středa 25. dubna 2012


Archa Puchnerova – Stigmatizace sv.Františka z Assisy



Většina z nás si sv. Františka z Assisy dá do spojitosti s řeholním společenstvím, které nese jeho jméno. Avšak v symbolické rovině stál u zrodu též jiného řádu, který je těsně spojen s českými zeměmi, a to křížovníků s červenou hvězdou. Tato myšlenka našla své vyjádření na jedné zajímavé středověké památce.1. )

K významným dílům středoevropského umění v naších sbírkách náleží deskové malby z rozebraného křížovnického oltáře, zvaného též Puchnerova archa, které jsou součástí stálé expozice Národní galerie v Praze v Anežském klášteře.2.)

Svůj druhý název obdržel podle svého objednavatele a patrně též ideového tvůrce, kterým byl řádový mistr a generál Mikuláš Puchner. Ten jej nechal zhotovit r.1482 jako hlavní oltář marianského zasvěcení pro kostel sv. Františka při klášteře řádu na Starém Městě pražském. Tam patrně zůstal do doby jeho barokní přestavby, kdy byl odstraněn a rozebrán. Ve dvacátém století se jeho podstatná část stala součástí sbírek nynější Národní galerie.3.)


Rekonstrukce Puchnerova oltáře na výstavě o sv. Anežce České
Foto V. Přibyl
Jak patrně vypadal je známo z popisu vybavení původního gotického kostela, který byl sepsán v době baroka. Skládal se ze tří dílů, byl zlacený a jeho výzdoba byla jak malířská, tak sochařská. Střední a hlavní část otevřeného oltáře zahrnovala v trojboké skříni dřevořezbu tzv. Assumpty - Korunované P.Marie na půlměsíci s dvojicí andělů. Součástí středu byla pevná křídla s obrazy sv. Barbory, u jejíž nohou klečí donátor prosebně obrácený k Assumptě, a sv. Kateřiny, opatřená nápisem pod úrovní zmíněné sochy. Ten informoval o tom, kdo a kdy nechal oltář zhotovit. Pohyblivá boční křídla zdobily na evangelijní straně obrazy Anežka Česká předává špitální kostel křížovníkovi (řádovému mistru Albertu), dole Dvanáct apoštolů s P.Marií, na epištolní straně pak obrazy z výjevy Anežka Česká ošetřuje nemocného,dole Ukřižování. Zavřená pohyblivá křídla kryla celou střední část, pevná křídla nevyjímaje. Zavřený oltář měl na vnějšku pohyblivých křídel na levé straně dvě značně poškozené postavy světců, v jedné je spatřován sv. Václav, a výjev Stigmatizace sv. Františka, na pravé straně pak postavy sv. Ludmily a sv. Voršily a scénu Sv. Augustin vyučuje křížovníky. Liturgické využití během církevního roku se také odráželo v pozadí obrazů na pohyblivých křídlech. Na vnějších stranách křídel bylo pozadí stříbrné, na vnitřní (sváteční) bylo zdobené rytým zlaceným brokátem.4.)

Ikonografie oltáře byla vedle tří zakládních obecně náboženských složek - eschatologické, eucharistické a mariánské zaměřena také na dějiny, poslání a spiritualitu řádu. Ta je obsažena především v námětu scény Stigmatizace sv. Františka. Obraz sám však odkazuje také k duchovnímu spojení zakladatelky řádu Anežka Česká s tímto světcem a zároveň k patrociniu kostela, kam byl oltář určen. To je první důvod, proč se touto malbou podrobněji zabývat. Druhým pak je, že i když vznikla patrně podle grafické předlohy od Mistra E.S., drží v severské deskové malbě ikonografický primát.5. )

Na desce lipového dřeva potaženého plátnem o velikosti 124x96cm jsme svědky události, která se podle legend stala dva roky před světcovou smrtí na úbočí hory La Verna v Toskánsku. Tehdy, jak praví. Bonaventurova Legenda Maior, spatřil František Ježíše Krista v podobě ukřižovaného Serafa (anděla se třemi páry křídel), kterýmu jako Boží znamení vtiskl do rukou a nohou a také do pravého boku krvácejcí stopy Kristových ran na kříži. Kompozice obrazu je vyjádřením toho, že František svým životem následoval Kristova příkladu a pro to v souladu s Bonaventurou tuto událost líčí podobně jako Ježíšovu modlitbu v zahradě Getsemanské. V popředí vídíme klečícího světce obdařeného stigmaty. Před ním v trávě leží otevřené evangelium a tyčí se hora. Za jeho zády u cesty spí řeholník. Rukou si podepírá hlavu a v druhé drží zavřený kodex. Tělo má opřené o kopec. Pozadí je zaplněno.městem, vesnicí a krajinou. Nad tím vším se v levém horním rohu vznáší Serafín.6.)

