Heraldické památky na slánských hřbitovech

Jedním z míst, kde se setkáváme s velkou koncentrací heraldických památek, jsou pohřebiště. Poté co se v důsledku josefínských reforem přestalo pohřbívat v kostelech, začaly také vyšší vrstvy většinou pochovávat své zemřelé na hřbitovech a jejich hroby se pyšnily bohatou výzdobou, jejíž součástí byla často heraldika. Tak tomu bylo také ve Slaném.

Nejstarším místem místem posledního odpočinku slánských měšťanů byl kostel sv. Gotharda a k němu přiléhající hřbitov. Ten dnes již připomínají pouze náhrobní desky vladyk ze Šimberka a rodiny Damešů umístěné na vnější straně kněžiště a bronzový epitaf kněze Havla Tera umístění uvnitř v chrámu za hlavním oltářem. Z nich pouze deska Šimberků je ozdobena jejich rodovým znakem. / 1 /

Úsvit novověku přinesl do Slaného také změnu pohřebiště. Malý a úzký kostelní hřbitov již v XVI. století přestal vyhovovat a Slanští se proto rozhodli zřídit nový hřbitov za hradbami města. V r. 1571 vykoupili pozemek, který do té doby sloužil jako popraviště a proto se mu říkalo „ Na Golgotě “. Ten obehnali zdí, kterou zdobí vestavěné niky. Hřbitov začal plnit svoji funkci o svatodušních svátcích r.1576 a do současnosti zachovali renesanční náhrobní desky z r. 1584. V letech 1581 až 1602 byl vystavěn hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, který zprvu sloužil protestantům. Po bělohorské porážce se již jako katolický stal v r. 1655 základem pro nový františkánský klášter.

V r. 1744 došlo k oddělení hřbitova od kláštera zdí, byla vystavěna nová vchodová brána a postaven domek pro hrobníka. Po úpravách v 1. pol XIX. století dostal první hřbitov téměř takovou podobu, jakou známe dnes. / 2. / Šlechtické erby jsou zde součástí výzdoby těchto náhrobků: hrob Antona Panosche z Kreuzinfeldu, hrob Stockarů z Bernkopfu, hrobka rodiny Hemerkových a hrobka Brožovských. Dále tu nacházíme pomník hraběte Eduarda Barclaye de Tolly. / 3. / V hrobce Hemerkových je pohřbeno několik příslušníků šlechtického rodu Spens z Bodenu. / 4. / Mezi jmény pochovaných v hrobce Klarnerových je uvedena také Klementina baronka Bodman – Möggingen. / 5. /

Po zaplnění hřbitova v r. 1866 nechal podle jeho vzoru vybudovat slánský purkmistr Josef Hlaváček hřbitov druhý, jenž v následujícím roce posvětil 23. června kanovník Metropolitní kapituly sv. Víta Jan Bernard. / 6. / Na něm můžeme spatřit pouze jediný šlechtický znak a to na dnes značně zpustlém hrobu rodiny Honorého de Liser. Vedle podobně zanedbaný hrob Theodora Bolzana by také mohla být ozdoben rodovým erbem. / 7. /

Za purkmistra Augusty Hemerky vzniká r. 1888 hřbitov třetí. Jeho posvěcení ( 29.7.1888 ) provedl apoštolský protonotář a rektor del Animy v Římě mons. dr. Karel Jaenig. Zde je šlechtická heraldika zastoupena na hrobce svobodného pána Frölicha a na hrobu Kotzů.

Ve XX. století dochází o rozšíření tohoto pohřebiště o čtvrtý hřbitov ( 1916 ) a urnový háj ( 1965 ). Tady se však již s rodovými erby či pohřbenými příslušníky šlechtických rodů nesetkáme. / 8. /

Na tomto hřbitovním areálu vedle šlechtických znaků však nalezneme také heraldické symboly, které se vážou patrně k profesím zemřelých. Jedná se symboliku obchodu na jedné hrobce na druhém hřbitově a znak kdysi patřící cechu malířskému na dvou náhrobcích na třetím hřbitově. / 9. /

Katalog náhrobků se šlechtickými erby

1. Hřbitov u kostela sv. Gotharda

1. Náhrobní deska / Epitaf / vladyků ze Šimberka

Popis: Deska z r. 1584 je z červené opuky. Horní část celou vyplňuje nápis ve staré češtině. Spodní část zdobí medailon s rodovým erbem. Ten je úplný.

