Slánský portrét císaře Matyáše

Některé obrazy jako svědci zašlých časů dokáží vyprávět příběhy. Splétají dohromady osudy tvůrců, objednatelů, zobrazených i majitelů. Jedním z takových je i portrét císaře Matyáše se sbírek Vlastivědného muzea ve Slaném. V jeho příběhu se nakrátko střetly životní cesty tří významných osobností končící předbělohorské doby. (1.)

• a.) Portrétovaný

Na obraze je zobrazen Matyáš Habsburský v době, kdy stál na vrcholu své politické kariéry. Tedy poté co stal římským císařem. Dosažení této hodnosti se pak stalo patrně podnětem, ke vzniku tohoto díla. Vzorem pro něj byla podobizna téhož panovníka jako českého krále od Hanse von Aachena, která je dnes součástí Obrazárny Pražského hradu. Z té vychází celková kompozice malby, ale v detailech má blíže k dalšímu z mnoha portrétů tohoto vladaře a to tomu žitavskému, na němž je zobrazen jako markrabí Horní Lužice. Jak tedy obraz vypadá? Uprostřed stojí na schodišti panovník. Je oblečen v korunovačním oděvu, který tvoří suknice a plášť sepnutý bohatě zdobenou sponou. Na hlavě má biret, na kterém je ozdoba s perem. Je opásán pásem vykládaným drahými kameni, na němž je zavěšena šavle. Na krku má pověšen řád Zlatého rouna. Pravá ruka je dána v bok a v levé drží panovnické žezlo. Současně se sní opírá o vedle stojící stůl, na němž jsou položeny listiny a císařská koruna. Před ním v levém dolním rohu sedí doga s obojkem, který nese dataci 612. Nad stolem vlevo je závěs. Za postavou panovníka vidíme antickou stavbu( patrně chrám), jenž je obrostlá zelení. Vpravo od něho sedí na něj hledící postava s korunou. V jedné ruce drží tabulku s korunovaným znakem Českého království a latinským nápisem EN TIBIA PARTA CONA. Druhou rukou pak na ní ukazuje. Postava mladé dívky tedy dle atributů představuje Bohemii. Zde patrně symbolizuje skutečnost, že teprve nedávno získaná hodnost českého krále spojená s kurfiřtským hlasem mu mimo jiné dopomohla k dosažení císařského titulu. Nad ní v pozadí se rozprostírá pohled na neznámé město. Jedná li se skutečně o korunovační portrét nového vladaře Svaté římské říše, mohlo by se jednat o Frankfurtu nad Mohanem, které se stalo místem zvolení a korunovace císaře. Ještě výše v pravém rohu je pak umístěn andílek s legendou a datací: AMAT VICTORIA CVRAM 612.( 2.)

• b.) Majitel

Portrétovaný panovník, jenž byl současně zadavatel díla, daroval obraz Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Byl to projev přízně jednomu z jeho věrných straníků, jenž patřil ke skupině radikálních katolíků. Svoji oddanost katolické církvi a habsburskému domu prokázal již za Matyášova předchůdce Rudolfa II. násilnou rekatolizací svého panství a odporem proti uzákonění náboženské svobody v zemi. To nastartovalo jeho slibnou politickou kariéru. Nejprve se stává královským radou, následuje hodnost dvorského maršálka a těsně před vypuknutím stavovského povstání pak obdržel místo Matyáše Thurna výnosný úřad purkrabího karlštejnského za panský stav. Zároveň však získává mnoho nepřátel v řadách protestantské šlechty. Nelze se proto ani divit, že po vypuknutí povstání byl jednou z obětí pražské defenestrace. Stává se tak paradoxně symbolem konce Matyášovy vlády v Čechách, to však nebrání tomu, aby po porážce povstání jeho kariéra dále úspěšně nepokračovala a jeho rodu nepřinesla prospěch.

Obraz se stal patrně součástí zámecké galerie ve Smečně. V držení Bořitových potomků a jejich dědiců Clam – Martiniců zůstal až do počátků 20.století. Po rozpadu Rakouska – Uherska je však clam – martinický majetek zkonfiskován. Umělecké sbírky rodu jsou při záboru smečenského panství, kterému došlo v rámci pozemkového reformy v r. 1922, rozchváceny. Pouze malá část se dostává do slánského muzea. Mezi nimi též tento portrét, který dnes je umístěn v sakristii kaple Zasnoubení P. Marie piaristické koleje ve Slaném.( 3.)

