Prašná brána v Praze
Naše vnímání
mnohých středověkých památek je ovlivněno tím, jak si
architekturu té doby představovali naši předkové v 19.století.
Nejcharakterističtějším příkladem je dnešní podoba hradu
Karlštejna. Nejinak je tomu v případě pražské Prašné brány,
jejíž současný vzhled je z převážné části dílem architekta
Josefa Mockera. ( 1.)
- a.) Historie stavby
Počátky brány dnes
zvané Prašná jsou nerozlučně spojeny s existencí Králova
dvora. Ten v osmdesátých letech 14.století nechal vystavět Václav
IV. a jako sídlo českých panovníků poté sloužil téměř sto
let, než se r. 1384 Vladislav II. Jagellonský rozhodl přestěhovat
na Pražský hrad. ( 2.)
Nedaleko dvora stávala
tzv. Králova věž, s ním spojená pavlačí, a blízko ní jako
součást staroměstského opevnění brána, které se na sklonku
její existence říkalo Odraná. Jak napovídá název její stav
byl v 15. století takový, že se Staroměstští rozhodli jí
zbořit a vystavět v těchto místech věž novou. Jelikož však po
vzniku Nového Města pražského staroměstské hradby pozbyly svého
účelu, byla nová stavba koncipována především jako objekt
reprezentační, náležící ke královské rezidenci. ( 3.)
Jak se píše ve
Starých letopisech pražských základní kámen Nové věže
položil 20.března 1475 sám Vladislav II. Její výstavbou byl.
zprvu pověřen pražský mistr Václav ze Žlutic. Již roku 1476
však byl přizván jako spolupracovník zednického mistra bakalář
Matěj Rejsek, rektor týnské školy, jehož úkolem bylo především
pořízení kamenné výzdoby. Ten byl nakonec r. 1478 pověřen
vedením celé stavby. ( 4.)
Zda bylo při jejím
budování využito základů staré brány, nevíme. Nová věž
měla půdorys čtverce se stranou 21 loket, čili půl provazce po
42 loktech. Byla vysunuta do městského příkopu a měla předsazený
zděný můstek. Orientována rovnoběžně s východozápadním
křídlem Králova dvora pak stála od něho ve vzdálenosti 42
lokty. Z královské rezidence byla přístupna pavlačí, která
byla postavena pravděpodobně na parkánové zdi. ( 5.)
Patrně finanční
problémy a to, že panovník opustil své staroměstské sídlo však
způsobilo to, že dílo zůstalo nedokončené. Investoři stavby,
měšťané Starého města, rozhodli o tom. že r. 1389 nedostavěná
brána byla přikryta prozatímním krovem a mistr Rejsek osadil jen
část původně zamýšlené sochařské výzdoby fasády. K dalším
nepatrným úpravám pak došlo až v 16 století za primátora
Krocína z Drahobejle. Po zrušení pavlače, jenž byla dosud
jediným přístupem do brány, došlo k vybudování nového vchodu
a k severní stěně přistavěno točité schodiště. Podobu brány
v té době zachytil Roelant Savery. ( 6.)
Prašná brána byla
vyšší, než jak jí známe. Věž má ještě jedno horní
podlaží, které na pozdějších vedutách již chybí. Podstatně
se liší od od Mockerem provedené podoby. Nad velkou hlavní římsou
bylo místo dnešních čtyř, osm věžic arkýřově vyložených
před mohutnou zdí ukončenou cimbuřím. Prozatímní krov vysoké
valbové střechy má rovnoběžný s průjezdem s průjezdem brány,
věžičkám střechy chybějí. ( 7.)
Po další staletí
však stavba pro, kterou nebylo smysluplné využití chátrala, než
na počátku 18.století bylo rozhodnuto z ní udělat skladiště
střelného prachu. To dalo bráně její dnešní název. Ani pak se
však nedočkala řádné údržby a její stav se nadále zhoršoval.