Erb: Na renesančním štítu je kohout. Nad ním je kolčí helm s točenicí a přikryvadly. Klenotem je lidská hlava s hrdlem. Barevné provedení neznáme.

Držitelé erbu: Fridrich ze Šimberka a jeho syn Jan. Náhrobek nechala zhotovit Fridrichova manželka a Janova matka Anna Novodomská se svým novým manželem mistrem Erhartem. Původ tohoto rodu ze Šimberka je neznámý. Snad souvisel se zaniklou vsí Šimberk na Chomutovsku. / 10. /

2. I. hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice

1. Hrob Antona Panosche z Kreuzinfeldu

Popis: Náhrobek je tvořen empírovou vázou, na které je přehozena látka. Váza stojí na hranolovém soklu. Na podstavci je německý nápis a úplný rodový erb. Ten je poškozen.

Erb: Na zeleném štítě je hnědý kříž na štříbrném vršku, vpravo od něho se nachází zlatý bazilišek bez nohou, vlevo rytíř v brnění držící v pravé ruce obnažený meč špicí dolů. Nad ním je korunovaná turnajská přilba se zeleno – zlatými a zeleno – stříbrnými přikryvadly. Klenotem je obrněná paže, která svírá kapra, mezi párem rozevřených orlích křídel dělených stříbrno – zeleně a zeleně – zlatě.

Držitel erbu: Anton Joseph Panosch z Kreuzinfeldu ( * 1751 - + 31.7.1817 / ?/ ), guberniální rada, krajský hejtman ve Slaném, x Praha 1793, Maxmiliana Petrasch ( *1775 - + 20.1. 1840 ). Anton byl povýšen do šlechtického stavu majestátem císařovny Marie Terezie vydaným ve Vídni dne 11.3.1779. / 11. /

2. Hrob Stockarů z Bernkpofu

Popis: Náhrobek má podobu kříže, jehož horní a obě postranní ramena jsou jetelovitě ukončena. Uprostřed kříže je český nápis: „Dokonáno jest“. Na podstavci je úplný rodový erb a nápis: „Rodina Stockarů z Bernkpofu“. Znak je již značně poškozený.

Erb: Štít polcený. V horní červené polovině převrácená stříbrná krokev, provázená v hlavě štítu černou orlicí / Stockar /. Ve spodní zlaté polovině rytíř ve zbroji držící ve své pravé ruce medvědí hlavu, vše přirozené barvy / Bernkopf /. Nad štítem turnajská přilba s černo-zlatými přikryvadly. Klenotem je pět pštrosích per střídavě černých a zlatých. / Bernkopf / Na štít se dávala také druhá přilba s černo – červenými přikryvadly. Klenotem byla černá orlice s červenou zbrojí / Stockar /. Ta však na náhrobku chybí. V této podobě byl udělen znak frýdlantským vévodou Albrechtem z Valdštejnem jako palatinem Johanu ze Stockaru v r. 1630. Erb Stockarů byl tehdy doplněn o znak rodu Bernkopfů, z něhož pocházela jeho manželka Kateřina.

Držitelé erbu: Ve Slaném zemřel Sigfied Kajetán Rudolf Stockar z Bernkopfu ( *26.11.1803 – 6.12. 1882 ),c.k. hejtman, syn Karla Aloise rytíře Stockara z Bernkopfu. vrchního úředníka a inspektora pražské metropolitní kapituly ( + 3.2.1830 ) a Anny Vašatkové a jeho manželka ( x Chržín u Velvar 19.11.1850 ) Anna Pokorná ( + 9.7.1875 ), dcera mistra kovářského Jana Pokorného a Kateřiny Pokorné. Někteří členové rodu působili jako úřednící na panstvích v okolí města a to ve Vraném pro pražskou metropolitní kapitulu ( Karel Alois ) nebo ve Zlonicích pro Kinské ( Rudolf Adalbert + 1859 ). V českých zemích se poprvé setkáváme s tímto rodem v osobě frýdlantského hejtmana Johana ze Stockaru, kterému Albrecht z Valdštejna potvrdil r.1630 jeho šlechtický stav a udělil mu nový predikát „ z Bernkopfu “. / 12. /