• c.) Tvůrce

Dílo není signováno a autorství tak lze určit pouze uměleckohistorickým rozborem. Předpokládá se, že se jedná o práci dílny malíře Hanse von Aachena.. Tento umělec přišel do Prahy za vlády uměnímilovného císaře Rudolfa, jenž ho již dříve jmenoval svým dvorním malířem. Po jeho smrti přešel do Matyášových služeb. Pro něho vytvořil několik různých podobizen. Z nichž výše zmíněná z Obrazárny Pražského hradu patřila, k těm z nichž vycházela dílenská produkce. Práce pro Rudolfova bratra nebyla již pro malíře umělecky tak zajímavá a ten se proto hodlal vrátit do Bavorska, kde před příchodem na císařský dvůr pobýval, avšak smrt tomu zabránila. Náš obraz tedy vzniká v dílně předního středoevropského manýristického malíře, jehož osud spěje k neodvratnému konci.

Zub času zapracoval i na obraze. Na jeho vytvoření bylo použito velmi řídké plátno, jehož reliéf značně ovlivňuje povrch malby. Tenký podklad nebyl před malbou zbroušen. To způsobilo, že na některých místech došlo k odření nebo odpadávání malby. Tak bylo nutno v minulosti přistoupit k několika restauracím, při niž došlo k přemalbě, jenž byla patrná na prstu prvé ruky a v okolí palce levé ruky. Poslední restaurátorská zpráva se dále zmiňuje o tom, že malba byla puchýřovitá zpečená, ve spodní části vystavená žáru svíce nebo horku při požáru. To je však vše co se o stavu obrazu v minulosti víme.

Lze proto jen doufat, že se obraz někdy dostane do zorného úhlu odborníků a my se o něm a lidech s ním spojeným snad dozvíme o něco více než dosud. ( 4.)

…...................................................................................

Poznámky:

1. V r. 1969 uspořádalo slánské muzeum výstavu věnovanou umění spojeného s rodem Martiniců, na které byl obraz prezentován, katalog k ní vydaný katalog je také základním zdrojem informací o tomto portrétu viz. Barokní portrét, Martinicové, Slaný 1969
2. K osobě císaře např. B. Hamannová a kol., Habsburkové, Životopisná encyklopedie, Praha 1996. Podobizna z Obrázárny je odlišná především typem pláště panovníka, kterým je v tomto případě kožešinou podšitý kaftan s typickým uherským zdobením. Oproti tomu u našeho obrazu tento prvek chybí a panovník tedy pravděpodobně není vyobrazen v uherském oděvu, jak se dosud soudilo. K hradnímu portrétu viz. J. Neumann, Obrazárna Pražského hradu, soubor vybraných děl, Praha 1966, kol. Obrazárna Pražského hradu, průvodce expozicí, Praha 1998 a E. Fučíková (ed.), Rudolf II a Praha, císařský dvůr....., katalog exponátů, Praha 1997. S žitavským obrazem se shoduje pouze v detailech např. ve vyobrazení psa. Tento obraz byl součásti výzdoby žitavské radnice a dnes se nachází v tamním městském muzeu. Viz. J.Bahlcke a kol., Dzieje Gornych Luzyc, Warszawa 2007. Popis slánského obrazu dle restaurátorské zprávy P. Blatný, závěsný obraz „Podobizna císaře Matyáše“. Za možnost jejího prostudování děkuji emeritní ředitelce muzea B. Frankové.
3. Informace o Jaroslavu Bořitovi z Martinic v době předbělohorské viz. J. Jankovec, Dávné děje města Smečna – Muncifaj, Praha 2002, R. Hájek, Jaroslav Bořita z Martinic na počátku renesance svého rodu, in Slánský obzor 16/2009, Slaný -Kladno 2009, a J. Čechura, 5.5. 1609, Zlom v nejdelším sněmu českých dějin, Generální zkouška stavovského povstání, Praha 2009. Další osudy obrazu viz. Barokní portrét.......
4. O životě a díle Hanse von Aachena viz. kol.Umění na dvoře Rudolfa II., Praha 1991, Dějiny českého výtvarného umění, Díl 2 sv.1, Praha 1989 a nejnověji katalog výstavy Hans von Aachen ( 1552 – 1615 ), Malíř na evropských dvorech, Praha 2010. Stav obrazu před poslední restaurací popsán dle zprávy P. Blatného.

Foto: Vladimír Přibyl