Prašná brána v Praze

Naše vnímání mnohých středověkých památek je ovlivněno tím, jak si architekturu té doby představovali naši předkové v 19.století. Nejcharakterističtějším příkladem je dnešní podoba hradu Karlštejna. Nejinak je tomu v případě pražské Prašné brány, jejíž současný vzhled je z převážné části dílem architekta Josefa Mockera. ( 1.)

• a.) Historie stavby

Počátky brány dnes zvané Prašná jsou nerozlučně spojeny s existencí Králova dvora. Ten v osmdesátých letech 14.století nechal vystavět Václav IV. a jako sídlo českých panovníků poté sloužil téměř sto let, než se r. 1384 Vladislav II. Jagellonský rozhodl přestěhovat na Pražský hrad. ( 2.)

Nedaleko dvora stávala tzv. Králova věž, s ním spojená pavlačí, a blízko ní jako součást staroměstského opevnění brána, které se na sklonku její existence říkalo Odraná. Jak napovídá název její stav byl v 15. století takový, že se Staroměstští rozhodli jí zbořit a vystavět v těchto místech věž novou. Jelikož však po vzniku Nového Města pražského staroměstské hradby pozbyly svého účelu, byla nová stavba koncipována především jako objekt reprezentační, náležící ke královské rezidenci. ( 3.)

Jak se píše ve Starých letopisech pražských základní kámen Nové věže položil 20.března 1475 sám Vladislav II. Její výstavbou byl. zprvu pověřen pražský mistr Václav ze Žlutic. Již roku 1476 však byl přizván jako spolupracovník zednického mistra bakalář Matěj Rejsek, rektor týnské školy, jehož úkolem bylo především pořízení kamenné výzdoby. Ten byl nakonec r. 1478 pověřen vedením celé stavby. ( 4.)

Zda bylo při jejím budování využito základů staré brány, nevíme. Nová věž měla půdorys čtverce se stranou 21 loket, čili půl provazce po 42 loktech. Byla vysunuta do městského příkopu a měla předsazený zděný můstek. Orientována rovnoběžně s východozápadním křídlem Králova dvora pak stála od něho ve vzdálenosti 42 lokty. Z královské rezidence byla přístupna pavlačí, která byla postavena pravděpodobně na parkánové zdi. ( 5.)

Patrně finanční problémy a to, že panovník opustil své staroměstské sídlo však způsobilo to, že dílo zůstalo nedokončené. Investoři stavby, měšťané Starého města, rozhodli o tom. že r. 1389 nedostavěná brána byla přikryta prozatímním krovem a mistr Rejsek osadil jen část původně zamýšlené sochařské výzdoby fasády. K dalším nepatrným úpravám pak došlo až v 16 století za primátora Krocína z Drahobejle. Po zrušení pavlače, jenž byla dosud jediným přístupem do brány, došlo k vybudování nového vchodu a k severní stěně přistavěno točité schodiště. Podobu brány v té době zachytil Roelant Savery. ( 6.)

Prašná brána byla vyšší, než jak jí známe. Věž má ještě jedno horní podlaží, které na pozdějších vedutách již chybí. Podstatně se liší od od Mockerem provedené podoby. Nad velkou hlavní římsou bylo místo dnešních čtyř, osm věžic arkýřově vyložených před mohutnou zdí ukončenou cimbuřím. Prozatímní krov vysoké valbové střechy má rovnoběžný s průjezdem s průjezdem brány, věžičkám střechy chybějí. ( 7.)

Po další staletí však stavba pro, kterou nebylo smysluplné využití chátrala, než na počátku 18.století bylo rozhodnuto z ní udělat skladiště střelného prachu. To dalo bráně její dnešní název. Ani pak se však nedočkala řádné údržby a její stav se nadále zhoršoval. Značně poškozena byla r 1757 při obléhání Prahy pruským vojskem. Část poničené výzdoby je pak r.1799 odstraněna. Havarijní stav však nadále trvá, r 1817 spadly nějaké další kusy a věž začala ohrožovat své okolí. Současně začíná být překážkou pro vzrůstající dopravu. V následujícím roce padne návrh, aby byla zbořena, protože ohrožuje chodce a brání v komunikaci. Naštěstí se to nepodaří prosadit, ale je rozhodnuto o odstranění další části výzdoby. R. 1823 jsou na věž umístěny hodiny. Tento vzhled brány známe již se starých fotografiích. ( 8.)