1. Hrobka Hemerků

Popis: Hrobka má podobu kapličky. Ve výklenku je socha Panny Marie. Nad ní na klenáku je erb Hemerků ze Stanmíru. Jedná se pouze o štít v podobě kartuše. V horních rozích nad výklenkem jsou hlavičky andílků s křídly. Po jeho stranách jakoby nad sebou daných samostatných tabulích jsou zde česky vypsána jména pochovaných členů rodů Hemerků a Spens z Bodenu. Nad nimi je velký nápis: „Hrob Hemerků“. Na čelní straně štítu kapličky je umístěn kříž. Na zdech po jejích stranách jsou umístěni velké mramorové desky se jmény dalších zemřelých. Jména jsou však dnes již špatně čitelná.

Erb: Na modrém štítě stříbrný úhoř, který je stočený ve tvaru S a jenž je stříbrným šípem prostřelen za žaberní ploutví. Nad štítem turnajská přilba s modro – stříbrnými přikryvadly. Klenotem je pár rozevřených orlích křídel, vpravo modro – stříbrná a vlevo stříbrno – modrá. Erb původně náležel rodu Stanů z Milého, který na slanském předměstí vlastnil Stanovský dvůr. Ten se později stal majetkem Hemerků a po povýšení Augusta Hemerky st. do šlechtického stavu mu byl udělen znak vymřelých vladyků.

Držitelé erbu: August Hemerka st. šlechtic ze Stanmíru ( *29.10.1842 - + 25.2.1911 ), starosta Občanské záložny ve Slaném 1871 – 1905, slánský purkmistr 1881 – 1887, syn Karla st. Hemerky, slánského měštana, obchodníka a statkáře, v letech 1837 – 1850 slanského radního a jeho manželky Antonie Apeltauerové ( + 28.2.1882 ) x 1867 Praha /? /, Karolina sv. pí. Spens z Bodenu ( *26.7.1838 - + 11.11.1916 ), dcera Karla Magnuse sv. p. Spens z Bodenu a jeho manželky Marie Chlumské. V r. 1888 Augusta Hemerku st. povýšil císař František Josef I. do dědičného šlechtického stavu s přídomkem „ze Stanmíru“.

August Maria Karel Hemerka ml. šlechtic ze Stanmíru ( 18.1.1869 – 12.12.1942 ) starosta Občanské záložny ve Slaném 1908 -1911, poslanec českého zemského sněmu 1909 – 1913, rytmistr a poručík 1. dragounského pluku ( 1918, 1919 ), ředitel Hypoteční banky v Praze ( 1919 – 1921 / ? / ), syn Augusta Hemerky st. a Karolíny Spens z Bodenu. / 13. /

1. Hrobka Brožovských

Popis: Hrobka má podobu kapličky. Ve výklenku jsou zasazeny náhrobní desky. Nahoře oválná deska Bernarda Antonína Brožovského a jeho manželky Anny Marie Radnické. Pod ní jsou obdelníkové desky vlevo Františka Kašpara Brožovského z Pravoslav a vpravo jeho manželky Johanny Schaabnerové ze Schönbaaru. Dole je deska s úplnými erby heraldicky vpravo Františka Kašpara a heraldicky vlevo Johanny. Ty jsou dnes značně poničené.