Značně poškozena byla r 1757 při obléhání Prahy pruským
vojskem. Část poničené výzdoby je pak r.1799 odstraněna.
Havarijní stav však nadále trvá, r 1817 spadly nějaké další
kusy a věž začala ohrožovat své okolí. Současně začíná být
překážkou pro vzrůstající dopravu. V následujícím roce padne
návrh, aby byla zbořena, protože ohrožuje chodce a brání v
komunikaci. Naštěstí se to nepodaří prosadit, ale je rozhodnuto
o odstranění další části výzdoby. R. 1823 jsou na věž
umístěny hodiny. Tento vzhled brány známe již se starých
fotografiích. ( 8.)
Konečně v druhé
polovině 19.století bylo přistoupeno k rekonstrukci a dostavbě
brány v novogotickém slohu. Ta byla svěřena architektu Josefu
Mockerovi a uskutečnila se v letech 1876 – 1892. Byla vedena v
duchu purismu, což mimo jiné znamenalo, že z této pozdně gotické
památky byly odstraněny všechny pozdější přídavky, jako např.
renesanční portál u šnekového schodiště. V souladu se zásadami
tehdejší neogotické estetiky nedošlo k pouhé obnově středověké
podoby brány, ale k přestavbě jenž měla zvýraznit podle
dobového mínění charakteristické prvky tohoto druhu staveb. V
rozporu s původním záměrem stavby byla dostavba vedena v duchu
myšlenky, že má být doložen její fortifikační účel. ( 9.)
Brána byla opatřena
novou dlátkovou střechou a strážním ochozem se čtyřmi
baštovitými věžičkami. Nově byla dotvořena složitá struktura
původně gotických arkatur, která člení průčelí. Ostatní
zachovalá výzdoba byla buď doplněna o chybějící části nebo
nahrazena kopiemi. Došlo také k jejímu rozšíření o další
zcela nové prvky podle ideového návrhu Wacslawa Wladiwoje Tomka.
Mockerovým dílem jsou také všechny hvězdicové a síťové
klenby brány, nad přízemím s návazností na původní konsoly, v
1.patře jehlancové, ve 2.patře doplněné alegorickými ženskými
postavami. ( 10.)
Obnova byla
definitivně ukončena r. 1909. Za dva roky poté byla brána
propojena zasklenou pavlačí s Obecným domem, jenž stojí na místě
zbořeného Králova dvora. Znovu byla věž restaurována v letech
1960 – 1963 a 1992 – 1993. ( 11.)
- b.) Ikonografie výzdoby
Stavba, jenž měla
být obdobou antického triumfálního oblouku, byla budována
měšťany Starého města jako výraz jejich sebevědomí a
reprezentace, jako dar mladému králi, vedle něhož se staví
takřka do stejné úrovně. Tomu měla odpovídat bohatá sochařská
výzdoba brány zamýšlená jako památník tehdejší politické a
náboženské symbiózy utrakvistického města a katolického
panovníka. Tuto základní ideu hlásají i zachovalé nápisy na
římse mezi přízemím a prvním patrem východní i západní
strany. ( 12.)
Rekonstruovat původně
navrženou podobu výzdoby je však pro její fragmentární
zachovalost velmi obtížné. Vychází se z předpokladu, že vzorem
pro ni byla Staroměstská mostecká věž. Vladislavská gotika
vědomě svým historismem navazovala na lucemburskou dobu. Rejskova
dílna tak kráčela ve stopách parleřovské huti. Je tedy
pravděpodobné, že také trojdílný rozvrh ikonografie mostecké
věže měl být napodoben i na Prašné bráně. Střed průčelí z
obou stran tak měli zdobit sochy trůnících panovníků, nad nimi
v úrovni 2.patra měli stát sochy reprezentující oblast nebeskou
a přízemí bylo vyhrazeno zásadně žánrovým výjevům. Ty se
dodnes zachovaly. V tom, že součástí výzdoby měly být sochy
panovníků, pro které byly připraveny výklenky v úrovni 1.patra,
se badatelé shodují, ale zda měla obsahovat i náboženské motivy
se jejich mínění různí.( 13.)
