syn Aleše z Kozojed a v Mněteši, purkrabího na Budyni a později na Mšeném, který spolu s otcem vedl dědický spor z bratrem Daliborem (+1498). Též to mohl být jiný příslušník dynastie, jenž byl podobně jako Václav Dalibor z Kozojed ve službách Martiniců na Smečně. Avšak ani pro jednu z těchto variant nemáme nezvratné důkazy. ( 7.)</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><ol start="2" style="font-weight: normal;"><li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">z Kounic</span></div></li>
</ol><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Již rozbor erbu Václava z Kounic nás vede k otázce, zda je možno ho pokládat za příslušníka česko - moravského rodu Kouniců. Ten patřil ke skupině rodů ( páni z Újezdce a Kunic, páni z Talmberka, Černičtí z Kácova, Rychnovští z Rychnova a páni z Martinic ), jenž měla na štítě znamení lekna, což by snad svědčilo o jejich společném původu. Nejstarší doklady v písemných pramenech hovoří o předcích pánů z Kounic již v první polovině 13.století. Rod se dělil na dvě linie: Stošů , jenž se dále rozpadla na větev českou a moravskou, a Šišků. Co by mohlo spojovat tuto dynastii, jejichž majetek ležel převážně na Moravě, s naším městem? Na Slánsku patrně nedrželi Kounicové žádné statky. Víme pouze o jedné člence rodu, která v předbělohorské době žila v slánském kraji. Byla jí Žofie Stošová z Kounic, které její manžel Václav Litmír z Háje r.1555 zapsal jmění na tvrzi Přerubice, ležící nedaleko Mšena. Jestli je ona vodítkem pro řešení našeho problému s druhým nápisem v svatogothardském chrámu, nedokážeme říci. ( 8.)</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><ol start="3" style="font-weight: normal;"><li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;">Purkrabí z Donína</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div></li>
</ol><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;"><span style="font-weight: normal;">Jedině v tomto případě nemáme problém ztotožnit nápisy s konkrétními osobnosti a vysvětlit jejich vztah k chrámu i městu. Prapředkem tohoto rodu byl Jindřich z Rotova, jenž se stal r.1152 purkrabím na hradě Donín v Sasku. Jelikož jeho potomci vykonávali hodnost purkrabích na tomto hradě dědičně, začali se páni z Rotova nazývat purkrabími z Donína. Tento nezvyklý přídomek užívali i poté co již tento úřad nezastávali. Od počátku 13.století až do roku 1402 zůstával hrad Donín nepřetržitě v rukách českých panovníků a rod purkrabích z Donína se začal usazovat v Čechách a hlásil se k české šlechtě. Za Lucemburků se upravil vztah hradu k Českému království tak, že se z něho stalo zahraniční léno Koruny české. Avšak r. 1402 dobyl míšenský markrabě Vilém a připojil ho k Míšni. Až do 17.století trvaly snahy Koruny o zachování lenních nároků, avšak bylo dosaženo pouze částečných úspěchů. Rod Donínů, který se mezitím rozkošatěl do mnoha větví, byl nucen oželet ztrátu úřadu. V Čechách usazená větev se začala dělit na dvě linie – benátskou a újezdeckou. Nás bude zajímat především ta druhá, jejíž někteří zástupci se stali majiteli Bílého </span></span><span style="font-size: small;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-weight: normal;">Újezdce*, nedaleko Smečna, a na slánském předměstí držela stavení, v kterém pobývali při svých návštěvách města. Zakladatel linie Bedřich purkrabí z Donína získal Újezdec před r.1457, jelikož však on ani dvě po něm následující generace zde nesídlili, zdejší tvrz zpustla. R. 1542 vložil jeho vnuk Jan celou ves s mlýnem a jiné dědictví po dědu zděděném do obnovených zemských desek. Zemřel po r. 1553 a zanechal čtyři syny, kteří si r.1558 otcův majetek rozdělili. Újezdecký dvůr připadl Kamilovi a Janovi, přičemž první z nich zde nechal vybudovat novou tvrz. Jelikož r.1563 zemřel bezdětný připadla jeho polovina dvora Janovi a ten celý statek ještě téhož roku prodal bratru Václavovi a vystěhoval se do Bavor. Václav během svého života několikrát zastával funkci hejtmana slánského kraje za stav panský. Slánský děkan Vavřinec Leander Rvačovský mu dedikoval své dílo o masopustu. R.1589 chtěl Bílý Újezdec prodat císaři Rudolfu II., ale nakonec se transakce neuskutečnila. Takže se opět po jeho smrti (1598/1599) stal znovu předmětem dědictví. R.1601 došlo mezi jeho syny k dohodě, podle které Vladislav a Otta postoupili za finanční vyrovnáni újezdecké panství bratrovi Bedřichovi. Ten je dnes známý především jako renesanční cestovatel a