Erby: Brožovských z Pravoslav – štít polcený. V pravé modré polovině na zelené trávě stojí zlatý úl, jenž je obklopený zlatými včelami, v levé stříbrné polovině na ( červené ) hradební zdi sedí sova ( v přirozené barvě, červená nebo černá ). Turnajská přilba s točenicí má modro – zlatá přikryvadla. Klenotem je vyrůstající stříbrný korunovaný lev. Schaabnerů ze Schönbaaru – štít čtvrcený. V 1. a 4. červeném poli zlatý lev, ve 2. a 3. modrém poli stříbrný jednorožec ve skoku. Nad ním turnajská korunovaná přilba s přikryvadly, vpravo červeno – zlatými a vlevo modro – stříbrnými. Klenotem je doprava otočený vyrůstající stříbrný jednorožec mezi párem rozevřených orlích křídel, dělenými vpravo zlato -červeně a vlevo modro – stříbrně.

Držitelé erbů: František Kašpar Brožovský z Pravoslav ( *24.10.1765 - +26.6.1830 ), právník, bibliofil a zakladatel nadace slánské hudební školy, v letech 1807 – 1830 apelační rada v Praze, syn Antonína Bernarda Brožovského ( + 23.3.1816 ), mistra sedlářského a literáta, slánského měšťana ( 1758 ) a v letech1761 – 1778 radního a Anny Marie Radnické ( + 13.6.1811 ), dcery Martina Radnického a Františky Figanové. R. 1811 povýšen císařem Františkem I. do dědičného šlechtického stavu s predikátem „z Pravoslav“.

x Praha 16.2.1817 Johanna Karolina Josefa Antonie šlechtična Schaabner ze Schönbaarů ( *25.1.1790 - + 13.6.1830 ), dcera Jeronýma Bernarda Ambrože Augusta šlechtice Schaabner ze Schönbaaru ( + 14.6.1814 ).Dr. jur., zemského advokáta, 1806 děkana právnické fakulty pražské univerzity, majitele statku Trhová a jeho manželky Kristiany Guldenhoeftové (+7.4.1819 ), dcery Jana Nepomuka Guldehoefta a Kristiny Dintzenhoferové. Do dědičného šlechtického stavu byl povýšen její děd Dr. med.et phil. Jan Antonín Schaabner císařovnou Marii Terezií majestátem vydaným ve Vídni 8. června 1764 a obdržel prediktát „ze Schönbaarů“. / 14. /

3. II.hřbitov

   1. Hrob Honorého de Liser

   Popis: Náhrobní deska má podobu průčelí antického chrámu. Na vrcholovém akrotériu je úplný znak rodu de Liser.

   Erb: V zeleném štítě stříbrná kotva doprovázená třemi kosočtverci ( 2, 1 ). Nad štítem turnajská korunovaná přilba s ( zeleno – stříbrnými /?/ ) přikryvadly v podobě pláštíku. Klenotem je obrněná paže svírající stříbrnou kotvu.

   Držitel erbu: Honoré svobodný pán ( baron ) de Liser ( *12.1.1834 - + 27.3.1914 ), podnikatel, 1874 – 1900 spolumajitel přádelny v Ouvalově ulici ve Slaném, 1903 vlastník přádelny v Malém Kvíci u Slaného, x 26.5.1865 Helena Augusta Kateřina Benedikta Pasch ( *6.5.1845 - + ? ), dcera Fridricha Karla Františka Pasche a Marie Gertrudy Huetgenbach. Šlechtický rod Liseronů pocházel z Moselska. V 17. století se přestěhoval na území pozdější Belgie. Z ní také pocházel Honoré, kterému byl v r. 1902 uznán v Sasku – Meininingsku šlechtického stav a obdržel zde hodnost svobodného pána. Ta mu byla v r. 1906 potvrzena také v předlitavské části rakousko – uherské monarchie. / 15. /

4. III.hřbitov

   1. Hrobka Juliuse sv.p. Frölicha von Elmbach und Groara

      Popis: Hrobka má podobu kapličky. Ve výklenku je socha Ježíše Krista. Nad ní alianční znak rodů Frölichů a de Liser. Vpravo je štít frölichovský a vlevo štít Liserů. Nad nimi je umístěna korunka svobodných pánů ( baronů ). Liseronovský znak je schodný s erbem na hrobě továrníka Honorého de Liser. Z erbu svobodných pánů Frölichů je však použita pouze pravá polovina znaku z r. 1898. Pod ní nápis s osobními údaji zemřelého. Na vrcholu štítu kapličky je umístěn kříž. Náhrobek nechala vybudovat r. 1906 vdova po zesnulém Gabriella Charlotta de Liser.