Konečně v druhé polovině 19.století bylo přistoupeno k rekonstrukci a dostavbě brány v novogotickém slohu. Ta byla svěřena architektu Josefu Mockerovi a uskutečnila se v letech 1876 – 1892. Byla vedena v duchu purismu, což mimo jiné znamenalo, že z této pozdně gotické památky byly odstraněny všechny pozdější přídavky, jako např. renesanční portál u šnekového schodiště. V souladu se zásadami tehdejší neogotické estetiky nedošlo k pouhé obnově středověké podoby brány, ale k přestavbě jenž měla zvýraznit podle dobového mínění charakteristické prvky tohoto druhu staveb. V rozporu s původním záměrem stavby byla dostavba vedena v duchu myšlenky, že má být doložen její fortifikační účel. ( 9.)

Brána byla opatřena novou dlátkovou střechou a strážním ochozem se čtyřmi baštovitými věžičkami. Nově byla dotvořena složitá struktura původně gotických arkatur, která člení průčelí. Ostatní zachovalá výzdoba byla buď doplněna o chybějící části nebo nahrazena kopiemi. Došlo také k jejímu rozšíření o další zcela nové prvky podle ideového návrhu Wacslawa Wladiwoje Tomka. Mockerovým dílem jsou také všechny hvězdicové a síťové klenby brány, nad přízemím s návazností na původní konsoly, v 1.patře jehlancové, ve 2.patře doplněné alegorickými ženskými postavami. ( 10.)

Obnova byla definitivně ukončena r. 1909. Za dva roky poté byla brána propojena zasklenou pavlačí s Obecným domem, jenž stojí na místě zbořeného Králova dvora. Znovu byla věž restaurována v letech 1960 – 1963 a 1992 – 1993. ( 11.)

• b.) Ikonografie výzdoby

Stavba, jenž měla být obdobou antického triumfálního oblouku, byla budována měšťany Starého města jako výraz jejich sebevědomí a reprezentace, jako dar mladému králi, vedle něhož se staví takřka do stejné úrovně. Tomu měla odpovídat bohatá sochařská výzdoba brány zamýšlená jako památník tehdejší politické a náboženské symbiózy utrakvistického města a katolického panovníka. Tuto základní ideu hlásají i zachovalé nápisy na římse mezi přízemím a prvním patrem východní i západní strany. ( 12.)

Rekonstruovat původně navrženou podobu výzdoby je však pro její fragmentární zachovalost velmi obtížné. Vychází se z předpokladu, že vzorem pro ni byla Staroměstská mostecká věž. Vladislavská gotika vědomě svým historismem navazovala na lucemburskou dobu. Rejskova dílna tak kráčela ve stopách parleřovské huti. Je tedy pravděpodobné, že také trojdílný rozvrh ikonografie mostecké věže měl být napodoben i na Prašné bráně. Střed průčelí z obou stran tak měli zdobit sochy trůnících panovníků, nad nimi v úrovni 2.patra měli stát sochy reprezentující oblast nebeskou a přízemí bylo vyhrazeno zásadně žánrovým výjevům. Ty se dodnes zachovaly. V tom, že součástí výzdoby měly být sochy panovníků, pro které byly připraveny výklenky v úrovni 1.patra, se badatelé shodují, ale zda měla obsahovat i náboženské motivy se jejich mínění různí.( 13.)

Zachovalou část původní výzdoby lze rozdělit do tří skupin: a.) heraldické motivy, b.) vegatibilní a zoomorfní ornamenty a c.) motivy figurální. Prvou tvoří na střední ose průčelí pod velkým oknem umístěný znak Starého města a nad ním ve štítu okna erb Českého království. Druhou zastupuje výzdoba na četných konzolách, hlavicích a římsách ( např. heraldicky pravidelná dvojice ptáků se spletenými krky, dvojice zvířat se spletenými ocasy ). Nejzajímavější je pak ta třetí do níž spadají žánrové motivy ( např. mladík dává dívce měšec ), figury s páskami ( např. poprsí rytíře, stavitelův autoportrét) či chrliče s lidskou podobu. Žánrové motivy ( šašek a dívka hrající na loutnu ) snad mají spojitost s dvorským prostředí. Matěj Rejsek tak chtěl patrně vyjádřit charakter stavby jako součásti královské rezidence. S tím asi souvisí i bohatě zdobené původní klenební konzole v obytných prostorách 1. a 2. patra věže. ( 14.)