Zachovalou část
původní výzdoby lze rozdělit do tří skupin: a.) heraldické
motivy, b.) vegatibilní a zoomorfní ornamenty a c.) motivy
figurální. Prvou tvoří na střední ose průčelí pod velkým
oknem umístěný znak Starého města a nad ním ve štítu okna erb
Českého království. Druhou zastupuje výzdoba na četných
konzolách, hlavicích a římsách ( např. heraldicky pravidelná
dvojice ptáků se spletenými krky, dvojice zvířat se spletenými
ocasy ). Nejzajímavější je pak ta třetí do níž spadají
žánrové motivy ( např. mladík dává dívce měšec ), figury s
páskami ( např. poprsí rytíře, stavitelův autoportrét) či
chrliče s lidskou podobu. Žánrové motivy ( šašek a dívka
hrající na loutnu ) snad mají spojitost s dvorským prostředí.
Matěj Rejsek tak chtěl patrně vyjádřit charakter stavby jako
součásti královské rezidence. S tím asi souvisí i bohatě
zdobené původní klenební konzole v obytných prostorách 1. a 2.
patra věže. ( 14.)
Dnešní podoba
výzdoby je výsledkem rekonstrukce, jenž proběhla v 19.století.
Tomkem navržená ikonografie se patrně přibližuje původnímu
záměru středověkých stavitelů brány, je však rozšířena o
další prvky. Do dosud prázdných výklenků byli umístěny sochy
českých panovníků ( na východní straně Přemysl Otakar II. a
Karel IV., na západní Jiří z Poděbrad a Vladislav II.). Po
stranách jsou doprovázeny erby zemí, kterým vládli. Zemské erby
se pak objevují též ve výzdobě kleneb, vitráží a horního
ochozu. V rozích jsou alegorie panovnických ctností ( Trpělivost
a Síla, Moudrost a Spravedlivost ). Nad sochami panovníků jsou
andělé a na čtyřech rohových sloupech je vždy lev se znakem
Starého Města pražského. Konzole v druhém patře byli. osazeny
sochami zemských patronů ( sv. Václava, sv. Víta, sv. Vojtěcha,
sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv Zikmunda, sv. Cyrila a sv. Metoděje ),
v jejich středu na východní straně Kristus, na západní straně
Madona. Průčelí do Celetné ulice nese sochy Adama a Evy,
protilehlé sochy apoštolů Petra a Pavla. Nově zbudovaný ochoz je
ozdoben především znaky královských měst. V průjezdu jsou
vytesány bysty těch, kteří se o obnovu brány zasloužili a to:
starosty města Prahy Dr. Tomáše Černého, architekta Josefa
Mockera, městského radního Josefa Kanderta a ing. Václava
Taťouna, který prováděl stavební dozor. Na této výzdobě se
podíleli významní čeští sochaři, z nichž lze připomenout
např. Bohuslava Sniricha nebo Ludvíka Šimka. ( 15.)
Volba soch zobrazených
panovníků byla dána tehdejším pohledem na české dějiny. Vedle
Vladislava, jehož z výzdoby nešlo vyloučit, byli proto zvoleny ty
nejvýraznější osobnosti, jenž Čechám vládli do konce 15.
století. Pro jejich podobu mohl být využit i bohatý středověký
ikonografický materiál. V případě Přemysla Otakara II. šlo
využít jeho parleřovský náhrobek ve sv. Víta nebo portrét ve
Zbraslavské kronice. Socha Otce vlasti, Karla IV, je fakticky
nápodobou skulptury ze Staroměstské mostecké věže. Podobu
husitského krále, Jiřího z Poděbrad, známe z kronik. Vladislav
je pak zobrazen ve Svatováclavské kapli v katedrále sv Víta nebo
na hradě Křivoklátě. ( 16.)