Kánonem pro vyobrazení stigmatizace, jak jej vidíme na Puchnerově archě, se stalo dílo Giottovo. Ten dal vzor pro zobrazení Františka s "otevřeným" hábitem a probudnutým bokem, aby byla dobře viditelná rána na pravém boku. Serafovi dal Giotto zase jednoznačnou podobu Krista přibitého na kříži. Dále jeho jsou křídla níž a odhalují horní část trupu, takže je vidět vztah mezi božskými a lidskými ranami. Oproti němu však na našem vyobrazení chybí paprsky spojujcí Serafa s Františkem.7. )

Na závěr je nutno se zmínit o autorech sochařské a především malířské výzdoby křižovnického oltáře. Ta se vymyká tehdější běžné produkci pražských dílen. Proto se v případě Assumpty zvažuje možnost, že se jedná o dovoz z Norimberka. Avšak to se netýká deskové malby. Její autor, zvaný Mistr křižovnického oltáře (Puchnerovy archy), se musel seznámit se soudobým nizozemským malířstvím. Jen tak lze vysvětlit realistické prvky v jeho díle. Místem, kde k tomu podle odborníků mělo dojít bylo Porýní. Patrně se tak stalo v některé dílně v Kolíně nad Rýnem. Puchnerova archa je dosud jedinou mu připisovanou prací našeho deskového malířství. Vyskytla se však domněnka, že by se mohl podílet na výzdobě hradní kaple na Zbiroze.8.)



   
   



Poznámky:

1.) Zakladatelka křížovníků s červenou hvězdou Anežka Česká se sama v listinách titulovala jako učednice sv. Františka a dopisovala si s jeho soupotnicí sv. Klarou, jenž stála u zrodu ženské větve františkánského hnutí. Anežka také založila dvojklášter minoritů a klarisek Na Františku, kde se stala abatyší jeho ženské části. Viz. např. J. Mikulka, Anežka Přemyslovna, Slovo k historii č.13, Praha 1988

2.) Š. Chlumská ( ed. ), Čechy a střední Evropa 1200 - 1550, Sbírka starého umění Národní galerie v Praze, Praha 2006. Z novějších prací o Puchnerově arše lze uvést především J. Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha 1950 a J. Kropáček, Ikonografický program oltáře velmistra Mikuláše Puchnera z roku 1482, in Muzeum a současnost č.7, Roztoky u Prahy 1984.

3.) O osobě dvacátého řádového mistra podrobně V. Bělohlávek, Dějiny českých Křížovníků s Červenou hvězdou, Díl I., Praha 1930. K osudům oltáře J. Pešina, Česká malba....

4.) Popis dle J. Kropáčka, Ikonografický program....

5.) Viz.Š. Chlumská, Čechy.... a J. Kropáček,Ikonografický program....

6.) O stigmatech obecně J. Le Goff, N. Truong, Tělo ve středověké kultuře, Praha 2006. K zobrazení sv. Františka viz.P. ThLic. R. Beneš OFM, Hagiografie sv.Františka v obrazech ze 13.st., studijní text Františkánských studií na stránkách http://www.web.katolik.cz/ifs/. Zásadní pro ikonografii stigmatizace sv. Františka je pak text Legendy Maior ( Větší životopis svatého Františka 1260 - 1262 in. Františkánské prameny I., Olomouc 1999, v internetové podobě na http:// www.paterpio.tym.sk/kniznica/index.htm. Za tuto informaci děkuji PhDr.Vl. Přibylovi.
7.) K významu Giotta pro zobrazení stigmatizace viz. R. Beneš, Hagiografie...

8.) Viz Pešina, Ćeská malba..., J. Kropáček, Ikonografický program.... a Š. Chlumská, Čechy......