      Erby: Znak Frölichů jako svobodných pánů ( 1898 ) - štít polcený, v pravém modrém poli stříbrné břevno provázené dvěma zlatými hvězdami, v levém červeném poli obrněná paže s tasenou šavlí, která seká žerď s červeno – bílo – modrým praporem, jenž je vztyčená na nízkém kopci, špička šavle ukazuje na pět zlatých hvězd tvořících kruh ( původní erb z r. 1824 ). Na štítě koruna svobodných pánů. Z korunované turnajské přilby vyrůstá černá orlice s červenou zbrojí. Přikryvadla jsou vpravo modro – stříbrná vlevo červeno -zlatá. Existují však také další varianty znaku tohoto šlechtického rodu.

      Popis erbu de Liser je totožný jako na hrobu Honorého de Liser.

      Držitelé erbů: Julius sv. p. Frölich von Elmbach und Groara ( *12.4. 1865 - +14.7. 1905 ), c.k. rytmistr hulánského pluku č. 4., syn Ludviga Jiřího sv. p. Frölich von Elmbach und Groara ( + 12.11.1902 ), polního zbrojmistra, a jeho manželky Emilie Wittingové ( + 15.1. 1902 ), dcery zemského soudního rady Josefa Wittinga a Jany Cikánové. Jeho děd Joseph Frölich byl za svou službu v rakouské armádě císařem Františkem I. povýšen do rakouského šlechtického stavu s predikátem ,,von Elmbach“ ( 4.5.1827 ). Otec Ludwig získal za Františka Josefa I. rytířský titul s dalším predikátem „von Groara“ ( 5. 6. 1879 ) a později se mu podařilo obdržet hodnost svobodného pána ( 2.11.1898 ).

      x Slaný 7.11. 1895 Gabriella Charlotta sv. pí. de Liser ( *8.5. 1872 - ? ), dcera Honorého de Liser ( +27.3.1914 ), majitele přádelny, a jeho manželky Heleny Augusty Pasch. / 16. /

   2. Hrob Kotzů

      Popis: Dva náhrobky v podobě křížů s podstavci, jenž jsou umístěné na hřbitovní zdi oddělující III. a IV. hřbitov. Kříže jsou dnes již ulomené. Uprostřed podstavců jsou zasazeny náhrobní desky se jmény zemřelých. Na levé se pod sebou nachází údaje Karla Kotze, rytíře z Dobrže a Jindřicha Kotze a na levé Marie Grassové a manželky Karla Kotze Luisy Kotzové. Nad deskou Kotzů je umístěn jejich rodový znak.

      Erb: Polepšená varianta znaku Kotzů z Dobrže – v modrém poli dva zlatí gryfové drží modrý štítek se zlatým čtyřloukotovým kolem. Nad štítem korunovaná turnajská přilba s modro – zlatými přikryvadly. Klenotem je zlaté kolo ze štítu mezi modro -zlatě a zlato -modře dělenými orlími křídly.

      Držitelé erbu: Karel Kotz rytíř z Dobrže ( + 14.4.1902 ), c. a k. hospodářský správce, x Luisa ( + 6.10. 1922 ). Jindřich Kotz ( 19. 7. 1898 – 13.8.1954 ). Kotzové z Dobrše byli starý český šlechtický rod. Jako první doložený příslušník rodu je uváděn Přibík Kocík (+1377 ), jenž postavil tvrz Dobrž. Rod se rozdělil do několika linií, z nichž některé byli povýšeni později do stavu svobodných pánů a Diviši Jindřichu ( +1641 ) z bystřické větve se podařilo sebe a své potomky vyzvednout do říšského a českého hraběcího stavu. Kam zařadit Kotze pohřbené ve Slaném nevíme. / 17. /

…………………………………………………………………………………………………………

Poznámky:

1. Božena Franková, Iva Hušáková, Slánské hřbitovy. Slaný 2002,s.4 a Ferdinand Velc, Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, XX. Politický okres slánský, Praha 1904, s. 241 – 243.