Již ve své době
výsledná podoba Prašné brány vzbuzovala značné rozpaky. Její
rekonstrukce byla uvedena jako příklad falešné touhy po zkrásnění
v díle Maxe Dvořáka Katechismus der Denkmapflege. Důvodem pro
takový postup byla Mockerova snaha začlenit obnovu památky do
soudobé ( neogotické ) tvorby. Přesto však jeho činnost nelze
zcela zatratit, jelikož špatný stavební stav objektu v mnoha
případech nedovoloval jiný než radikální postup, jenž znamenal
výměnu původních částí novými. Také co se týká vzhledu
brány, je dnes těžké si představit jinou podobu než jí dal
Josef Mocker. Máme ji již vžitou, podobně jako je tomu v případě
Karlštejna, a vnímáme jí jako by takovou byla od nepaměti. (
17.)
…............................................................................................................................................................
Poznámky:
1.) Literatura k Prašné
bráně: W.W.Tomek , Josef Mocker, Prašná věž v Praze, Praha
1889, Ant. Cechner, Sochařská výzdoba Prašné brány v Praze, in
Památky archeol. a místop. XXV, 1926/27, V Šperling, Obnova Prašné
brány, in Památková péče 24, 1964, Z. Fišera, Encyklopedie
městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 2007,
kol., Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, Praha 1996
a další. K osobě Josefa Mockera viz. T. Petrasová, Josef Mocker
1835 – 1899 stavitel katedrály, Praha1999.
2.) Ke Královu dvoru
viz. V. Lorenc, Nové Město pražské, Praha 1973
3.) Stará brána po
dobu své existence dostala několik názvů a je v pramenech
označována jako brána Mikuláše od Věže nebo sv. Ambrože.
Jednalo spíše o menší bránu či fortnu. Označení Králova věž
se v městských knihách z let 1447 a 1449 patrně vztahuje i na
bránu viz W. W. Tomek, Dějepis města Prahy, díl I. II. VIII.,
Praha 1855, 1871, 1891, V. Lorenc, Nové Město …...
4.) K osobě a dílu
Matěje Rejska viz. B. Kraus, Mistr české gotiky Matěj Rejsek z
Prostějova, Prostějov 1946
5.) Popis podle V.
Lorence, Nové město…...
6.) V otázce, kdy došlo
k zastavení výstavby se badatelé neshodují, někteří usuzují
že se tak stalo ihned po odchodu krále z Králova dvora, jiní se
domnívají, že se tak stalo až na počátku 16.století. R.1489 je
považován za rok, kdy Rejsek odešel z Prahy do Kutné Hory a
předpokládá se tedy, že v tomto roce byla nejpozději stavba
přerušena viz literatura v předchozích poznámkách.
7.) Podle V. Lorence,
Nové Město....
8.) Fotografie a
vyobrazení brány mimo výše zmíněné literatury těž v J.
Špaček, Dějiny kráčely kolem Prašné brány, Praha 2009
9.) K otázce purismu a
neogotického stylu viz T. Petrasová, Josef Mocker …....
10.) Viz kol. Umělecké
památky Prahy …..
11.) Viz. kol. Pražská
architektura, Významné stavby jedenácti století, Praha 1990
12.) Na východní
straně je to staročeský nápis: „Leta bozieho MCCCCCLXXV
dvaczaty den brezna miesiece Wladislaw kral nayiasniessi s pomoczi
Boha prwni kamen teto wize zalozil gest, kterazto naklady wlastnimi
miesstian a obcze slawneho miesta Stareho prazskeho ke cztia ku
oslawie obywatelom miesta giz psaneho wyzdwizena gest.“ Na západní
se poté nachází latinský nápis v českém překladu tohoto
znění: „Zříš tu obzvláště velikou stavbu, založenou rukou
jasného Vladislava krále, zrozeného ze vznešené krve knížat,
králů i císařů, roku tisího čtyřstého sedmdesátého
pátého, staví jí, zvelebuje i dokončuje svými náklady
znamenité a slavné Staré město pražské, hlava, ozdoba i sláva
království. Nechť dlouho stojí nepohnutě, nechť stojí šťastně
mnohé věky.“ K ikonografii viz. kol. Pozdně gotické umění v
Čechách ( 1471 – 1526 ), Praha 1984 a nápisy dle B. Krause,
Mistr české …....