autor cestopisu. Jako jediní z bratrů konvertoval na katolickou víru a r.1602 se oženil s Isoldou z Martinic, dcerou smečenského souseda Jaroslava Bořity z Martinic, avšak za tři roky ovdověl. Zapojil se podobně jako jeho otec do veřejného života. Zastával několikrát funkci hejtmana slánského kraje. Byl císařským radou, přísedícím u zemského soudu a relátorem při zemských deskách. Jeho cestovatelská vášeň, půjčky císaři Rudolfovi a jeho nástupci Matyášovi, ale i podpora jezuitů způsobila, že se značně zadlužil, takže byl nucen prodat své rodové sídlo. To r.1611 od něj koupil jeho bývalý tchán. Po Bílé hoře nebyl mezi těmi katolíky, kteří se obohatili z konfiskací majetků protestantů, přestože pohledávky u císařské komory nebyly po řadu let vyrovnány. Zemřel r. 1634 téměř opuštěn a v takové chudobě, že nezbylo nic, čeho by mu mohl být pohřeb vystrojen. Jeho bratři Vladislav a Otto oproti němu zůstali věrni otcovské víře až do své smrti. Dostali se proto se svým bratrem a Jaroslavem Bořitou z Martinic do sporu, který vyvrcholil jejich listem defenzorům, jenž měli dohlížet na dodržování svobody vyznání zaručené Rudolfovým Majestátem. Zastali se totiž podaných ze vsi Přelíce, která patřila k ujezdeckému panství, jenž byly vystaveny rekatolizaci ze strany nové vrchnosti. R.1614 patrně finančně přispěli na novou výmalbu slánského kostela sv.Gotharda. O tři roky se později účastní volebního sněmu, který ustanovil Ferdinanda Štýrského novým českým králem. Jsou účastníky českého stavovského povstání. R. 1620 výmírá po smrti Jana purkrabího z Donína benátská linie rodu. Majetek zemřelého panství lemberské proto měli zdědit Fridrich, Vladislav a Ota, avšak dluhy na něm ležící tomu fakticky zabránily. Po potlačení povstání byli odsouzeni konfiskační komisí ke ztrátě majetku, Otto r.1622 přišel o dvě třetiny a Vladislav v následujícím roce o polovinu svého jmění. R.1623 postoupily bratři z Donína své nároky na Lemberk Albrechtu z Valdštejna. Ten koupil statek jako konfiskát od královské komory. Ta pak měla podle rozhodnutí českého místodržitele Karla z Lichenštejna r.1626 vyplatit Donínům 9 500 kop míšenských, z nichž připadlo královskému fisku z dílu Ottova 3 166 kop míšen. a z dílu Vladislavova 2375 kop míšen. Nakonec však zůstala celá suma královské komoře. R.1628 totiž předtím než odešli do ciziny, protože nechtěli přestoupit na katolický víru, prodali bratrovi Fridrichovi svůj dům na Novém městě pražském, jenž neuvedli při svém odsouzení jako svůj majetek. Otto se r.1631 při saském pádu vrátil z emigrace do vlasti. Zato byl odsouzen r.1634 novou konfiskační komisí ke ztrátě všeho jmění. Zbytek života pak z manželkou Kateřinou Voděradskou z Hrušovan dožil v exilu v Dráždanech, kde r.1640 zemřel. Jeho bratr Vladislav byl zabit vojáky r.1642 u Mužákova. Tím vyhasla celá česká větev purkrabích z Donína. ( 9.)</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">Heraldická výzdoba kněžiště nepřečkala 19.století. Nejprve byla r.1874 zabílena a následně odstraněna při opravě kostela r.1890, kdy byly pod ní nalezeny starší nástěnné malby z druhé poloviny 15.století. Naše znalosti o ní se tak zakládají pouze na tom, co nám sdělují z té doby publikované popisy chrámu. Co lze o ní tedy na závěr říci ? Šlechtické erby patřily patrně donátorům kostela. S jistotou to tak lze říci o znacích náležících Vladislavovi a Ottovi purkrabím z Donína, jejichž osudy jsou dobře zmapovány. Podoba znaků, jak byla popsána, je patrně výsledkem pozdější neodborné přemalby. Není pochyb, že součástí výzdoby kostela byl erb vladyků z Kozojed, kteří našli působiště i na Slánsku, takže jejich kontakty s naším městem jsou více než reálné. Určit však konkretní osobu Jana z Kozojed a popsat jeho vztah ke Slanému bohužel neumíme. Podobně je tomu tak i u Václava z Kounic. V tomto případě však panují nejen pro podobu znaku pochybnosti o tom, zda se jedná o člena rodu Kouniců a zda vůbec nedošlo k nesprávné interpretaci příslušného nápisu. Jako jediným záchytným bodem se nám prozatím jeví manželka Václava Litmíra z Háje Žofie Stošová z Kounic. Odpovědi na dané otázky, by nám snad v budoucnu mohlo přinést bádání v archívech.</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;">…<span style="font-size: small;">................................</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">* R.1789 ves přejmenována na Šternberk</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">Poznámky:</span></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><br />