Dnešní podoba výzdoby je výsledkem rekonstrukce, jenž proběhla v 19.století. Tomkem navržená ikonografie se patrně přibližuje původnímu záměru středověkých stavitelů brány, je však rozšířena o další prvky. Do dosud prázdných výklenků byli umístěny sochy českých panovníků ( na východní straně Přemysl Otakar II. a Karel IV., na západní Jiří z Poděbrad a Vladislav II.). Po stranách jsou doprovázeny erby zemí, kterým vládli. Zemské erby se pak objevují též ve výzdobě kleneb, vitráží a horního ochozu. V rozích jsou alegorie panovnických ctností ( Trpělivost a Síla, Moudrost a Spravedlivost ). Nad sochami panovníků jsou andělé a na čtyřech rohových sloupech je vždy lev se znakem Starého Města pražského. Konzole v druhém patře byli. osazeny sochami zemských patronů ( sv. Václava, sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv Zikmunda, sv. Cyrila a sv. Metoděje ), v jejich středu na východní straně Kristus, na západní straně Madona. Průčelí do Celetné ulice nese sochy Adama a Evy, protilehlé sochy apoštolů Petra a Pavla. Nově zbudovaný ochoz je ozdoben především znaky královských měst. V průjezdu jsou vytesány bysty těch, kteří se o obnovu brány zasloužili a to: starosty města Prahy Dr. Tomáše Černého, architekta Josefa Mockera, městského radního Josefa Kanderta a ing. Václava Taťouna, který prováděl stavební dozor. Na této výzdobě se podíleli významní čeští sochaři, z nichž lze připomenout např. Bohuslava Sniricha nebo Ludvíka Šimka. ( 15.)

Volba soch zobrazených panovníků byla dána tehdejším pohledem na české dějiny. Vedle Vladislava, jehož z výzdoby nešlo vyloučit, byli proto zvoleny ty nejvýraznější osobnosti, jenž Čechám vládli do konce 15. století. Pro jejich podobu mohl být využit i bohatý středověký ikonografický materiál. V případě Přemysla Otakara II. šlo využít jeho parleřovský náhrobek ve sv. Víta nebo portrét ve Zbraslavské kronice. Socha Otce vlasti, Karla IV, je fakticky nápodobou skulptury ze Staroměstské mostecké věže. Podobu husitského krále, Jiřího z Poděbrad, známe z kronik. Vladislav je pak zobrazen ve Svatováclavské kapli v katedrále sv Víta nebo na hradě Křivoklátě. ( 16.)

Již ve své době výsledná podoba Prašné brány vzbuzovala značné rozpaky. Její rekonstrukce byla uvedena jako příklad falešné touhy po zkrásnění v díle Maxe Dvořáka Katechismus der Denkmapflege. Důvodem pro takový postup byla Mockerova snaha začlenit obnovu památky do soudobé ( neogotické ) tvorby. Přesto však jeho činnost nelze zcela zatratit, jelikož špatný stavební stav objektu v mnoha případech nedovoloval jiný než radikální postup, jenž znamenal výměnu původních částí novými. Také co se týká vzhledu brány, je dnes těžké si představit jinou podobu než jí dal Josef Mocker. Máme ji již vžitou, podobně jako je tomu v případě Karlštejna, a vnímáme jí jako by takovou byla od nepaměti. ( 17.)

…............................................................................................................................................................

Poznámky:

1.) Literatura k Prašné bráně: W.W.Tomek , Josef Mocker, Prašná věž v Praze, Praha 1889, Ant. Cechner, Sochařská výzdoba Prašné brány v Praze, in Památky archeol. a místop. XXV, 1926/27, V Šperling, Obnova Prašné brány, in Památková péče 24, 1964, Z. Fišera, Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2007, kol., Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, Praha 1996 a další. K osobě Josefa Mockera viz. T. Petrasová, Josef Mocker 1835 – 1899 stavitel katedrály, Praha1999.

2.) Ke Královu dvoru viz. V. Lorenc, Nové Město pražské, Praha 1973

3.) Stará brána po dobu své existence dostala několik názvů a je v pramenech označována jako brána Mikuláše od Věže nebo sv. Ambrože. Jednalo spíše o menší bránu či fortnu. Označení Králova věž se v městských knihách z let 1447 a 1449 patrně vztahuje i na bránu viz W. W. Tomek, Dějepis města Prahy, díl I. II. VIII., Praha 1855, 1871, 1891, V. Lorenc, Nové Město …...

4.) K osobě a dílu Matěje Rejska viz. B. Kraus, Mistr české gotiky Matěj Rejsek z Prostějova, Prostějov 1946

5.) Popis podle V. Lorence, Nové město…...

6.) V otázce, kdy došlo k zastavení výstavby se badatelé neshodují, někteří usuzují že se tak stalo ihned po odchodu krále z Králova dvora, jiní se domnívají, že se tak stalo až na počátku 16.století. R.1489 je považován za rok, kdy Rejsek odešel z Prahy do Kutné Hory a předpokládá se tedy, že v tomto roce byla nejpozději stavba přerušena viz literatura v předchozích poznámkách.

7.) Podle V. Lorence, Nové Město....

8.) Fotografie a vyobrazení brány mimo výše zmíněné literatury těž v J. Špaček, Dějiny kráčely kolem Prašné brány, Praha 2009

9.) K otázce purismu a neogotického stylu viz T. Petrasová, Josef Mocker …....