13.) O rekonstrukci
zamýšlené výzdoby se pokusil J. Homolka. Podle něho západní
průčelí měli zdobit sochy Václava IV. a Karla IV, východní
průčelí poté podoby Vladislava Jagellonského a Jiřího z
Poděbrad. Konzoly v úrovni druhého patra měli podle jeho názoru
nést sochy zemských světců ( Vít, Václav, Vojtěch, Zikmund,
Prokop, Ludmila, Cyril a Metoděj ), doprovázejících ústřední
sochy Krista na jedné a Marie na straně druhé. Viz. Pozdně
gotické …..
14.) Poprsí rytíře
opatřené páskou s latinským nápisem tohoto znění : „Hle,
Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou, tito nechť
prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro“ je
nad průjezdem na východě. Na opačné straně se nachází Rejskův
autoportrét, jenž drží pásku s touto latinskou prosbou: „Ó
měšťané, nedopusťte zlým lidem, kteří žijí bez zákona,
působiti násilí mně, nádobě ušlechtilé.“ Další poprsí
rytíře, jenž je umístěno na východní straně pod velkým oknem
v 1.patře, je ovinuto páskou, jenž má tento text „Raysek de
Prostieyov Bacc. Pragn. 1477“ Na západní straně na tomtéž
místě je poprsí anděla po stranách obklopeného páskou s
nápisem :“Matheus Raysek me fecit“ Viz. B. Kraus, Mistr české
…..
15.) Zemské znaky :
Přemysl Otakar - vpravo český, pod ním rakouský, vlevo
moravský, pod ním štýrský, Karel IV – vpravo říšský, pod
ním lucemburský, vlevo český, pod ním sulzbachský, Jiří z
Poděbrad – vpravo český, pod ním slezský, vpravo moravský,
pod ním dolnolužický, Vladislav – vpravo český, pod ním
moravský, vlevo uherský, pod ním slezský. Ve výzdobě bylo dále
užito erbů Horní Lužice, Kladska a Jagellonců. Ochoz je ozdoben
takto: na západní straně znaky Domažlic, Loun, Plzně, Písku, a
Berouna, na věžičce vlevo Malé Strany, vpravo Starého Města
pražského, na straně jižní Kouřimi, Chrudimi, Českých
Budějovic, Vysokého Mýta a Tábora, na vížce vlevo Čech, vpravo
Moravy, na straně východní Jaroměře, Kolína, Hradce Králové,
Českého brodu a Čáslavi, na věžičce vlevo Kutné Hory, vpravo
Nové ho Města pražského, na straně severní Králova Dvora,
Mělníka, Litoměřic, Nymburka a Ústí nad Labem, na vížce
Slezska a Lucemburska. Popis výzdoby dle W.W.Tomek, Josef Mocker,
Prašná věž …..
16.) Vybraní panovníci
také významně zasáhli do dějin Prahy: Přemysl Otakar II.
založil Menší Město pražské ( Malou Stranu ), Karel IV mimo
jiné vybudoval Nové Město pražské a nechal postavit nový
kamenný most, Jiří z Poděbrad pražským městům potvrdil a
rozšířil jejich privilegia a s Vladislavem je spojena výstavba
Prašné věže. Vzhledem ke Starému Městu by se však místo
Přemysla Otakara hodil spíše jeho otec Václav I. jako jeho
zakladatel, avšak ten se pro celkovou kompozici nehodil.
17.) K hodnocení díla
J. Mockera viz. T.Petrasová, Josef Mocker …...