2. Franková, Hušáková, Slánské ( pozn.č. 1. ), s. 4. - 5.

3. Hrabě Eduard Barclay de Tolly (*28.8 / 9.9. / 1794 – + 31.8. /12.9. / 1813 ), premier leutnant ruské carské gardy, syn Ericha Johanna hraběte Barclaye de Tolly ( + 12.6.1819 ), generálmajora ruské armády, a jeho manželky Margarethy Sophie von Lilienfeld ( + 9.12.1825 ),dcera Heinricha Otty von Lilienfild a Charloty Cathariny von Smithen, synovec ruského vojevůdce Michaila Bogdanoviče Barclay de Tolly. Pocházel ze skotského šlechtického rodu usedlého od 17. století v Livonsku. Rodový erb prošel změnami. V podobě z r. 1792 pro Augusta Wilhema Barc. de Tolly vypadal takto: na modrém štítě zlatá krokev doprovázená třemi zlatými tlapatými kříži ( 2, 1 ), nad ním turnajská přilba s stříbrno – modro - zlatou točenicí a modro – stříbrnými a s přikryvadly, která jsou vpravo modro - zlatá a modro – stříbrná a vlevo modro - stříbrná a modro – zlatá. Klenotem je obrněná paže, která svírá meč. Jiná varianta má krokev stříbrnou ( zlatou ), klenotem je zlatý tlapatý kříž a přikryvadla jsou modro – zlatá. Jeho původní náhrobek pořízení rodinou snad mohl také obsahovat rodový znak. Ten, však byl pro svou zchátralost odstraněn a na počátku 20. století snad v souvislosti s výročím bitvy u Chlumu a Přestanova, v níž byl hrabě těžce zraněn a na toto poranění také poté ve Slaném zemřel, nahrazen novým klasicistním mramorovým pomníkem v podobě pylonu. Franková, Hušáková, Slánské ( pozn. č.1 ), s. 10, https://docplayer.org/13737766-Barclay-de-tolly-wappen-1792.html.

4. Jedná se o Karla Magnuse / také Maria Karla Magnuse Vincence / svobodného pána Spens z Bodenu ( 9.3.1806 – 23.10. 1869 ), pána na Dolních Počernicích, jehož ostatky byly sem přeneseny z olšanských hřbitovů 8.8.1910. Jeho manželku Marii, rozenou Chlumskou ( * 28.9.1813 - + 28.1.1878 ), dceru Antonína Chlumského a Marie Josefy Veselé. Jejich dcery Karolínu ( + 11.11.1916 ) provdanou za Augusta Hemerku st., Marii Annunciatu ( *8.2.1847 - +19.4.1910 ) provdanou Karla Hemerku ml. ( * 9. 5. 1838 – + 24.2.1873 ) a Gabrielu ( *10.1.1852 - + 9. 7.1892 ). Ve Slaném zemřeli také jeho vnuk Karel sv. p. Spens z Bodenu ( *29.7.1876 - +2.8. 1954 ), který po vymření Hemerků ze Stanmíru r. 1942 zdědil jejich majetek, jeho druhá žena Emy, rozená Leinweben ( *18.9.1892 -+ 2.8.1954 ) a jejich dcera Johanna ( 2.8.1929 – 29.3.1944 ). Zesnula zde také Karlova sestra Johanna ( *10.1. 1881 - +24.4.1959 ). Spens z Bodenu byl původně skotský šlechtický rod, jehož jeden příslušník se v 17. století usadil na Těšínsku. R. 1781 byl povýšen do českého panského stavu. Jeho znak vypadal takto: na modrém štítě zlatý lev s korunkou a červenou zbrojí, přes štít je položen červený kosmý pruh s třemi černými routami. Nad ním je korunovaná turnajská přilba s modro -zlatýmí a červeno – zlatými přikryvadly. Klenotem je rostoucí lev ze štítu. Ludvík Schmid, Miroslav Baroch, Irská a skotská emigrace do střední Evropy, Heraldická minucí 1987 – 1988, Praha 1988, s.63., Libor Dobner, Hemerkové a Slaný, Slánské listy, roč. 10 č. 16, 2002, s.12 a Milan Baron – Rod Spens, http://www.heraldica.cz/articles/spens.htm, vyhledáno 7.8.2020.