10.) Viz kol. Umělecké památky Prahy …..

11.) Viz. kol. Pražská architektura, Významné stavby jedenácti století, Praha 1990

12.) Na východní straně je to staročeský nápis: „Leta bozieho MCCCCCLXXV dvaczaty den brezna miesiece Wladislaw kral nayiasniessi s pomoczi Boha prwni kamen teto wize zalozil gest, kterazto naklady wlastnimi miesstian a obcze slawneho miesta Stareho prazskeho ke cztia ku oslawie obywatelom miesta giz psaneho wyzdwizena gest.“ Na západní se poté nachází latinský nápis v českém překladu tohoto znění: „Zříš tu obzvláště velikou stavbu, založenou rukou jasného Vladislava krále, zrozeného ze vznešené krve knížat, králů i císařů, roku tisího čtyřstého sedmdesátého pátého, staví jí, zvelebuje i dokončuje svými náklady znamenité a slavné Staré město pražské, hlava, ozdoba i sláva království. Nechť dlouho stojí nepohnutě, nechť stojí šťastně mnohé věky.“ K ikonografii viz. kol. Pozdně gotické umění v Čechách ( 1471 – 1526 ), Praha 1984 a nápisy dle B. Krause, Mistr české …....

13.) O rekonstrukci zamýšlené výzdoby se pokusil J. Homolka. Podle něho západní průčelí měli zdobit sochy Václava IV. a Karla IV, východní průčelí poté podoby Vladislava Jagellonského a Jiřího z Poděbrad. Konzoly v úrovni druhého patra měli podle jeho názoru nést sochy zemských světců ( Vít, Václav, Vojtěch, Zikmund, Prokop, Ludmila, Cyril a Metoděj ), doprovázejících ústřední sochy Krista na jedné a Marie na straně druhé. Viz. Pozdně gotické …..

14.) Poprsí rytíře opatřené páskou s latinským nápisem tohoto znění : „Hle, Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou, tito nechť prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro“ je nad průjezdem na východě. Na opačné straně se nachází Rejskův autoportrét, jenž drží pásku s touto latinskou prosbou: „Ó měšťané, nedopusťte zlým lidem, kteří žijí bez zákona, působiti násilí mně, nádobě ušlechtilé.“ Další poprsí rytíře, jenž je umístěno na východní straně pod velkým oknem v 1.patře, je ovinuto páskou, jenž má tento text „Raysek de Prostieyov Bacc. Pragn. 1477“ Na západní straně na tomtéž místě je poprsí anděla po stranách obklopeného páskou s nápisem :“Matheus Raysek me fecit“ Viz. B. Kraus, Mistr české …..

15.) Zemské znaky : Přemysl Otakar - vpravo český, pod ním rakouský, vlevo moravský, pod ním štýrský, Karel IV – vpravo říšský, pod ním lucemburský, vlevo český, pod ním sulzbachský, Jiří z Poděbrad – vpravo český, pod ním slezský, vpravo moravský, pod ním dolnolužický, Vladislav – vpravo český, pod ním moravský, vlevo uherský, pod ním slezský. Ve výzdobě bylo dále užito erbů Horní Lužice, Kladska a Jagellonců. Ochoz je ozdoben takto: na západní straně znaky Domažlic, Loun, Plzně, Písku, a Berouna, na věžičce vlevo Malé Strany, vpravo Starého Města pražského, na straně jižní Kouřimi, Chrudimi, Českých Budějovic, Vysokého Mýta a Tábora, na vížce vlevo Čech, vpravo Moravy, na straně východní Jaroměře, Kolína, Hradce Králové, Českého brodu a Čáslavi, na věžičce vlevo Kutné Hory, vpravo Nové ho Města pražského, na straně severní Králova Dvora, Mělníka, Litoměřic, Nymburka a Ústí nad Labem, na vížce Slezska a Lucemburska. Popis výzdoby dle W.W.Tomek, Josef Mocker, Prašná věž …..

16.) Vybraní panovníci také významně zasáhli do dějin Prahy: Přemysl Otakar II. založil Menší Město pražské ( Malou Stranu ), Karel IV mimo jiné vybudoval Nové Město pražské a nechal postavit nový kamenný most, Jiří z Poděbrad pražským městům potvrdil a rozšířil jejich privilegia a s Vladislavem je spojena výstavba Prašné věže. Vzhledem ke Starému Městu by se však místo Přemysla Otakara hodil spíše jeho otec Václav I. jako jeho zakladatel, avšak ten se pro celkovou kompozici nehodil.

17.) K hodnocení díla J. Mockera viz. T.Petrasová, Josef Mocker …...