</div><ol style="font-weight: normal;"><li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">Dějiny a popis chrámu především Ferdinand Velc, Soupis památek historických a uměleckých památek v politickém okresu Slánském, Praha 1904, Zdeněk Wirth, Děkanský kostel sv. Gotharda ve Slaném, Slánský Obzor XIV, 1906, Antonín Podlaha , Posvátná místa království Českého, díl VII. Vikariát Slánský, Praha 1913, Emanuel Poche a kol., Umělecké památky Čech, díl 3, Praha 1980 a další. Nejnověji pak Vladimír Přibyl a kol., Sv.Gothard ve Slaném v proměnách věků. 1137 – 2007, Slaný 2007.</span></div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">Jedná se především o popis Ferdinanda Velce, Soupis …., Ferdinanda Břetislava Mikovce, Starožitnosti a Památky země České, Praha 1860 a Františka Beneše, Z cesty po Rakovnicku, Žatetecku a Loketsku – Slane, Památky archeologické a místopisné, díl VIII.(1868 - 1869), roč.1868. Na to, že popis erbů připisovaných purkrabím z Donína není shodný se skutečnou podobou jejich rodového znaku poprvé upozornil Tomáš Raichl, Matouš Šafránek (Crocinus, Jednuška) – život a malířské dílo, Slánský Obzor 16, 2009, který však tento rozpor přičítá na vrub autorům blasonu F.Velcovi a F.Benešovi.</span></div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">Srov. Tomáš Raichl, Matouš Šafránek....</span></div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm; text-decoration: none;"><span style="font-size: small;">Viz. August Sedláček, Českomoravská heraldika II. Část zvláštní, Praha 1925 reprint 1997. Jinou podobu však uvádí Milan Mysliveček, Erbovník, Praha 1993 – červeno-zlatě polcený štít, v červeném poli tři zlaté koule (2,1).</span></div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;"><span style="font-size: small;"><span style="text-decoration: none;"><span style="font-weight: normal;">Viz. August Sedláček, Českomoravská......., Milan </span></span></span>Mysliveček, Erbovník.......</div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">Tamtéž. Je velice nepravděpodobné, že by k nesprávnému vyobrazení erbů došlo v době výmalby.</div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">Viz. kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III – Severní Čechy, Praha 1984, August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého, sv.VIII – Rakovnicko, Slánsko, Praha 1891</div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;">Viz. August Sedláček, Českomoravská, -//-, Hrady, zámky a tvrze VIII.., Jan Halada, Lexikon české šlechty <span style="font-weight: normal;">I, Praha 1992, Ottův slovník naučný I - XXVIII, Praha 1888 – 1908</span></div></li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0mm;"><span style="font-weight: normal;">K purkrabím z Donína obecně – Josef Janáček, Jiří Louda, České erby, Praha 1988, Jan Halada, Lexikon české ….., Ottův slovník ….., k Bílemu Újezdu – August Sedlaček, Hrady, zámky, tvrze..VIII..., kol, Hrady, zámky...III.- Severní Čechy, úřad hejtmana slánského kraje – Petr </span>Mareš, Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorské období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/ 1564 – 1616/1617, Praha 2009, k Fridrichu z Donína – Antonín Grund, Cestopis Bedřicha z Donína, Praha 1940, Michael Borovička, Oběť renesanční cestovatelské vášně, Lidé a země, roč.2008/8, k Vladislavovi a Ottovi purkrabím z Donína – list defenzorům: Václav Šubrt, Apologie druhá stavův království Českého, tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí spůsobou přijímajících, Praha 1862, Lemberk: August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze.., sv. X - <span style="font-weight: normal;">Boleslavsko, Praha 1895, konfiskace: Tomáš Václav Bílek, Dějiny konfiskací po r.1618, 2. sv, Praha 1882 – 1883.</span></div></li>
</ol><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><ol start="2" style="font-weight: normal;"><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div></ol><ol start="2" style="font-weight: normal;"><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div></ol><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div></div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"><br />
</div><div align="JUSTIFY" style="font-weight: normal; margin-bottom: 0mm;"></div>Pavel Zděnovechttp://www.blogger.com/profile/13674987126316498082noreply@blogger.com0