5. Clementine svobodná paní / baronka / von Bodman, rozená Klarner ( *1855 - + 7.6. 1875 ), dcera Franze Klarnera ( + 24. 11.1885 ), lékárníka, a Theresy Klarner ( + 26.8.1895 ), manželka Johanna Eberharda Friedricha Maxe sv. p. / barona / von Bodman z linie Möggingen. Bodmanové užívali původně jak rodový znak stříbrný štít se třemi zelenými dolu obrácenými lipovými listy ( 2, 1 ), který později čtvrtili se zlatým štítem, v němž byl černý kozoroh. Někteří z nich vkládali doprostřed čtvrceného štítu ještě srdeční zlatý štítek s černými jeleními parohy. V této nejsložitější podobě byli umístěny nad štítem tři korunované turnajské přilby s klenoty – uprostřed složená orlí křídla, vpravo vysoká hermelínová čepice ( kužel ) zakončená na vrcholu zlatou korunkou s níž vyrůstá paví kýta a vlevo rostoucí kozoroh ze štítu. Jindy bývala umístěna pouze jedna korunovaná přilba s přikryvadly vpravo černo – zlatými a vlevo zeleno – stříbrnými ( či pouze černo - zlatými ) a s klenotem v podobě vysokého klobouku, jenž náležel rodu od počátku.

   https://www.geni.com/people/Clementine-Freiin-von-Bodman/6000000109811331885, vyhledáno 7. 8. 2020, https://de.wikipedia.org/wiki/Bodman_(Adelsgeschlecht), vyhledáno 7. 8. 2020

6. Franková, Hušáková, Slánské ( pozn. č. 1. ), s. 5.

7. Theodor Bolzano šlechtic von Krönstatt ( *9.5. 1834 - +12.7. 1884 ), zakladatel strojírenského závodu Bolzano, Tadesco a spol. ( pozdější ČKD ) ve Slaném, syn Ludvíka Bolzana šlechtice von Krönstatt ( + 13.4.1876 ), obchodníka v Praze a Karoliny Magdaleny Barbory Scharschmidt von Adlertreu ( + 2.12.1884 ), x Praha 1860, Augusta Reissigová ( + 23.3.1907 ). Přídomek „von Krönstatt“ užíval rod od 18. století, kdy byl císařovnou Marií Terezií povýšen do šlechtického stavu pražský měšťan a obchodník Jan Křtitel Bolzano. Majestátem uděleným ve Vídni 22.7.1777 mu byl udělen tento znak: štít polcený, v pravém červeném poli čtyři ( 1, 2, 1 ) zlaté koruny, v levém modrém poli dva zlaté kůly. Nad štítem korunovaná turnajská přilba s přikryvadly vpravo červeno – zlatými a vlevo modro -zlatými. Klenotem jsou otevřená orlí křídla dělená vpravo zlato – modře a vlevo červeno -zlatě. Karel Vavřínek, Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008, Brandýs nad Labem 2007, s. 57. - 58.

8. Franková, Hušáková,Slánské ( pozn.č.1 ), s. 5.

9. Na hrobce rodiny Procházkovi jsou v kartuši symboly římského boha obchodu Merkura – kaduceus ( hůl, kterou obtáčí dva hadi, na vršku okřídlená ) a na ní posazený okřídlený klobouk. Dva stejně provedené náhrobky na třetím hřbitově zdobí andílek, u jehož nohou se nachází štít s ratolestí a hadem. Znak na štítu je považovaný za symbol malířství. Původně patřil malířským cechům a v Čechách je poprvé doložen v r. 1435. Císař Rudolf II. polepšil v r. 1595 cechu malířů a štítařů Starého a Menšího města pražského jeho erb. Ten vypadal takto: na červeném štítu tři stříbrné štítky ( 2, 1 ). Nad ním kolčí helma s tříhrotou korunou a červeno – stříbrnými přikryvadly. Klenotem jsou stříbrné dančí parohy a mezi nimi umístěná rostoucí bohyně Pallas Athena v brnění, s červeným pláštěm a zlatou přilbou s červeno - stříbrnými pštrosími pery, která v pravé ruce drží zlatý štít s hlavou Medusy a v levé svírá oštěp.

   https://cs.wikipedia.org/wiki/Merkur_(mytologie), vyhledáno 8.8.2020, Mojmír Chromý, Cechovní heraldika, Heraldická ročenka 1980, Praha 1981, s. 57.

10. Velc, Soupis ( pozn. č. 1 ), s. 241. - 242., August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925, s. 627, heslo Šimberk, in: Ottův slovník naučný XXIV, Praha 1906, s.618.

11. Franková, Hušáková, Slánské ( pozn. č. 1 ), s. 8., Karel Vavřínek, Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2013, Brandýs nad Labem 2010, s. 351.

12. Vavřínek, Mašek a Pouzar, Almanach 2008 ( pozn.č. 7. ), s. 389 – 391, Ladislav Rektoris, Rod Stockar von Bernkopf, http://rektoris.wz.cz/rod-stockar.html, vyhledáno 8.8.2020

13. Franková, Hušaková, Slánské ( pozn. č. 1 ), s. 11, August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, VIII. - Rakovnicko a Slánsko, Praha 1891, tab. VI. Znaky rodů na Rakovnicku a Slánsku osedlých, Libor Dobner, Slaný: kapitoly z historie královského města, Slaný 2016, s. 46. - 47., idem, Šlechtic Hemerka ze Stanmíru, Slánské listy, 2011, roč. 19, č. 6, idem, Hemerkové ( pozn. č. 4. ), s. 12, Božena Franková, Slánské pamětihodnosti: Drnovský dvůr a Hemerkův statek, Slánská radnice, 2003, roč. 6, č. 7, Národní archiv – Hemerka August ze Stanmíru,

    http://www.badatelna.eu/fond/595/uvod/744, vyhledáno 8.8.2020

14. Libor Dobner, Slaný II.: kapitoly z historie královského města, Slaný 2017, s. 295. – 296., idem, Ať oživnou hroby již zapomenuté: Brožovští z Pravoslavů aneb návrat po dvou stech letech, Slánské listy, 1994, roč.2 , č. 22, str. 12, O. F. Babler, Kašpar Brožovský z Pravoslav Erbovní knížka 1936, Praha 1937., s. 60., 62. – 64., Karel Vavřínek, Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach šlechtických a rytířských rodů 2009, s. 315 – 316.

15. Zdeněk Víšek, Belgický podnikatel baron de Liser ve Slaném, Slaňáci ve světě – Slaný a Slánsko ve XX.století : sborník z historické konference, Slaný 2017, s. 10., 18., 23., Libor Dobner, Továrník Honoré de Liser a město Slaný, Slánské listy, 2004, roč.12., č. 2, s. 12, Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, Díl I. A – M, Praha 2008, s. 565.

    https://www.armorial.org/produit/59009/liser-de.html, vyhledáno 8.8.2020.

16. Franková, Hušáková, Slánské ( pozn . č. 1 ), s. 18., Karel Vavřínek, Petr Mašek a Vladimír Pouzar, Almanach šlechtických a rytířských rodů 2012, Brandýs nad Labem 2010, s. 111 – 112.

17. Vladimír Pouzar ( ed. ), Almanach šlechtických rodů 1999, Praha 1999, s. 221, idem, Almanach šlechtických rodů 2009, Brandýs nad Labem 2008, s. 203, Milan Mysliveček, Erbovník, Praha 1993, s. 27, 51., Jan Halada, Lexikon české šlechty, Praha 1992, s. 75., Rudolf Johann Graf Meraviglia-Crivelli, (1886), Der Böhmische Adels, Nürnberg 1866, taf. 47.